Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNechutenstvo
Autor
gabi tá istá
Celý deň prší, mračí sa, zavolám mame aj popoludní, určite jej je dlhý čas. Keď nemám určenú hodinu a povinnosť dvakrát denne, cítim sa slobodnejšie.
„Neuhádneš, koho mám na návšteve!“ prihlási sa mama beťársky.
„Žeby Ivana prišla už dnes, aj keď prší?“ skúsim.
„Nie, nie,“ vychutnáva si moju nevedomosť.
„Neviem.“
„Julko s Filipom prišli!“
„Tak super! To vás nebudem rušiť. Pozdravujem chalanov!“
O hodinku ma mama prezváňa. Žeby už odišli? Nechce sa mi veriť.
Zavolám jej.
„Julko chce vedieť, ako sa volali tie nápoje, čo si mi kupovala, keď mi nechutilo jesť. Už mi to tridsať razy kázal, vždy zabudnem, tak ti musím volať hneď.“
„Neviem si spomenúť. A pre koho to Julo potrebuje?“
„Pre mňa,“ stíši hlas.
„Pre teba? Veď tebe chutí!“ vyhŕkne zo mňa. Nechápem.
„No...ako kedy. Jeden deň mi chutí, potom to do seba nasilu pchám,“ zrazu má hlások slabý, zúbožený.
„Aha. Nutri drink! Spomenula som si.“
„Že kde to kupuješ, sa Julko pýta.“
„V lekárni.“
No zbohom. Keď budeš jesť toľko, čo teraz a ešte to zaklincuješ nutri drinkom, ktorý prepdpisujú pacientom, čo už neprijímajú normálnu stravu...ale...kým ti to Julko prinesie, možno ti už naozaj nebude chutiť.
Ráno.
Len čo prídem z chránenej dielne, volám jej, viem, že sa už trasie, aby mi mohla porozprávať zážitky.
„Už sa ťa neviem dočkať. Tak predstav si, ja som mu včera volala, nebral to. Potom zavolal on mne, že bol vonku pozrieť, či neprší. Nachvíľu prestalo, tak ma prídu pozrieť. Nestihla som mu ani povedať, čo som mala na neho nachystané. Tak som rozmýšľala, Gabika, ty si strašne dobrý človek. Ty máš taký vplyv nielen na mňa, ale aj na všetkých ostatných. Akoby si aj na diaľku zariadila to s tým Julom. Že mi to nezdvihol. To ja som taký prchkoš. Obdivujem ťa.“
„Ani ja som vždy takáto nebola. Skúsenosti. Pozri sa. Keby si Julovi povyčítala, prišiel by. Ty by si si myslela, že iba preto, že si mu zavolala, Julo by sa cítil ukrivdený, bolo by dusno. O čo lepší pocit máš, keď vieš, že prišiel sám, dobrovoľne, mal dobrú náladu, lebo netušil, čo všetko si mu chcela povykrikovať. Výčitky nič neriešia, len pokazia.“
„Ešte k tej jednotvárnej strave. Bola si včera taká prekvapená. Ale ja som to myslela tak, že keď som sama chodila, kúpila som si občas žemličku, buchtičku.“
„Ja neviem, čo ti chutí, prečo mi nepovieš.“
„Ale čoby si nevedela! Ty poznáš moje chute lepšie ako ja! Keď si chodila na bicykli, vždy si mi dobre nakúpila, niečím ma prekvapila.“
„Mami, aj keď ti to dovezieme autom, vždy nakupujem ja. Tak som asi osprostela, že ti už neviem tak dobre nakúpiť.“
Alebo sa ti naozaj viac rátalo, keď som to nosila na chrbte.
„Ale nie, veď aj minule si mi poslala jaterničku, slaninku, párky, všeličo, pochutila som si.“
„Ja ťa chápem, že človek sa cíti ako bez rúk, keď je odkázaný na druhých. Nemôžeš si prebehnúť, kedy sa ti zachce. Čo narobíš.“
„Ešte ťa chcem poprosiť, keď mi to dnes Ivka donesie poobede, to už budem na dialýze. Opýtaj sa jej, koľko to stálo a pošli jej na účet, lebo odo mňa si nechce zobrať peniaze. Povedz jej, že keď si nezoberie, potom od nej už nič nebudem chcieť.“
„Dobre, mami, potrestáme ju. Zakážeme jej, aby ti nakupovala.“
Mama sa smeje.
