Já jsem pes 2 / Ven!

Tak, a jsme venku. Hned si u nejbližšího stromu ulevím. A pochopitelně to taky v okolí dobře očuchám, abych věděl, kdo moje území navštívil. Hmm, zdá se, že tu byla nějaká fena. A hárala. Tu bych rád poznal. Má takovou příjemnou vůni. Kam asi šla?

Fuj, pán spěchá. Jeden tu nemá chvilku klidu. Á, my se budeme přesouvat někam jinam. Pán otvírá svůj přesouvací domeček. No, on si ho spojuje s lidským zvukem auto. Vyskočím si teda na svoje místo a pak koukám zezadu na pána, jak točí kulatým předmětem před sebou. Zdá se, že tohle pánovo počínání nás posouvá kupředu.

Směřujeme určitě někam, kde bude spousta stromů a kde budu moct běhat. To je jistě bezva. Ale na takových místech moc další psy nepotkáváme. Zato když jdeme jen po okolí, psů je tam spousta. A já bych se dnes tak strašně chtěl s ostatními pejsky mazlit a přátelit!

Jsme na místě. Jak jsem předpokládal: nikde ani mrňavý psík. Vyskočím tedy z toho posouvadla a běžím za pánem po cestě.

Hmm, úžasné bahýnko. Tlapám to dělá dobře. Jé, a ta krásná louže! Hrozně mě to láká se v ní vyválet. Nechám to ale až nazpátek. Byl bych zbytečně od bláta celou cestu. Odnesu si ho až domů. Teď se aspoň napiju, to jsem nestihl.

„Bene, poběž! Vodu jsem ti vzal.“

Páník mi hodil aport. To on k tomu vždycky říká. Asi se ta tvrdá věc tak jmenuje. Běžím rychle pro něj. Jiný pes tu není, tak snad mi ho nikdo nesebere. Sláva, už ho mám! Letím za pánem. Pán se spokojeně usmívá a hází ho znovu.

Jůů, a tady je louže ještě větší!

„Zaplav si, Bene, hodím ti ho do jezírka!“

Aport cáknul někde uprostřed té veliké louže vody. Musím za ním. Á, krásně studená. Ne ta odporně teplá u páníka. Ale kde mám aport? Jo, támhle! Už ho vidím. Honem ho vezmu do tlamy a plavu zpátky. Položím ho před pána a vytřepu ze sebe tu mokrotu. Pán přede mnou prchá. No jo, on má radší tu hnusně teplou.

Ten pánův aport se mi už nelíbí. Najdu si svůj. Hele, tenhle je prima! A označil ho už jeden pes. Nesu ho pánovi.

„Ty chceš hodit šišku?“ Tváří se trochu divně. Ale hodil to.

Vyrážím jako kdyby mě honil jiný rozzuřený pes. A háfra! Nějak se mi můj aport zaklesnul u břehu. Musím ho vydolovat. Takový krásný označkovaný aport!

Páník je netrpělivý. „Bene, vykašli se na to!“

Ale já chci svoje šišku.

Vracím se k pánovi a štěkám na něj. Vrrr. Snad pomůže. Moc ochotně se netváří. Snaží se čímsi moje šišku přitáhnout. Ale natahuje se nějak moc a… skončil v louži!

„Do prkýnka dubovýho, jsem celej mokrej!“

Páník se škrábe z vody, ale nějak mu to nejde. Asi mu budu muset pomoct. Jo, chytnu ho za ten obal na přední tlapě a budu tahat. Úúúúf, Povedlo se!

„Bene, napřed kvůli tobě spadnu do jezírka a pak mě ještě roztrhneš rukáv  na fungl novým svetru!!“

Tak to je na mě moc neznámých lidských zvuků, kterým nerozumím. Ale podle jeho čumáku soudím, že vztekle vrčí. Hm, asi je něco špatně.

„Jdeme domů!“

Tak domů, to znám. Běžím za páníkem, dost spěchá.

Jo, a to šišku tam zůstalo…