Chandrasekharova mez

Zkroutíš se

potichu zvracíš hořkou žluč 

nahoře září pořád ty samé hvězdy

jednou se promění v bílé trpaslíky

i slunce

Někdy si vzpomenu

na opuštěné kosti

všech těch bytostí v andělíčcích

přijímací řád pavilonu číslo pět

---

chráněná kolonie havranů

jejich staccato prohlubuje smutek do

nesnesitelnosti nesoudržných vět

padá černé peří z platanů

věřím

bodným ranám v trávníku

nikdo je nesbírá

s nocí ožívají do přísných tvarů redisper 

píšou requiem do lněných košilí šílených

---

Jak dlouho trvalo, než sis podřezala žíly

ukradenýma nůžkama

volně odejít za kouřem vyžebrané cigarety

Jsme tím, co opravdu chcem?

Stav pacienta polovina prosince:

pavilon A

dudlaj dudlaj dudlajdá

vítáme tě, Ježíšku malý

pěkné my ti neseme dary 

dary my tobě dáme

které sami jen máme

---

už nešeptám

podepíšu revers

jsou Vánoce

natažené mezi vánočními stromky

před výlohami září pořád ty samé hvězdy

a my?

---

synovi koupím mládě potkana

ještě nevím že mi vyleze na rameno a

překousne téměř něžně drát sluchátka

že osobní doklady budou jeho pelech

že bude lechtat fouskama

že

Bože proč má tak velké koule?

A země se točí dál kolem ---

---

---

dudlaj dudlaj dudlajdá