Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNetopýří přelet nad vikýřem
Autor
Alegna
39 názorů
To Hana:
Možná ti to nervy serve,
však když tu frankly kafráme –
ze sýrů mám rád jen žervé
ochucené banánem.
jo, do sklípku, tam bych s můrkou zašla ráda
no i s beránkovou co vlčí má teď záda
Doznání druhé, s modravým pruhem
I má chatrč ježibabí
ráda smáčí drápky v Labi,
má-li dřepět na drátě,
chytají ji závratě.
Když chci čumák vystrčit,
muří nohu přikrčí,
a co se těch ořů týče,
lepší mít je od nich klíče,
na pastvu hnát pod kapotu,
(z výšin žuchl potkan v potu.)
Na půdu když chodím věšet,
pramálo mi ku potěše!
Černá kočka aviatik
bez nervíků napjatých
ve výškách, když plaší myši,
když se řítí ptačí říší,
bungee jumping užívá si,
aniž ježí čičivlasy:
to mně zdrhá podsada,
depresi hned propadám.
Křesílková sova puštík
v přízemí své dráhy luští,
můry zná i podzemní,
jaké zaplňují sklípek,
(odvaze v něm učí, hnípe
lahvovaný hrozen mnich.)
K tématu dál moudře mlčím,
Beránková v pouzdře vlčím.
malé přiznání ještě menší můry:
Silenečko moje milá,
na Kobyle už jsem byla
a víc se tam nevrátím
můrotvorná přišla chvíla
neboť trpím závratí
příroda mi křídla dala jak nevhodné dýško
lítám těsně nad zemí sedřené mám bříško
ps:
popravdě jsem přespala doma na peřince
s bílým ořem poslali z domova i prince
Malý renonc s velkým netopejrem
Pokud něco zkazíš,
říkávala maminka,
zkus omluvu kvazi,
žhnoucí jako kamínka
nebo pícka s koláči,
pak svět křivdu nevláčí.
Poznej věčný syžet blíž,
v každé lidské schránce
slabost pro kus žvance,
jídlem mnohé vyžehlíš.
A že jsem si nepovšimla
Kocourova koně,
beru zpátky zlatošimla
k vápencové cloně.
Asi vyšlu esemesku,
nežli vyjde krádež v Blesku,
nespraví věc pobyt
v hobbymarktu Obi...
Snad s mým hrozným omylem
nevyhynou v Kobyle
ohrožené druhy!
V roztodivné trávě
schyluje se k zprávě,
s pastvou trocha vzpruhy
pro bavorskou pampelišku,
kukající vstavače,
nálet končí v koňském bříšku,
saxifragy ve sváče.
Marně zkouším odšťavit
devaterník, kostřavy,
z lipnicových smělky.
S netopýrem velkým
ve Zlomené sluji
plachtí, vzduchem plují
slova vzletné přímluvy.
Naškubávám šimlu vích
ještě do zásoby,
Luboš, dobrák, zlobí
se už jenom nepatrně,
nekřičí, ať netopýrci
mohou klidně chrnět,
spíš než trávě ovšem sýrci
s chlebem dal by přednost,
přistrčeným před nos.
Co však s ořem pro Můrku?
V tom si nejsem jistá,
v Josefově komůrku,
takřečený přístav,
asi našla sobě --
závěs zřejmě v pevnosti!
Má-li štreku přemostit,
stihnout doma oběd,
podkoní, to oře přistav,
na něm volná místa.
Může být i okřídlený,
jmenovat se Pegas,
za deště plout, mokřit lemy,
jen ať není z lega!
s uznámím jsem spráskla křídla nad přívalem díla
dlužno říct, že k Jaroměři jsem fakt dorazila
zpátky už to ale asi nepůjde tak dobře
prosím pěkně! k Josefovu pošlete mi oře.
Jakože nejen u Jaroměře...
Malá zlověst z Berounska
Můrka cestou k vápence
polekala vrápence,
když s pověstí lezkyně
přes krasové jeskyně
zvolila si zkratku.
Netopejr chce Katku
hnát zpět do Králova Dvora,
co si má vzít na potvorách,
které přes dvůr zatáčí
k čertu! Lom je pro Káči.
Posilují kuráž slívy,
vrápenec, tvor urážlivý,
nafoukne se jako balon,
ejhle, rázem je z něj kaloň!
Za svatý klid v Koněprusích
zabojovat ovšem musí
všemožnými triky, cviky,
Můrka, jak jde o cavyky,
náramně se vyzná.
Umí bejt dost řízná.
Vykšeftuje na kaloni
slevu ke Zlatému koni.
No teda, to je vlákno. Od samotného textu až po posledný komentár paráda.
Um, díky za reakci a jem ráda, že máš smysl pro třeštění, už se těším až něco zveřejníš :)
už tě vidím vzhůru běžet
vstříc tvé víře letí z věže
netopýr za netopýrem
vrápenec se všehomírem
někoho strach z toho svírá
drkotá tmou kýho výra
vmáčklo se dobro do sedla
oslava noční se povedla
.....Můrko, čekám na inspiraci, přijde-li
pro tebe mi ofiko dílko přidělí :))
Líbí ! Taky občas napíšu něco takhle potřeštěného. Asi něco vytáhnu ze šuplíku v září. Tip.
V Jaroměř teď pádí Můrka,
ač už není žádná jurka,
bude tam jak na koni.
Bolí sice pata, nárty,
na cestě jsou louže, sajrajt,
však netopýří láká párty,
kam prý jako její higlight
přiletí dva kaloni.
Přistál rychle, jen to hvízdlo,
netopýr je ve vlasech,
už tam nemá vrabčí hnízdo,
ústa Lídy šeptla vzdech.
Pěkně ti to šlape, Al!
Kdekdo se tu rozepsal:
Kočkodan a netopýři
dřepí v noci ve vikýři,
Silen z komína se kouká
černá kočka mlsně mňouká
a já jako správná Gora -
rotwajlerka - štěkám zdola!
Můra poletuje v okně,
Ivi si zas stoupla k plotně
svíčková tam v hrnci bublá...
dievča z lesa něco hudrá
Evženie knedle vaří
ách jo... hnedle je tu září!
Evženie Brambůrková
27. 08. 2020Taky máme doma netopýra. Pochopitelně namalovaného. Pro radost dětem. :-)))
:)) pěkná, vtipná báseň, díky za ni Můro a jestli mi to sepne, další bude tvá
:-) black, díky
nemá povahu tak měkkou,
aby skončila pod dekou,
kdykoli netopýři
nad hlavu jí zamíří
Vybíhám do Jaroměře
v bůčku už mě krapet řeže
ale nejsem zbabělec
zatím neztrácím svou víru!
zejtra je noc netopýrů
slaví prý i vrápenec
tak si prostě jednou zkusím
cestou nevypustit duši
netopejři nemusím...ač si je nehnusím....jsou-li ode mne dost daleko ....neschovávám se hned pod dekou.............:-))))...................*/************
krásná báseň díky, Lubošku :)
pravda je, že se mi jednou netopýr zamotal do vlasů
Lída chodí mezi krovy
psychicky si jasně hoví
žena věku babičky
netopýří hlavičky
které směrem dolů visí
majíce zjev takřka krysí
jež neruší nával krve
něžně hladí, lehce drbe
i jednoho vrápence
povískat též krapet chce
štěstím se dmou “křidýlka”
prostě půdní idylka…
dievča z lesa
27. 08. 2020nádherné