Stíny horkého léta

Ulice se vylidňují, plovárny zalidňují. "Je plno!" burácí hromotluk u vrat Petynky.  Zvedá se odpor, hromotluk tlačí hrozen lačnivců ven, ale sám je vytlačen a do areálu plovárny proniká nadlimitní dav.

Zatímco se u vrat odehrává scéna všelidové bouře, uvnitř se obrací dlouhá chvíle. "Co to máš za krém?" ptá se tetovanka kamarádky, která si natírá kyprá stehna. "To je sekaninový krém, to jsem si koupila v Sefoře, prý to je novinka," odpovídá kamarádka. "Pěkně voní," podotkne zvědavě tetovanka, "mohla bych zkusit?" A nechá si natřít záda s obrázky skřítků a víl. Prostor na kachličkách kolem bazénu je vyhrazen high society, leží se tu na lehátkách, pijí se barevné koktajly a - jak vylíčeno - používá se nejmodernější kosmetika. Na vzdálenějších trávnících je to jiné:

Na dekách a ručnících polehávají lidé prostí, jimž osud vymezil roli diváků v divadle zvaném Svět.

Tak tu leží třeba Olinek Pašátko s maminkou. V plážové tašce mají bandasku s čajem, protože horký čaj v tropickém počasí přichází k dobru. Povídají si tiše jako milenci a v poledne maminka dává Olinkovi stokorunu, aby si zašel koupit ke stánku olejovou placku s kečupem. A i když je Olinkovi už skoro padesát, bere si peníze a jde, jak maminka říká.

Je tu taky Diana s kamarádkami. Diana se ráda fotí, a tak co chvíli zvedá telefon a tlačí do něj svá kyprá ňadra, aby je je jako dvě planetky touhy vyslala na oběžnou dráhu fejsbuku; nedodává ničeho, obrázky hrajou trumf.

Dianu a její kamarádky z vedlejšího ručníku pozoruje tichý muž. Jako krátkozraký Nero do arény natahuje krk k pohlavím zprůsvitnělým pod mokrými plavkami. "Pozerajtě na to prasca," znechuceně zašeptá Diana a všechny ženy se zašklebí, podobny zprůsvitnělým pohlavím.

Je tu taky Julinka. Stranou lidí čte advojku a na okraje stránek vepisuje své kritické poznámky, které později s fučíkovskou neohrožeností podá světu fejsbuku, aby usínala s pocitem, že právě její příspěvek zažehl oheň nové světové revoluce.

Je tu ale i plavovlasý otec od rodiny, jemuž doma pláčí děti a spílá žena, ale chuť piva mu to nekazí. V bazénu máčí nohy a podnapile pozoruje Dianu, která jakoby na tu dálku cítila dotek jeho očí a zas se ošívá: "Ďalšie prasca!" A kamarádky v zprůsvitnělých plavkách přitakávají a mírně přitom roztahují nohy a plavovlasý muž se usmívá a kyne jim lahví piva jako Dubček z šestsettřináctky.

A když Olinek dorazí konečně ke stánku koupit si olejovou placku, dá se s ním v řadě do řeči cizí paní a líčí mu, že její mišelinský kuchař olejové placky dělá na tymiánu a ne na oregánu, jako se dělají tady, jenže je to kuchař francouzský, povzdechne si a nabídne zkonzumovat tu na české poměry přece jen výjimečnou krmi společně. A on souhlasí, navzdory čestné přísaze, že se nebude dávat do řeči s cizími lidmi a ženami zvlášť.