Zátiší s berlami

Můj děda zemřel po operaci na embolii, protože neměli prášky na ředění krve. Byla jsem malá holka a všechno se pamatuju. Byla jsem s maminkou na hlavní poště v Opavě, v tý budce...volala a pak začala plakat a táhla mě za ruku ven. Byl ředitel zvláštní školy v Opavě. Líbilo se mi tam, děti mohly jíst i v hodinách vyučování. A taky byl hasič. Milovala jsem ho a babičku taky. Myslím si, že tu lásku k obrazům, ke zvířatům, k lesu, mám po prarodičích a jsem jim za to vděčná. 

Markel,

jsem ráda, že tahle básnička má takový úspěch a čtenáři se k ní stále vracejí. Možná je to tím, že je autentická. Nohu bych si ale podruhé, kvůli takové básničce, zlomit nechtěla.

líbilo moc *

Benetko,

mému dědovi věštila cikánka, že se dožije sto let a on na to dost věřil a všude to vykládal. Pak ho ale přejelo auto, rozdrtilo mu nohu, takže ji měl celou sešroubovanou na kladce až kdesi u stropu. A když už se to začalo lepšit, přišla embolie.

Phil,

fraxiparin se píchá do břicha (pouze pod kůži na břiše). Je to prevence proti krevním sraženinám.(Můj děda umřel na embolii po operaci nohy... To ještě nic jako fraxiparin neexistovalo.) Ne každý má pajšl na to, aby si sám píchal injekce do břicha a tak byly sestry v nemocnici rády, že jim ušetřím práci. Těch injekcí jsem do sebe napíchala docela dost.

Kdysi mi jeden nick psala, že si píchá do břicha. Tahle se mi líbí. 

Benetko,

Hlaváček byl spolu s Jiřím Karáskem ze Lvovic hlavním představitelem české dekadence. Psal velmi osobitým stylem zvukově a řemeslně dokonalé básně, z nichž některé (Hrál kdosi na hoboj, Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji) jsou obdivovány dodnes. Ke konci života byl ale silně ovlivněn náboženským mystikem Otokarem Březinou. Před smrtí začínal psát, podobně jako Březina, hymnické nábožensky orientované texty, jakési rozmluvy s Bohem, protože cítil, že se s ním už brzo setká. Ani Březina se moc vysokého věku nedožil, ale dožít se šedesáti je přecejen lepší bilance, než dožít se třiadvaceti.

Benetko,

být skoro půl roku za mrzáka žádná legrace není. To víš určitě sám. Ale když víš, že hodně záleží na tobě, kdy se vrátíš k normálu, zatneš zuby a trénuješ v rámci předepsané rehabilitace i "nad plán". Nevím ale, co bych dělala, kdyby mě nečekala žádná pozitivní perspektiva. Možná bych už jen psala básně, tak jako třeba Karel Hlaváček, který umřel ve třiadvaceti.

Lyryku,

díky za výběr. Ten úraz se mi stal koncem června. Jestli si vzpomínáš, tehdy pořád pršelo. V nemocnici jsem měla postel u okna a během nocí jsem poslouchala, jak déšť mlátí do skla. Následující ráno bylo pak často mlhavé jako někdy v listopadu. Když jsem se pak vrátila domů, období dešťů ještě pokračovalo. Tyhle prožitky se mi vryly do paměti.

zcela dobře vyladěná

Markel,

moc děkuji za přání i za hvězdičku.

uzdravení přeji, a *

Verše jako vždy napsané moc pěkně, hlavně ať se ti noha rychle a dobře hojí.

Marku,

už abych ty hole odložila. U francozských holí se napřed odkládá jedna, pak druhá. S jednou už chodím po bytě a kolem domu, ale "na tůru" bych se s jednou holí ještě jít neodvážila.

Štírko,

já jsem o použití, těch dvou slovíček(makrosvět - mikrosvět) taky dost uvažovala. Vím, že zní příliš technicky a do básně se moc nehodí. Dobře ale vyjadřují rozdíl mezi "domácím vězením" a možností ujít o berlích třeba kilometr a více.

A jinak mě jako maroda šetřit nemusíš. Už to se mnou zase není tak zlé a já sidobře míněnou kritiku vždycky ráda přečtu.

Někdy člověk nahoře je/ jindy zase dole/ Ať přepluješ přes peřeje/ a odložíš hole...

 Reakci na Tvé dílko jsem si dal na zeď.

