křídová slunce II.

Přemku, božínku, to se mi bude krásně spát - děkuju!! :)

Nejen rád čtu tvé verše, ale věnuji pozornost i komentářům. Když to srovnávám (již několik let), tak si uvědomuji, jaká jsi sensitivní, silně působící básnířka. Sebelepší básně zde uveřejněné nedokážou vyvolat takovou odezvu, jako několik tvých veršů, které zabubnují do duší a srdcí svou prostotou slov a citem jejich významu. Děkuji ti za zážitky s tebou. Bezva. 

moc děkuju, že mě čtete, těší mě to :)

Strávila jsem tu s tebou fůru čarodějného času... Báječně zde bylo. Odnáším si ještě jednu, ano? Tu přetečenou z tvých zaříkadel do mé hlavy. Děkuju...Dům se teprve probouzí 

je jako vložené slovo mezi prahy 

deset dvacet třicet 

skřípavý moment otvíraných dveří

závojem přikrývám děravou tvář

ještě se oklepu z pavoučích miminek

Stojím na prošlapané podlaze a cítím starý prach. To dokážeš vykouzlit.

Mohu se jen přidat. Lépe to vyjádřili moji předkomentátoři. Bezva Agy.

Podmanivý rytmus, podmanivá báseň, podmanivá agátka!

já už moc prostoru vymyslet lepší slovní pochvalu než kolegové nemám....já jsem jen vydechla....WOW................*/***************************

přidávám se s pochvalou a poklonou, krásně to napsal a2*

tenhle kousek...

…ztratila se ve skříni mezi sukní a pruhovaným svetrem

....vybavil mi skříň, z pohádky Narnie...takovou bych chtěla...  :)

Ráda jsem tu pobyla. 

Povedené, pro mě by mohlo být trochu kratší, ale rozhodně pěkná báseň. Mluví ke mně i proto, že jsem v podobné životní situaci. Díky

Dům ...je jako vložené slovo mezi prahy 

tak to mě ucvátilo, verš jak Brno (a to jako brńák můžu odborně posoudit)

Celkově mito přijde jako velmi koncentrované básně. Bez vaty, bez oslích můstků přivádějících čtenáře od jednoho povedeného verše hlušinou, k vysvětlování dalšího povedeného verše

líbí se mi tam i náhlé zrychlení - celé se to vine spíše pomaleji - vzomínky, na místě dávno nevisích parohů obrázek ..., uskladněného oblečení ..., a nejednou rychle! bráchovi - inzulin - teď

hlavní rozdíl mezi oběma texty je, že teď už tolik nevzpomínáš ... žiješ:) Vzpomínky jsou krásné, ale nesmí jich být víc než života (líbí se mi zametání miminek, teda, když nepřerostou v sekáče ...:) Nejdřív se mi líbila víc ta první, ale ta druhá je víc o tobě - čtu ji radši:)

:) jsem ráda, že dýcháš - ještěrko :*

Pokaždé "o tom samém" a pokaždé jiná... jsem ráda za tvé básně.

Já tvoje dílko v komentáři pekelně nestrhám. (nejsem čert – nemám rohy)

Řekl jsem si, zastavím se, nemohu prodělat. A neprodělal. Nabízí se srovnání obou sluncí, ale důležitější je kontrast v náladě. Obě ze stejného soudku, ve druhé více odvahy k smíření a obě spolehlivě krásné.

Po několika prvních verších mne napadlo, že nejkrásnější poezie je ta, kterou píšeme jen pro sebe a teprve pak se třeba osmělíme a dáme ji ven.

Už jsem tě tolikrát chválil a tolikrát jsem si říkal, že se už jen opakuji. Ale nedá mi to.

aleši, díky... no nevím, spíš se začínám krásně vykrádat :)))) 

zraješ...