Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDOSPĚLÝ ŽIVOT
Autor
TerkaHigh
Loudavé kalné ráno líně probíjí světla autobusu, který svým příjezdem k zastávce definitivně zatrhl možnost delšího spánku. Přichází smíření s krutou každodenní realitou šedi a stejnosti. Přichází ohnutí hřbetu pod tíhou povinností. Kdo nám je udělil? Kdo pro nás vybral právě tuto cestu? Je nějaká jiná? Nebo jen přes vlastní iluzi reality nevidíme únik z tohoto šíleného kruhu? Neboj, zvykneš si. Zvykneš si. A zvyk je železná košile, která bezpečně nepropustí tvou individualitu, která by mohla rozbít klidné břehy hladiny rutiny a nezajímavosti. Tak je to správně. Tak to má být. Další stíny původních zářících lidských bytostí nastupují do žlutomodré housenky, která je rozveze do šedivých továren, které se stali více než jejich domovy, kde tráví to nejcennější, co mají – vlastní život.
15 názorů
nerada vstávam do tmy, či zamračeného dňa...dlho mi trvá, kým sa dám trošku dohromady, potom to už ide ľahšie...do práce chodím dlhé roky pešo, popri Váhu prevetrám hlavu, obdivujem labute, kačky, vždy je niečo, čo zaujme a deň je krajší...
nerobím to, o čom som snívala, no našla som si vzťah k tomu, čo robím 25 rokov...takmer každá práca má v sebe niečo, čím zaujme...zatiaľ sa to darí...
nerada vstávam do tmy, či zamračeného dňa...dlho mi trvá, kým sa dám trošku dohromady, potom to už ide ľahšie...do práce chodím dlhé roky pešo, popri Váhu prevetrám hlavu, obdivujem labute, kačky, vždy je niečo, čo zaujme a deň je krajší...
nerobím to, o čom som snívala, no našla som si vzťah k tomu, čo robím 25 rokov...takmer každá práca má v sebe niečo, čím zaujme...zatiaľ sa to darí...
No právě proto, že o ní nic nevím; to ale není má chyba; připadá mi bez příčiny. Původní zářící lidské bytosti, dnes už nezáří, dřív zářily. Připadá mi to jako rezignace na jednotvárnost všedního dne. Připouštím ale, že někdo může být obtěžkán velice těžkým břemenem povinností.
K3: Děkuji za kritiku, určitě si ji vezmu v srdci. Jedná se však pouze o fikci, zamyšlení...snaha o vytvoření určité bolestné atmosféry...:). Takže neznamená, že to tak cítím já osobně. S nářkem bez reálné příčiny souhlasit nemohu. Co víme o životě toho, kdo ten příběh vypráví? Co víme o jeho stavu mysli, křivdách...?
Lidi, díky moc za zajímavé myšlenky do diskuze. Z mé strany je to pouze fikce, zamyšlení...snaha o vytvoření určité bolestné atmosféry...:)
Určitě souhlasím s názorem, že je život do jisté míry takový, jaký si ho uděláme :)
Terko,
vidím, že jsi tu nová a tak tě tady vítám pro případ, že bys byla skutečným nováčkem a ne jenom alternickem některého z místních vtipálků.
Téma, které ve své krátké próze zpracováváš, je zde poměrně obvyklé a já sama jsem ho zpracovala několikrát, naposledy ve svém příspěvku Kopí a ranní špička, konkrétně v sonetku V davu . Můj názor na danou situaci vyjadřuje právě tenhle sonet.
Přeju hodně úspěchů, dávám startovací tip a radím odpovídat všem, co ti napíšou kritiku. Když odpovídat nebudeš, kritiky pod tvými dílky se postupně vytratí.
Každý svého štěstí strůjcem. Chtěl jsem jenom říct, že není třeba se dopředu ničeho se bát.
Také jsem se bál dospělého života, ale teď mám skvělou ženu, dvě báječné děti a práci, která mě baví. Takže to dopadlo dobře.
Musí se individualita a plnění povinnosti nutně vylučovat??? Já myslím, že člověk může být opravdu spokojený jen pokud mezi nimi najde rovnováhu. Jsem jedna z těch, které toto dilema dlouho řešily (a pravděpodobně do určité míry vždy řešit bude), a tak i tobě přeju posun k radosti.
"Člověk se stává skutečně dospělým, když se přestane ptát, co mu dá svět a začne se zajímat, co by on mohl dát světu" - cituju to jistě nepřesně a nevím, kdo kdy to řekl, ale často si to připomínám (sama pro sebe)...
Ať se daří a.
Odpoedne ten svět uvidíš o hodně líp. Chceš-li využívat ostatní, musíš pro to něco udělat i ty. Pod povinnostmi nemusíš hřbet ohýbat. Stačí si je rozložit. Je to takový nářek bez reálné příčiny.
Pěkné, ale bohužel smutné. Mrzí mě, že mají dospělí takový každodenní život. Pukusím se tedy nebýt raději dospělím :) Možná reálnější je, udělat si dospělý život hezčí!