Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seo čem se v novinách nepíše
Autor
trojort
Jsem rád, že jsem se mohl potkat s panem prezidentem.
Byl jsem kluk a on se jmenoval Svoboda.
Já byl na letní škole se spolužáky a učitelkou, co měla blond drdol, jako věž v Pize.
On byl na letním bytě se svým tajemníkem.
Růžové tváře od práce na zahradě v době černobílé televize vypadal až přespříliš skutečně.
Podal té naší učitelce ruku.
Ona pak celou cestu zpátky říkala, že si ji nebude mýt.
V podvědomí mi něco chřestilo z těch slov, co mi vzrušovalo.
Prezident to nebyl.
10 názorů
Zeanddrich E.
25. 01. 2021Je to hezké:)
Četl jsem nedávno velmi kladně laděnou vzpomínku na manželku generála Svobody :)
Letní škola se asi nekonala už v první třídě, to by se jinak chřestění dostavilo dost brzy... ;-)
Odfláknutá. Zrovna při Tvém talentu to skoro zavání grafomanstvím a jistou neúctou ke čtenáři.
On byl tenkrát černobílý svět všude, nejen v televizi. Ještě že ty tváře neměl rudé...
Ta učitelka (Ludmila,)
si ji stejně umyla.
A president u rybníka,
si opláchnul tajemníka.
Prezident to byl i nebyl. Já jsem se zase několikrát "setkala" s prezidentem Husákem. Stála jsem vždy v hlučím davu u široké silnice protínající jedno velké město a ztrácela jsem se v lese z mávátek. Kolem pak projelo několik černých šestsetřináctek, dav orgasticky šílel a provolaval "vivat" v dobových překladech zcela obdobně jako když tudy projížděl před lety František Josef nebo ještě dříve Ferdinand Dobrotivý. Naposledy na oné hlavní street takto vítali papeže Jana Pavla II, a tak jsem zvědavá, koho tudy potáhnou starokladrubští bělouši příště. Doufám, že taosoba aspoň zas bude mít po delším čase modrou krev, protože - tak by to mělo být!