boží hovádka

        Uvolnila se nám lavička, a já řekl, že tu bude jednou zlatá cedulka, že tady sedával On a Já.
    Ono je to nejlepší lavička k výhledu na sportovce v celém tom areálu.    
    Jedna holka tam opravdu trénovala festovně, když kroužila na oválu kolo za kolem.
    „Dlouhý tratě. Ta trénuje na dlouhý tratě,“ řekl doktor M. a dal si malé pivo, do nějž mu vletěla vosa.
    On se stejně napil.
    „Američani si dávali pro říz do chlastu hadí hlavy, a ty tam máš aspoň vosu. Holt Čechy.“
    „Opičíme se.“
    „Máme na to právo. Díky panu Darwinovi.“
    „Tohle se těm myslitelům musí uznat, že pro nás vždy najdou to správné ospravedlnění, že tu jsme.“
    „Anebo proč by tady někteří neměli být, když se použije stejný myslitel, ale něco se do toho jeho učení přimixuje a je tu sociální Darwinismus. Je to skoro to samý, akorát že se z toho snadno vyklube genocida. Prostě výběr.“
    „Selekce.“
        „Lidstvo je unikátní v tom, že se neustále snaží spáchat hromadnou sebevraždu.“
        „Kdybych páchal sebevraždu já, tak bych po sobě nechtěl zanechat bordel. Nařízl bych si žíly, ale na ruce bych si dal igelitové pytlíky.
        „Transfúze ve stylu konečného řešení.“

    Když umřel Vašek, švagr doktora M., velmi zdatný opilec, tak mu dal doktor M. se svými synky na parte:    
    Pracoval jsem lidé pro vás, neznaje oddechu.
    A paní na pohřební službě říkala, že by se tomu neměli smát, že smrt není žert.
    „Jenže my ho měli rádi,“ řekl jeden z jeho synků.
    A doktor M. se té paní zeptal, co tedy smrt je.
    Zjistil, že mu na pohřební službě neřeknou o smrti víc než kdekoliv jinde.
    Jen se tam tváří o něco vážněji.

Klavíristovi někdo ukradl nástroj, ale on hraje dál.
Shluk lidí v tom hledá poselství.
O nesmrtelnosti.
Berme to prosím vážně.