OKNA DO SVĚTA – druhá část úvodu

Pokud chce člověk poznat zcela jiný svět, zcela jinou kulturu, než je ta naše, evropská, měl by se obrátit více na východ. Do prostředí Orientu.

Severní Afrika, Egypt, Sinaj, oblast Předního východu. Projíždí-li turista jižní Sinaj, vidí kromě několika pobřežních letovisek hlavně oblast vyprahlé, skalnaté pouště, poznamenané několika válkami s  Izraelem. Pozůstatky této války ještě dnes můžeme vidět podél hlavní silnice, vedoucí podél pobřeží z Sharm al-Sheikhu přes Dahab a Tabu až do izraelského Eilatu a jordánské Akaby. Sinaj byl odjakživa strategickým místem, o nějž se vedly krvavé války. Patnáctiletá, v případě letoviska Taba, až dvaadvacetiletá izraelská okupace Sinaje, však přinesla i něco pozitivního. Na pobřeží Akabského zálivu vybudovali Izraelci řadu hotelových komplexů a osad. I dnes mezinárodní letiště, vybudované několik kilometrů za Tabou v  poušti, bylo původně postavené jako izraelská vojenská základna. Velkorysé plány izraelských developerů jsou ještě dnes patrné po celé délce jižního pobřeží. Nedostavěné hotely, zbytky pobřežní promenády, která měla lemovat celé pobřeží atd. Není divu, že území jižního Sinaje, přímo svou polohou u teplých vod Akabského zálivu předurčené být turistickou Mekkou, není, kvůli nejasné politické situaci, dnes zrovna developerským rájem.  Ale navzdory tomu všemu je to kraj, který bude vždy lákat svou mystickou atmosférou, azurovými vodami moře, korálovými útesy, plnými života i kulinářskými zážitky orientální kuchyně. Je to biblický kraj, kudy měl, podle biblického podání, táhnout mytický Mojžíš se svým lidem do Země zaslíbené. Kraj, kde koexistence Alláhova a Hospodinova světa byla posvěcena a potvrzena fermanem, podepsaným samotným prorokem Mohamedem. Kopie té neobyčejné smlouvy je dnes uložena v trezoru sinajského kláštera svaté Kateřiny. Sinaj je kraj, nad kterým ční boží hora Choréb, na kterou rok co rok stoupá tisíce poutníků, aby byly svědky nádherného východu slunce nad Svatým pohořím. Sinaj je ale i kraj, kde luxus čtyř a pětihvězdičkových hotelů ostře kontrastuje s  ubohou existencí pořád ještě nomádských beduínů, putujících s  velbloudy a ovcemi, případně s  obstarožními japonskými dodávkami, nehostinnou sinajskou pouští.

Klášter sv. Kateřiny na Sinaji

Asuán, felúky na Nilu

A Přední východ? Arabský a židovský svět, vyznávající zcela odlišnou kulturu a náboženství. Dvě nesmiřitelné kultury, bojující už po tři tisíciletí o své místo na slunci. Izraelci jsou pracovitým a schopným národem. Bohužel i národem, kde náboženský fundamentalismus žene izraelské politické elity do neustálého střetu s  arabským světem. Není vůbec jednoduché se orientovat v té neobyčejné spleti fanatizmu, historie, víry a xenofobie. 

Lawrencův pramen. Poušní rezervace Wádí Rum, Jordánsko

Náhorní poutní chrám al-Deir, Petra, Jordánsko  

Nemůže být nic víc protichůdného, než naše současná evropská civilizace, vycházející z antických a křesťansko-židovských tradic a na druhé straně svět Orientu, zatížený náboženským fundamentalizmem. Dva světy. Dvě tváře civilizace. Středomořský turistický ráj a mystický a také dnes nebezpečný svět Předního východu. Která z těch dvou tváří je ta lákavější? Kdo chce znát odpověď na tuto otázku, musí zkusit obojí. Musí se dostat až za ty hranice našich všedních dní.  

Muslimský Skalní dóm. Chrámová hora, Jeruzalém