Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Naposledy

31. 01. 2021

752

Autor

Douger

Jak slepec z Braillova písma

čtu v tvých vráskách melodie

a z taktu tvýho tepu

poskládám symfonii.

Jen já budu dirigentem

jediným členem sboru

houslistou i bubeníkem

když budu hrát na nejdelší strunu

ať nikdy nedozníš

a do napnuté kůže

budu bít jak generál

cestou na sebevražednou misi

- na život bez tebe.

Namísto not na papíře

se do mě vtiskneš

jak fosilie do nejhlubšího pohoří.

Zůstanu už jen ozvěnou tvýho znění

odrazem dne, kdy ti vlhkostí slz ztemněly vlasy

a vrásky ti rozřezaly výraz

předstíranýho bytí.

Už slyším jen Tvůj pochod smrti.

Naposledy.

Jsme svojí krví a už jí nebudem.

16 názorů

Douger

24. 04. 2021

Dát tip

Jsem rád, že se líbí!

namcholtiv

02. 02. 2021

Dát tip

Hluboké. Zanechává stopy.

Douger

01. 02. 2021

Dát tip

Děkuji za komentář, annie, jsem rád, že se líbila.

Savage Flame

31. 01. 2021

Dát tip

Zajimavy napad nejen dotekem cist, ale tady i dotekem primo poslouchat, ne pouze citit. Moc se mi to libi. Dekuji. ;) S.F.

Goro, děkuju za komentář. Ozvěna, znění i časté budu (v návaznosti na "nebudem" v posledním verši), už a jen, to vše pro mě má v básni nenahraditelný význam, důraz na tu těžkost plnohodnotné existence/bytí po ztrátě. Ale chápu, že čtenářsky to někomu vyhovovat nemusí.