Miluji sny

,,To je dobře, že jsi tady," vítá mne v neděli babička a táhne mě do kuchyně. Krásně tu voní kuřátko s nádivkou.

,,Copak se děje?" Začínám zkoumat terén, protože je nějak nervózní.

,,Musím ti něco říct, ale asi až po obědě," napíná mě jak kšandy, ale musím vydržet. Nic se nesmí uspěchat.

,,Tak si představ, že jsem si šla ve čtvrtek po obědě lehnout a najednou se probudím a v chodbě stojí          velký chlap." Civím na ní s pusou dokořán a nevím, co si myslet.

,,Snad si nezapomněla zamknout, proboha!"

,,Ne, poslouchej dál!" Vlohy pro dramatičnost babičce nemohu upřít.

,,Měl takové kostkované tříčtvrteční kalhoty, ty kostky byly zelené, a tričko s nějakým malým nápisem, a      vypadal jak Jarda Kaňovský za mlada. Taky měl takové tmavé vlnité vlasy." Popis pachatele bychom už měli.

,,Tak jsem si sedla na válendě a povídám mu:

  ,Tady nemáte co dělat, tady já spím!'

  On se na mne otočil a povídá:  ,Do prdele!!!'" Tady se babička musela napít a já také.

,,A co bylo dál?"

,,Napadlo mě, že když budu furt dělat, že se mi to zdá, tak mě nezabije." Statečná babička vymyslela úžasnou lest.

,,Říkám nahlas:  ,Já pořád spím a něco se mi zdá, já spím a všechno je jen sen.'

  Pak jsem si zase lehla a dělala, že spím." Tak tomu říkám pořádný nářez.

,,A co udělal on?"

,,Ještě jednou řekl:  ,Do prdele' a odešel chodbou pryč. Já ještě chvíli ležela. Pak jsem vstala a šla                  zkontrolovat okna a dveře a sklep a dílnu a půdu......... ."

,,A co jsi zjistila?"

,,Všude bylo zamčeno zevnitř a okna byla také zavřená."

,,Když ses na něj dívala, viděla si všechny ty detaily úplně ostře?"

,,Představ si, že naprosto jasně." Potvrdila babička to, co jsem si myslela.

,,Tak to byl jen bdělý sen.  Jako posledně, jak si slyšela tu velikou ránu a nikde nic nebouchlo," oddechla jsem si a spadl mi ze srdce snad celý kamenolom.

,,To je prostě tím, že jsme vnímavější na takové jevy," uklidnila jsem ji i sebe.

,,A chceš taky slyšet něco veselého?" Nabídnu rozptýlení zase já.

,,Tuhle se mi zdálo, že musím někam prolézt po kolenou, aby mě v tom snu nikdo neviděl. A co si myslíš,    že jsem dělala, když jsem se probudila?!!! Lezla jsem po kolenou po posteli!! Tak buď ráda, že na to          nejsi sama." Zakončila jsem se smíchem vyprávění.

Ono to v skutečnosti zase tak veselé není, ale žít se s tím dá. Jen by to nemuselo být moc často.

Vzala jsem ji kolem ramen a šly jsme si sednout na zahradní houpačku.

Dokud se tomu dokážeme zasmát, je to v pohodě.