Vezou lumpy

Žluté porsche

Pustili ho v pátek navečer. Čekala na něj ve žlutém porsche. Ještě voníš ostnatým drátem, řekla. Zavřel za ní tetované paže a jejich polibek vrhl dlouhý stín na všechny ty ztracené roky.
Projeli alejí k Jičínu a pak jižní spojkou k dalmátským útesům. Strhali ze sebe šaty a nazí vrhli se proti slanému proudu. Pak leželi ve slunci a mlčeli. Hlad je vehnal do taverny, zas jedl ryby. Padal soumrak, znovu šli k moři, písek v nohách, znovu se k sobě měli natěsno, slaní vodou, potem, znavení.
S hvězdami na krajíčku leželi na verandě a rozprávěli. Nic mu nevyčítala.

Haag

V hodině křehké jitrem, v zelených kopcích, mezi přesličkami nedaleko voňavých borovic, tam, kde milenci chodí pít lásku, vraždili civilisty. A teď právem stojí u soudu v Haagu, v cizí zemi, která světu vydala hnětače sýrů a mistry malířského řemesla, o němž nic netuší. Marko, Radko, Željko. A mlčí, protože nemají co říct. Jen popíjejí meltu a v polední pauze je nakrmí bagetou se sekaninovým máslem, kterou jim eskorta podá z papírového pytlíku. Soudci v přísném kroji rozplétají zločin, popíjejí meltu a v poledne si v restaurantu na rohu soudní ulice dopřejí steak rozkrvavělý jako těla civilistů v balkánských kopcích.

Vezou lumpy

Vezou lumpy. Bílou dodávkou s fialovým pruhem, strážmistr stáhl okénko a vystrčenou rukou dává vedět, že už pátek sčítá odpoledne. Projet Vinohrady a pak výpadovkou k Vinařicím. Tam si je rozeberou, ten k Jičínu, ten zas nazpátek do Kynšperka, ten do Plzně, tamten do Heřmanic, už je skoro Ostravák. Ale ještě pořád jsou všichni na Vinohradech, rozvonělých svobodou a ovocem, které už tu pěstují jen ženské na jižních svazích svých dekoltů. A lumpům se taky chce podívat z okýnka, ale to strážmistr nedovolí, poněvadž na to jsou paragrafy.