Li Čching - čao : Vetřelec

Čínštinu neznám, respektive jen pár slov. Kdysi jsem ale měla známou sinoložku, se kterou jsem spolupracovala. V případě Li Čhing- čao jsem vycházela pouze ze Stočesových přebásnění.

Jen dotaz : Umbratico, ty znáš čínštinu ? Anebo vycházíš ze Stočesova překladu - čili jeho veršů ? 

Tvé znalosti jsou obdivuhodné

líbilo moc *

Knihomole,

já předpokládám, že Stočesův překlad bude asi věcně přesnější a podrobnější. Většinou jsem se snažila dodržet osmiverší, o které asi v originále šlo, někdy ale bylo u Stočese obsahu tolik, že jsem na jeho interpretaci potřebovala tři strofy. Ale pokud jde o "hudbu" alexandrínu, pak teprve tři sloky jistou hudební náladu vyvolají. U alexandrínu je totiž lepší, když báseň má slok více.

Safiáne,

já ti moc děkuji za velmi fundovaný a poučený komentář. S něčím takovým jsem ani nepočítala.

Přebásnit jednu báseň Li Čching - čao by ale nic neznamenalo. Vybrala jsem si tedy devět básní, které by mohly vytvořit stručný průřez dílem středověké čínské básnířky.

Proti pocitu neexistují žádné argumenty a já jsem za to ráda. Díky, blackie.

fialko,

básně Li Čching - čao jsou jednak záležitostí obrazů, ale zejména to asi v origiinále bude zvuková záležitost. Li byla právětak dobrá hudebnice jako básnířka. Pokoušela jsem se aspoň někdy dát Li obrazům svůj "hudební háv". Tohle ovšem není ten případ. Myslím, že nejlíp asi znějí třetí a deváta z cyklu devíti přeložených básní, který zde postupně zveřejním. 

dovolím si oponovat a bránit svůj pocit...:-)))))

Evženie,

jsem ráda, že se líbilo.

zajíčku,

moje znalosti dějin literatury jsou možná trochu hlubší, než znalosti běžného člověka, ale hluboké nejsou. V jistých oblastech botaniky se rozhodně vyznám líp.

blackie,

modernější ? No to nevím. Alexandrín je u nás spjatý hlavně s dekadencí a symbolismem, obzvláště s Otokarem Březinou a to už z dnešního hlediska není zrovna moderní básník. Mně připadá překlad volným veršem modernější.

filosofko,

já bohužel nevím, jak vypadají básně Li ve skutečnosti. Viděla jsem ale jiné čínské básně přepsané do latinky foneticky. Jsou to většinou čtyřverší nebo osmiverší jako u Li Čching - čao, skládající se ze jednoslabičných slov. Pokud jde o písňové texty, jako v tomto případě, musí být počet slabik konstantní.  Původní formu tedy dodržet nelze. Náš nejznámější sinolog Král, který napsal doslov ke Stočesově knize překladů, radí zprostředkovat zejména obrazy, které báseň vyvolává před očima. A hlavně o to jsem se pokoušela.

Alegno,

díky. Mně se ale Stočes líbí. Nebýt jeho překladů, s Li bych se nikdy neseznámila.

Okrem iného ťa ctí že na porovnanie uvádzaš aj Stočesov preklad.

Umbratica skromně zamlčela, že její přebásnění je nejen jinou verzí  této básně, ale i polemikou se Stočesovými názory na překládání čínské poezie. Stočes považuje alexandrín za nevhodný, mimo jiné i proto, že je příliš zakotven v evropské kultuře.  V jeho knize Perlový závěs, vydané Mladou frontou v r. 1994, můžeme najít rozsáhlý a velmi zajímavý nástin (včetně příkladů) problematiky překladů z čínštiny. Shodou okolností jsem knížku, kterou mi kdysi věnovala Stočesova sestra, znovu pročítal v souvislosti s překlady haiku pár dní před tím, než sem Umbratica vložila své první ukázky. Velmi sympatická mi byla doprovodná výzva, abychom navázali na Skácela a zkusili jako alternativu k haiku rýmované čtyřverší. Jen bych dodal, že čtyřverší tu mají tradici, že se tu kdysi, za Miroslawkových časů, se zdarem pěstovala. 

Krásně jsi přebásnila, verše jsou něžné, melodické. :-)

Krásné. Oboje.

Obdivuji tvé znalosti starší i moderní poezie.

tvé přebásnění se mi zdá býti takové modernější....(s)vázené vlající pentlí...*/***

Já si myslím , že u překladů je nejdůležitější zachovat poezii okamžiku a pocit, který chtěl zachytit a přenést původní autor. Neznám prostý překlad původní básně, takže nemůžu posoudit, kdo byl onomu záměru blíž, nicméně za mě osobně si nemyslím, že je nutno se držet formy.

líbí se mi tvé přebásnění***

S tím, co píšeš, souhlasím. 

Mně se velmi líbí Stočesův překlad volným veršem. Má ale vadu právě v tom, že je psán volným veršem, zatímco drtivá většina básní Li Čching - čao byla psána jako alternativní texty k lidovým písním a měla tedy přesně daný počet veršů, přesně danou délku veršů, počet slabik ve verši i rytmus. To Stočes zcela ignoruje, zatímco já to dodržuji. Velmi pravděpodobně šlo o osmiverší, protože ve staré čínské poezii jde většinou o osmiverší nebo čtyřverší. Alexandrín jsem zvolila proto, že se jím ve Francii psalo v době života Li. Kdyby žila a tvořila ve dvanáctém století třeba v Paříži, s velkou pravděpodobností by alexandrínem psala. Evropa ale nemá žádnou středověkou básnířku formátu Li Čching - čao.

- přišli jsme o pár metafor a získali rytmus a melodii 

 inu - něco za něco. . . :)

(osobně nemám pocit, že je šťastné do asijské poezie vnášet evropskou romantiku . . . nicméně - každý překlad je vlastně samostatná báseň inspirovaná originálem. Jako taková je hezká.)