13 názorů
Arwen Leinas
09. 11. 2020:-)
gabi tá istá
09. 11. 2020arwen, všetky príbehy o mojej malej mame sú pre pobavenie a zlepšenie nálady, ak sa tak deje, je to pre mňa odmenou
btw, včera večer, len čo odišiel brat, okolo pol deviatej, zohriala si údené mäso s hrachovou kašou, pred ním nemohla, keď jej nechutí, mne sa ráno potrebovala pochváliť
Arwen Leinas
09. 11. 2020Odsuzovat někoho za něco, když neznám pozadí toho rozhodnutí je strašně snadné ale strašně snadno se pak člověku křivdí. A pokud mamka chce být doma a zvládá to, tak je nesmysl ji tahat někam jinam. Ať již k sobě domů nebo do domova seniorů. To si myslím já a s rodiči to jednou hodlám udělat stejně. Nechám rozhodnutí na nich. A že někdo jiný remcá a třeba i pomlouvá? Ať si, nezná pozadí toho rozhodnutí, tak ať si škubne protézou.
Asi to tak nebylo úplně myšlené, ale tento příběh mě pobavil a zlepšil mi náladu. A za to ti děkuji :)
aleši, aj by som tú vetu zmazala, zahanbila som sa, ale potom by si bol divný ty, že o čom točíš :)
vďaka, že si sa podelila, Andělka, je to tak, možno nás niekto súdi, že ju nezoberieme k sebe, ale jej je doma dobre
presne tak to je,bixley, stačí nejaké jedlo spomenúť a hneď dostane naň chuť...zje čoraz viac, ale akoby sa za to hanbila
presne, Evženie, pre vybrané situácie, ty to znáš, sú to heeerečky :)
Hanka, aj ty to poznáš
black, ale je tých smajlíkov, smiech je zdravý, teším sa, že ťa uzdravujem :)
Ľuboš - úsmev
Ľudka, pozdravujem!
blacksabbath
05. 11. 2020......Jeden deň mi chutí, potom to do seba nasilu pchám...minule si mi poslala jaterničku, slaninku, párky, všeličo, pochutila som si...Gabika, ty si strašne dobrý človek.....:-)))))))))))))))))))))))))))))*/*********************
:))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
tie Tvoje vsuvky... ako kedysi moje...no...už nemám komu sarkasticky odpovedať (aspoň) v hlave...koľko sladkostí som sa nanosila týždeň čo týždeň, no určite vždy niečo chýbalo...
Slabý, zubožený hlásek! To znám! Babi taky takový má pro vybrané situace :-)))
„Dobre, mami, potrestáme ju. Zakážeme jej, aby ti nakupovala.“
Preboha, já chci věřit, že byste takové šílené krutosti přece jen nebyly schopné!
Připomněla jsi mi mého otce. Když přišel cca před pěti lety z nemocnice po amputaci nohy lvůli cukrovce, nic mu nechutnalo. "Žena tu pořád straší s jídlem," stěžoval si. Teď v 89 letech má čím dál větší chuť k jídlu a jakmile někdo v jeho blízkosti něco jí, chce to hned taky.
Myslím na babičku, mého táty matku - jak si ji přestěhovaly dcery k sobě do Roztok u Křivoklátu do paneláku. A ONA - mnoho let jí bylo, přes osmdesát určitě - musím zjistit, ráno vstala, v místním obchodě nakoupila čerstvé pečivo a asi mléko, oběhla na sedmou ranní už obě dcery i dvě už tam vdané vnučky, aby měli všichni ráno čerstvé...
BYLA ZVYKLÁ V PŮVODNÍM BYDLIŠTI CHODIT DENNĚ 2KM PĚŠKY DO PRÁCE, PRACOVALA V PARKU S HRÁBĚMÍ V RUCE, V ZIMĚ, V LÉTĚ. A DOMŮ ZASE PĚŠKY. Někdy si i odskočila v polední pauze do své vedlejší vísky, kam autobus tehdy nejezdil. Když ji tedy dcery v dobré víře přesadily k sobě, a ona vlastně neměla co dělat - tak za cca dva roky v Roztokách do té doby zdravá - velmi rychle umřela....
aleš-novák
05. 11. 2020Alebo sa ti naozaj viac rátalo, keď som to nosila na chrbte.
to je tedy hodně škodolibé...:o)