Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJaro za humny
Autor
Entropia
Kdo by čekal jaro
v měsíční krajině –
blankytná modř
se odráží na hladině
odkalovací nádrže
a neodbytné břízy
zakousnuté do hlubin země
znovu mládnou
blata ztvrdla
dají se přejít suchou nohou
a bludičky se stáhly do lesa
aby v noci opět ovládly
ocelové město
kde páky písty kola a pásy
nikým nerežírované choreografie
znovu sehrají
polopřízračná představení
hradba tajemna
přes zimu zřídla
ještě propustí nepovolaného
jemuž „vstup zakázán“
ale už vyhání cizí oči
výhony i mízu
do závratných výšek
konkurujíc koloraturnímu zpěvu
podběl odvážně zvedá hlavičky
stejně jako orseje sasanky a petrklíče
ještě pár týdnů
a ukáže se
kdo je tady pánem
36 názorů
Taky jsem psávala a tak trochu pořád píšu něco jako industriální poezii. Ta tvoje je ale mnohem hlubší. Zabývám se ale i výtvarnou fotografií a tak znám fotografické "krajiny", které vyjadřují cosi dost podobného jako tvoje báseň.
Helen Zaurak
06. 06. 2020Překrásná... plna optimismu navzdory odkalovací nádrže v měsíční krajině!
Děkuji, moc se mi líbí.
Evženie Brambůrková
30. 04. 2020Optimistické
měsíční krajiny mají i své vzácné živočichy, jako například některé druhy pavouků...pěkný text!
Skřek projel šedí a skonal za vraty. Na scéně předehra klíčícího předpokladu.
Opravdu povedené dílo.
Mandragora, rozumiem tvojej reakcii. Ja poézizu určite nevnímam, ako písanie podľa striktného vzorca a diéta, o ktorej píšem, neznamená zchudnutie na kosť.
Mandragora, rozumiem tvojej reakcii. Ja poézizu určite nevnímam, ako písanie podľa striktného vzorca a diéta, o ktorej píšem, neznamená zchudnutie na kosť.
Určitě, Entropia, tvé dílo má můj respekt takové, jaké je. Sdílím s tebou mé pocity, protože jako autor to mám sama ráda. A vždycky mi trvá, než něco v sobě někam posunu na základě zpětných vazeb.
Určitě, Entropia, tvé dílo má můj respekt takové, jaké je. Sdílím s tebou mé pocity, protože jako autor to mám sama ráda. A vždycky mi trvá, než něco v sobě někam posunu na základě zpětných vazeb.
Díky všem za čtení, zamyšlení, doporučení, spoluprožívání...
Iren, k tvé úpravě - ten můj "kámen" jsi skvěle vybrousila, ale já bych ho nechala tak, jak jsem ho "tam" našla, jak mě zaujal, takový jsem si ho donesla "domů". Některé texty zůstanou polotovarem :-)
Mandragoro, asi Tě chápu úplně jinak, než jak to myslíš. Ale já mám pocit, že ten bod 2 je v třetí sloce, asi splynul s popisem, ve zbytku pak zase popisnost. O "změněný mód" se i v realitě postarala ta pomalu ale jistě bující zeleň. Aspoň v mých očích.
Mandragora, napísala som kedysi takú revolučnú, v každom riadku adjektívum, nápoky. Nepáčilo sa mi vyčítanie každého jedného adjektíva, lebo kto to povedal, že nemajú vpoézii byť? A nepovedal kedysi niekto, že zemeguľa je placka? Preto píšem, že väčšinu by si mal čitateľ domyslieť. Zaslúži si to... priestor pre vlastné vnímanie.
Iren, jsem velkým ctitelem neukecané poezie a proti tvé poznámce nelze nic namítat. Jistě platí v co nejširší míře. Někdy však, a to nemám na mysli tuto báseň, platí, že i "ukecanost" může být zdánlivá, jestliže přispěje k barevnosti. Pak ji přijme i poučený čtenář, třeba jen proto, že se chce nechat kolébat.
Ano a2a2a, máš pravdu. Jsem přesvědčená, že k neukecané poezii se člověk musí dopracovat. Není jednoduché psát bez adjektiv. A ještě těžší je psát tak, aby si čtenář přimaloval přesně ta, která má autor na mysl.
Na druhou stranu, poezie není encyklopedie a výklad není dogma. Vyvolané obrazy nebudou úplně rozdílné, ale vždy bude platit: co čtenář, to originální, výsostně osobité vnímání textu.
Iren,
je jen dobře, jestliže čtenář nabízí svůj pohled a k tomu způsobem, jaký jsi předvedla. Za to díky. Nabídnu také svůj, jak tomu rozumím.
Kdyby autorka napsala ...kde páky písty kola a pásy bez režie...znovu sehrají, atd., text by ochudila, poněvadž průmyslový provoz režii nutně má, autorka však chtěla zdůraznit šeď oné režie s přáním, že by ji mohlo něco zlidštit.
Totéž platí i pro záměnu verše ...polopříznačná... za svá. V slově ...polopříznačná... lze spatřovat jak onu šeď, tak i nezbytnost, zatímco záměna za prosté ...svá... v kontextu s ...bez režie... by vyznělo jednoznačně černobíle.
A také děkuji za inspiraci začíst se ještě hlouběji.
Nádhera. Neber jako rýpání, protože tam, kde to nemá cenu a nevidím potenciál... tam své bláboly nepíšu :).
Některé věci si zaslouží dietu (méně adjektiv)
kde páky písty kola a pásy
nikým nerežírované choreografie (bez režie)
znovu sehrají
polopřízračná představení (svá představení)
Posuď sama.. vím, jak je těžké vzdát se vlastních slov. Většinu adjektiv by měla doplnit čtenářova fantazie, potom je poezie dokonalá.
Děkuji za příjemnou chvilku.
Parádní. Místy by se možná dala ubrat nějaká spojka, zkonzistentnit verš, ale to je pouhý detail, obsahově jsi předala ojedinělý obraz Tvé krajiny. Koloraturní zpěv ptáků dodává i vtipně objevnou zvukovou stopu.
V.
blacksabbath
19. 04. 2020vážnou kritiku už kolegové napsali......mě se prostě líbí..uložím si do oblíbených....*/****
Pomerančová
19. 04. 2020Moc krásná, čistá. Výběr a tip.
Krásně se Ti čeština zakusuje do měsíční krajiny. Přecházení mezi časy neruší, baví mě. V kontrastu se vším trčí hlavičky podbělu. Závěrečná strofa funguje. Moc dobře vymyšlená a napsaná báseň.
Zkoumám, jak mě provokuje použití "konkurujíc koloraturnímu". Stále se k tomu vracím, tohle spojení trčí v češtině podobně jako bříza v měsíční krajině nebo měsíční oblast uprostřed zeleného kraje. Zajímavé, ještě si s tím v sobě pohraji.
Nádherná. A pro nás, místní obzvláště, protože ozvěna srdce se od ocelových pecí odráží hlasitěji.
.