Po životě

Přemýšleli jste, co se stane, až umřete? Určitě jo. Pokud jste si mysleli, že nebude nic, jste naivní.

Já umřel pátýho července osmdesát pět.
Jestli jsem nahoře, nebo někde dole? Spíš nahoře. Vidím vaše klobouky, barety, šátky, plešatý hlavy. Když se mi někdo zalíbí, mám potřebu ho chránit. Měl jsem velký srdce i za života. Jenomže co můžu? Bez těla a hlasu.
Občas vyplaším nějakou černou kočku, aby mýmu chráněnci přeběhla přes cestu. Nebo šířím negativní energii, aby měl špatnej pocit a neudělal blbinu, na kterou se chystá.
Nejsem moc úspěšnej. Ale jsou i takoví borci, co dovedou hejbat s věcma. To bych taky chtěl umět. Věděl bych, kam přemístit nějaký věci. Z místa, kde je jich přebytek, na místo, kde se jich nedostává. Jenomže vono po smrti je to podobný jako v životě. Někdo je silnej jako uragán, jinej zas slabej jak dech umírajícího kolibříka. Vždycky jsem byl mušší váha, spíš terč, než střela.
Většinou je to zábava. Takže se nebojte, nic zlýho vás nečeká.
Až posledně mě jedna vyděsila. Když maluje, teda skicuje budoucí plátno a sedí u stolu, dřepnu si naproti a koukám na ní. Ta vám má voči. Úplně vás s nima propichuje. To když neví, hledá odpovědi. Jindy je v nich tolik lásky, že by se jeden utopil. A pochopení. To vona má pro každýho.
Posledně jsme seděli naproti sobě. Jako staří známí. Bez jedinýho slova. Ona pracovala na nákresu a já se díval. Stárne mi, děvče moje. Najednou se na mě podívala. Ne skrze mě na stěnu, ale přímo do mejch vočí. Počkat, mám já vůbec voči? Pochybuju. A to není všechno. Usmála se a řekla:
„No copak je?“
V životě jsem se tak nevyděsil. Ani po životě.
Von teda Albert říkal, že některý lidi vidí víc rozměrů než tři. Ale většinou se jim to prej moc nelíbí a nakonec se z toho zblázní.
Albert je starší a chytřejší, než já. Umí hejbat s věcma. Posledně jednoho opilce odtáhnul z kolejí.
Já doufám, že seberu odvahu a dokážu se znova podívat do těch hlubokejch vočí. Snad budu mít sílu odpovědět, až se na něco zeptá. Ona se hodně ptá.
A hlavně, že se mi nezblázní. Šílenství nejni nic moc. A nevěřte tomu, že se o vás v nějakym ústavu postaraj. Pěkný kulový. Přikšírovali mě, nasadili umělou výživu, dali cévku. Když jsem umřel, přišli na to až druhý den.
Jenom Albert za mnou chodil pravidelně.