 Hezký den, Alice...

atkij,

díky za výběr, taky jsem ráda, že jsem zas tady a jsem ráda, že se líbilo.

Norsko,

aspoň že ta melodie. Díky.

Alegno,

prostě zkouším, co všechno sonet snese a on toho snese docela dost. Moc děkuji za přání.

vesuvanko,

díky za přání. Po dvou se už belhám, ale na závodění to zatím ještě není. Do knihovny dojdu a tady je výtah, takže už to je velký pokrok.

law,

díky. Snažím se do sonetků napěchvat, co se dá a ještě se pokouším, aby měly nějakou atmosféru. Ve čtvrtek zase dva zvěřejním a pak už si dám na chvíli pauzu. Jsou i jiné možnosti. Třeba daktylotrochej.

Marku,

moc děkuji za básničku. Teď už se naštěstí pomalu ploužím o francouzských holích. Mám další metu : odložit je.

Filosofko,

díky za chválu i za koment. Vím, že někdy je těžké se bez čárek zorientovat ve složitějších souvětích a proto asi u složitějších básní budu interpunkci používat.

Břízo,

"vzácný motýl sonetu" - to je moc přiléhavé přirovnání. Sonet je opravdu takový přelétavý motýl a rád si sedne na velmi rozdílné květinky. Díky.

En,

také věřím, že bude líp. A básničku pod názvem "Tento způsob léta" jsem uveřejnila dnes.

metaforo,

díky za chválu. Já si myslím, že anglický sonet je velmi plastický útvar a je schopný se přizpůsobit i naší době a nejrůznějším situacím. Čtenáři mi v tom dávají za pravdu a to mě těší.

Sil,

snažila jsem se, aby ta "krása" nebyla tragická, aby v ní byla i naděje.

Knihomole,

po jedné noze jsem skákala jen do dvacátého července. Pak mi doktor k mému úžasu nechal sundat sádru a nařídil mi nohu zatěžovat ze třiceti procent. Teď se tedy pomalu snažím " to rozchodit ". Nikdy jsem si nemyslela, že ten zažitý obrat("rozchodit něco") budu tak intenzivně sama prožívat.

Diano,

moc držím palce ať rekonvalescence probíhá rychle a pokud možno bez velké bolesti.

A jeste se omlouvam : na maroda by mel byt clovek laskavejsi... ale ja predpokladam, ze se vse sune k lepsimu a drzim fest palce !!!

  makrosvět... mi silně vadí... je jen kontrastem mikrosvěta, ale ruší... stačil by svět... či : zase svět= zlidštění

(konkretni popis co kam pichat je sice informacne dobry, ale patri do versu ?)

jinak- je to jen muj pocit po precteni... nenechte se rusit :-)

Zaznamenaná zkušenost a nadhledová autentičnost textu příjemně sluší. Ráda tě tu vidím, Umbratico.

Melodie textu mě zaujala. Text méně

opravdu obdivuju, o čem a jak dokonale umíš verše psát a brzké uzdravení :)*

Pěkně zveršované, držím palce, ať alespoň druhá polovina léta už je dvounohá :-)))

je běs, co se do básničky všechno vejde ... kór do dobré :) Všechno dobré, Um

Zdaleka

Je vždycky těžké ztratit, co je všední

jako je chůze nebo schopnost jíst

Teprve potom si je člověk jist

že když to zvládne, nic ho nezabední

 Možná ti přijdou stěny světa těsné

zas umožní ti jít, kam nešlo dřív

tam někam k duši, kde je všechno div

kam nemá přístup, kdo vždy znaven klesne

 Snad pohladí tě duha – nebo vůně

podhoubí, deště, malin zrajících

a vyloudí ti úsměv na líci

 A ukáže i tomu, kdo teď stůně

že pořád kráčí, že má stále kam

Ty se jen vracíš – k sobě – zdaleka…

Hezká poesie, čistá, já bych přidala čárky, kam patří.

á - vzácný motýl sonetu . . . :)

- skvělý jinotaj . . . ... zdá se draze vykoupený :(

- takhle se člověk stává poezií  - 

Tento způsob léta... bude líp

Tomu říkám vykoupená krása, Um.

Jo, taky si od tebe odnáším poetický nápad :). 

vydrž.....těš se......zas budeš sklákat přes kaluže....

Takže to odniesla noha. Jednonohé leto je vydarený pojem.

Díky, díky za malebné vylíčení mého blízkého osudu :-)))