Brno. Neuskutečněné setkání

Brno. Neuskutečněné setkání

Centrální náměstí je plné šťavnatých holek a ty sedíš v laboratoři a dumáš, jak spasit svět. Tomáši. Možná, věren svému biblickému jmenovci, nevěříš a chtěl bys pomocí webové kamery umístěné nad pasáží Beta nahlédnout až do samotné rány rozkoše a přesvedčit se, že tu jsou. Věř mi, jsou. Je tu prsatice, co střeží Mekdonald, v úzké uniformě chodí sem a tam a její prsa s každým krokem povyskočí. A jsou tu holčičky, co přišly na sekaninový šejk. Jedna, s kraťásky na bosém zadku, neposedně přejíždí rozkrokem o barovou stoličku. Až jí bude o pět let víc, bude takto přejíždět po ksichtě borcovi z Pisárek a on bude nebetyčně šťastné.

Ořechovská blata

Je tu zastávka, spíš dva panely položené u kolejí a bouda z vlnitého plechu. A zelená voda a brčál. Náš vlak jede ještě za světla, ale jak se setmí a ochladí, stoupá od močálu pára a občas to na hladině zabublá. To špatně zabitý Janek ještě déchá, traduje se tady. A lidi jsou rádi, když už jsou pryč. Ani náš vlak tu nestaví.

Sp. Renesance

V Německém Brodě hlásí odjezd spěšného vlaku Renesance. Musí to v něm být krásné. Po stěnách kupé visí Raffaelovy madony, enigmatické výjevy Belliniho, biblické motivy fra Angelica, jedno kupé slouží jako kaple, v každém voze je portrét některého z manažerů Českých drah a generální ředitel je vytesán z kamene jako mýtický David, vybavení toalet a jídelního vozu pochází z dílny zlatníka Celliniho, vše v originále pochopitelně, průvodčí na sobě mají brokátový úbor a mluví jako humanitní vzdělanci latinsky. A příští a jediná zastávka jsou Benátky nad Jizerou.

Vít Genštajn

Jednoho srpnového podvečera, kdy se začíná stmívat už bez okolků, jel Vít Genštajn z Německého Brodu do Kolína koupit k panu Kopidlnovi trochu sekaniny. A pozoruje skrze ušpiněné okno vlaku krajinu, pojal podezření, že věci mohou být jinak, než se nám jeví: Louky a stromy jsou zelené, ale horizont v dálce je modravý, podobně jako nebe. A vyjadřuji-li tuto myšlenku slovy, nehraje se mnou řeč nějakou hru? ptal se sám sebe. Chvíli nato ale vyčerpáním usnul a probudil se až v Libni, kde si na nic nepamatoval.

Velitel stíhačky Vojta

Nad Čáslaví to v nebi pořádně burácí. To velitel stíhačky Vojta odlétá na kokosové ostrovy. Jen tak cvičně, nahlásil na vrátnici, sebral klíče a dva kanystry kerosinu a už vířil prach dráhy.

Ještě než skončí Branky, body, vteřiny a vrátný armádního letiště pan Kudrna půjde spát, bude uprostřed oceánu, v horkém písku, mezi docela bosými mulatkami, které se na něj budou usmívat a brát ho mezi sebe natěsno, jak se to dělá na kokosových ostrovech.

A ráno ho probudí křik barevných ptáků a šumění moře a mulatky mu přinesou bábovku a kakao a ještě naposledy se s ním vykoupou v oceánu a vezmou ho natěsno mezi sebe, jak se to dělá na kokosových ostrovech.

A ještě než pan Kudrna půjde po obědě spát, bude zase zpátky a vrátí mu klíče od stíhačky a popřeje mu dobrou noc.