Miluji chaloupku bez duchů

Zatím.

Nemá se říkat hop, dokud nepřeskočíš.

,,Krásně jsem se vyspala," libuje si babička po noci v OV. Tam za ní žádní duchové nemohou, protože jim  neprozradila, kam jede.

,,To jsem ráda, že sis konečně odpočinula," spokojeně si pobrukuji i já cestou autem zase na chalupu.

Babička dostala jakési kapky na potlačení nežádoucích představ a také pookřála na rodinné sešlosti u příležitosti několika svátků a narozenin v jednom týdnu. Bylo to veselé a na nic nepatřičného tu nebylo místo.

,,Podívej se na tu úrodu švestek a taky hrušek je hodně! To budeš mít co dělat." Raduje se babička.

Obcházíme zahradu, je tu klid a ticho a pod smrky a borovicemi rostou houby........ Ani nemusím za plot do lesa. 

Od té doby, co jsem před rokem požádala sousedku, aby u nás nevenčila slepice, se zahrada vrátila do původní podoby.

Večer jsem zjistila, že babiččiny zázračné kapky došly. Vypláchla jsem lahvičku a přála si, aby to stačilo.

Jí to stačilo, usnula jako nemluvně.

,,Co to je?!" Vzbudila mne podivná rána. Zírám do tmy a uši mám jak netopýr. Kliknu na hodinky.

5.06

A pak to přišlo!

Dusající nohy za mou hlavou. Střecha je pozvolná a není těžké se na ni dostat. A něco se tam dostalo!

Nejsem statečná. Nechodím v noci na místa, která neznám nebo kde straší. Bojím se.

Srdce mi tlouklo tak nahlas, že to muselo být slyšet až venku. A tam bylo ticho. Veliké ticho.

Nešla jsem se podívat, co by to mohlo být.  Koho bych našla? Kočku? Veverku? Kunu? Srnku?

Můj strach měl veliké oči a ty se zavíraly.

,,Jak se ti spalo? Mně prostě nádherně!" Raduje se babička a já jí nebudu vyprávět, že nemít už šedivé vlasy, byla bych jak jezevec.

A jede se za povinnostmi.

Na hřbitov a do lékárny. Tam mi magistra poradila bylinkové prášky na zlé sny a ty jsem dala babi i sobě.

Pak po nákupech a ještě do Tety.

Babi chce něco na sprchování a abych na to lépe viděla, lezu dole u regálu po čtyřech. Malá písmena přečtu jen bez brýlí.

,,Chtěla bych Baleu. Jakou mají?"

,,Nabídka je velká, ale není v akci. Je to zbytečně drahé. Nechceš Radox? Ten je taky dobrý!"

,,Tak mi řekni, jaké jsou," odpoví babi a mě napadne, že se asi také chce podívat zblízka.

Sune se podle regálu k zemi a najednou se povaluje vedle mne. 

,,No, mami, co se děje?" Je to blbá otázka, a tak jí ihned  sundám roušku a podepřu jí. 

,,Mají tady špatný vzduch," konstatuje.

,,Já ti říkala, že ty roušku nemusíš mít."

,,Když oni lidi pak tak blbě čumí."

,,Tak ať čumí," přidal se kolemjdoucí pán a má také roušku jen zavěšenou. 

,,Kdy už lidem dojde, že nemusí dělat každou kravinu, kterou si někdo vymyslí. Je to pak o zdraví."

,,Máte pravdu," zvedám babi ze země a odcházíme zaplatit. Bez roušky. Jsme už dost staré, abychom posoudily, zda je to pro nás dobré. Nikdo nic nenamítá.

Někdy mi připadá, že vládní nařízení jsou jako opium.

Taky pocházejí z nezralých makovic.

A my už dávno víme své.