Tóny vzešlé ze stínu

   Tak jako v každém člověku, i v Jakubovi bylo přítomno světlo a stín. Jeho světlem byla vášeň pro hudbu. Už jako malý chlapec dovedl obsloužit nejeden hudební nástroj. Postupně se stal součástí menších těles jako kvartetů či kvintetů, až nakonec, ještě nedospělý, mohl hrát i v orchestru. Sám začal i komponovat a nebál se pouštět i do složitějších partitur.

   Jeho stínem byl však až příliš přátelský vztah k alkoholu. A co hůř, alkohol dokázal dostat do neuvěřitelné symbiózy se svou láskou k hudbě. Málokdy vystoupil před publikum aniž by si před tím nedal nějakého toho panáčka na kuráž a můzou pro skládání mu bylo dobře uleželé červené víno.

   Přišel Advent. Jakub se jako tradičně připravil, že bude doprovázet na varhanách mši k 1. neděli Adventní. Před bohoslužbou si dal malou šťopku domácí ořechovice a vyrazil ku chrámu Páně. Po skončení liturgie za ním přišel farář, a vědom si jeho skladatelských kvalit jej požádal o složení vlastní koledy pro blížící se Vánoce. Bude výročí posvěcení kostela a koleda vzešlá z řad farníků bude jistě pro věřící velikým povzbuzením.

   Avšak ouha. Do Vánoc zbývaly sice tři týdny, ale inspirace ne a ne přijít. Jakub poctivě zkoumal biblická čtení o narození Ježíše, přehrával si všechny doposud známé koledy, motivoval se k inspiraci nejednou lahví vína, ale nic pořád nepřicházelo. Na celou sobotu před 4. nedělí Adventní se zavřel v hudební učebně místní školy, kde zkoušel jeho orchestr, který mezitím převzal coby dirigent, a marně zkoušel dát dohromady melodii, slova, cokoliv, co by mu ku koledě pomohlo. Pravidelně upíjel nápoje, které mu sice ubíraly na střízlivosti, žel nepřidávaly nápady. Vyčerpáním a opilostí nakonec usnul.

   Uprostřed noci šel na pravidelnou obchůzku budovy její školník. K velkému vyděšení nalezl v hudební učebně spícího Jakuba. "Hej, mistře, vstaň bystře!", zahlaholil školník ve snaze jej vzbudit. Jakub se úlekem ihned probral. A jsa stále opojen vypitým alkoholem najednou pojal školníkova slova za vynikající motiv ke své koledě a bez meškání, noc nenoc, únava neúnava, kocovina nekocovina, začal tvořit koledu na motivy školníkova budíčku. A tak se zabral do práce, že nakonec nezůstalo u koledy a za noc složil celou Českou mši Vánoční.

   Hudební historici tuto verzi příběhu sice rázně odmítli, ale kdykoliv slyším provedení Rybovy mše Vánoční, někde vzadu ve mně se probudí chuť na domácí ořechovici. Tak se pousměji, neb vím, jak to tehdy bylo a co že to Jakub tehdy ve škole popíjel ve snaze nalézt můzu k políbení.