Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZ rodinného alba
Autor
cassy
Děda Antonín
Před lety mi vyprávěl
že v dobách svého dětství
potkal v lese bílého hada
Had ležel na pařezu
v závitech očekávání
nedotčen šerosvitem větví
aby ve chvíli souhlasného pohledu
výhružně zvedl hlavu
a zvěstoval mu:
"Tondo budeš žít do sta let"
Jako dítě
představoval jsem si ten obraz
zarámovaný údivem
na pokraji šelestění pochyb
i příkře oddané důvěry
Jako dospělý
sledoval jsem každý pohyb
jímž maminka namáčela kapesník
ve svém čase přicházela
a svlažovala jeho rty
popraskanou klenbu úst
za kterou zapadaly
všechny příběhy
Jeho dech se naplnil
v osmdesátém šestém
letokruhu života
Ale proč to říkám?
Kam směřují stružky myšlenek?
Kde rozpažují s očima dokořán?
Není radno věřit hadům
ať mají jakoukoli barvu
protože dědové
svým vnukům
přece nelžou!
13 názorů
Zeanddrich E.
24. 09. 2022Jo
Citlivě napsáno – zachyceny příběhy, myšlenky a prožitky dítěte a přidán nadhled: četla jsem ráda
...není radno věřit ani cigánkám!
Mojí babičce přečetla z ruky, že jeden den si lehne a usne navěky.
Babička si zlomila nohu v krčku a ležela osm měsíců, než ji smrt odvedla...
Tohle je moc krásný text. Mít dědu muselo být fajn. Já nepoznala ani jednoho. Zemřeli dřív, než jsem se narodila.
...nejvíc ve mně ale rezonuje maminka s namočeným kapesníkem...
Na první přečtení a bez přemýšlení - líbí. Na druhé přečtení opět líbí.
Je to najmä humor, ktorý obzvláštňuje tento text.
Moc dobře zpracované téma, cassy. Bez zbytečného sentimentu, a přece tak niterná báseň. Pěkné metafory jí dodávají odstup.