Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDOUFÁM, ŽE NE NAPOSLED
Autor
Já Lucie píšu...
Má čtvrtá povídka z knihy JE TO JAKO KDYBY SE TI CHTĚLO NA ZÁCHOD, potřebuješ to ze sebe dostat ven.
Doufám, že jste snílci tak jako já...
DOUFÁM, ŽE NE NAPOSLED
Už je to víc jak dva roky. Ale když se mě na to někdo zeptal dřív, bylo to jako bych měla z očí potok. Julča říkala, že to bylo vidět hned na první pohled. A tím to bylo horší… Samozřejmě jsem nebyla jediná, komu to bylo líto. Nikdo z toho nebyl moc nadšený. Dokonce měl slzy na krajíčku i ten, od koho byste to v životě nečekali. Ten den to doslova vypadalo, že umírá. Nebo ještě něco horšího. To vlastně už nejde, ale alespoň šlo doopravdy vidět, jak moc nás to mrzelo. Jo, je to už dávno. Ale já to pořád cítím. Je to ten pocit, jako když ve vás něco je, ale nemůžete to ze sebe dostat ven. Prostě víte, že to tak jednoduše nepůjde. A proto nemůžete nic dělat. Zase abych to upřesnila. Není to tak, že bych na to ve dne v noci myslela nebo nedělala nic jiného. Jenom je to tam. V mé hlavě. A asi vždycky bude. Nevím, jestli chci, aby to v ní bylo. Ale myslím si, že s tím teď už vůbec nic nenadělám. Pravda je, že v noci se to bohužel do mé hlavy občas nějak zaplete. V noci ji ale v podstatě vůbec neovládám.
Ale i tak.
Ložnice je zdroj energie - píšou na internetu. Ale přesto se prostě do ní stejně nikdy nedokopu dřív jak o půl desáté. Nevadí. Jako každý den si lehnu do postele s oranžovým povlečením. Zakryju se velkou peřinou a čekám. Na co? No přece až se mi bude chtít spát. Ležím a dívám se na strop. Svítí nám světlo z parkoviště do oken, tak bych si troufla říct, že to vypadá, jako kdybych se snažila z toho bílého stropu něco přečíst. Strop už není určitě tak krásně bílý a čistý, ale je skoro tma, takže to omlouvá. Bohužel se mi to moc dobře nedařilo, tak jsem začala pozorovat náš zažloutlý lustr. Necinkají mu křišťálové ozdobičky, jak to bývá na zámcích. Je naprosto obyčejný. Přesto se na něho ale dívám. Za chvíli se přetočím a podívám se na svůj krásný starobylý budík, který mám z IKEI. Většinou ukazuje tak deset hodin, ale dnes ukazoval půl jedenácté večer. Nic převratného to neznamenalo. Jen to že už bych měla spát. Tak jsem se otočila na břicho, pořádně se zachumlala a pomalu se mi dokonce samy od sebe začaly zavírat oči. To se mi moc často nestává, že by to dělaly jen tak samy od sebe. Asi moc dobře věděly proč. Má mysl se už pomalinku dostávala do stádia, kdy už nic okolo nevnímám a jen se mi zpomaluje rytmus mého dechu. A čekám, až se mi bude něco zdát. Většinou mám samozřejmě na mysli hezký a zábavný sen! Tak jsem se honem přetočila na levý bok a zdál se mi. A to tento:
V mém snu jsem se ocitla přímo uprostřed chodníku. Sice nevím, kde přesně to bylo, ale v mém světě snílků to bylo právě tady na cestě, kterou obklopovala rostoucí tráva ze všech stran. Mně se to místo líbilo, i když nebylo naprosto ničím zvláštní. Já jen tak jdu a dívám se do slunečních paprsků. V tu ránu se tam objeví. Chytne mě za ramena a poplácá mi je, jako to dělal vždycky. Řekne svým tónem v hlase: „Hello!” Já se na něho rozvážným pohledem podívám, jestli se mi to náhodou třeba nezdá. Ale jak by se mi mohl zdát sen ve snu! To je hloupost. Spíš mě šálil zrak. Ne, vážně se tam objevil. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem ho zase viděla. Bylo to, jako kdybych ho znovu normálně potkávala. „No čus!” odpověděla jsem mu, když jsem se vzpamatovala. Měl na sobě bílé tričko s obrázkem modrého surfu, riflové tmavě modré kalhoty, kšiltovku s naprosto rovným kšiltem a dlouhé bavlněné ponožky v žabkách. Ano, to byl typický jeho styl. Přes rameno měl jakousi tašku, kterou svíral v rukou. Chvíli jsme jen mlčky šli a mně v hlavě neustále hrála vánoční píseň Last Christmas. I když bylo podle mě tak minimálně 18 °C. No jo, sen.
„Tak co v Praze?” zeptala jsem se.
„U nich je to jiné.” řekl.
„Takže u nás to bylo lepší. Chápu to tak?” vytvořila jsem si odpověď sama. Na to mi už dál neodpověděl. „A kdy se k nám přijedeš podívat? Všichni tě moc pozdravují a těší se na tebe.”
„Přijedu brzy.” odpověděl mi.
„Jako vždycky, co?” řekla jsem mu dotěrně. Pak už se mě zeptal jen na to, jak se všichni ve škole mají, co dělají… Prošli jsme pod velkým šedým mostem. Nad námi jsem slyšela hluk a zápach aut. Šli jsme ale pořád po chodníku. Najednou si sundal kšiltovku a prohrábl si své vlasy, aby tam měl možná ještě větší hnízdo než předtím. Neustále vál jarní větřík. Cítila jsem ho, jako když voní sedmikrásky. Náramně jsem si ho užívala. I mně poletovaly vlasy sem a tam, že jsem ani neviděla před sebe.
„Už budu muset jít. Tak se měj.” řekl. Smutná jsem ho objala. Ale byla jsem šťastná, že jsem zase pocítila jeho vůni. Můj nos ji znal. Snad jsem si ji neuvědomovala naposledy. Podal mi ještě žlutý papírek kde stálo: HLAVNĚ NEBUĎ PASIVNÍ :)
V tu ránu se mi najednou v myšlenkách naprosto ztratil.
Do oken se dostaly krásné slunečné paprsky. Byly tak nádherné, že mě dokázaly probudit. Hned jsem si sen uvědomila. Naráz jsem měla husí kůži a projížděl mi mráz po zádech a...
Možná si právě teď říkáte, o kom to bylo? Ono na tom vůbec nesejde. Hlavní je, že sny se nedějí náhodou. Mají k tomu důvod, o kterém my snad ani nevíme. Sama doufám, že jsou i ostatní takoví snílci jako já. Pro mě jsou sny…
Je to jednoduše chvíle, kdy nic neovlivníš, ale přitom je to vlastně na tobě, co ty uděláš. Většinou si ty nejdůležitější věci uvědomíme až tam. Je dost možné, že ten pocit mám jen já. Ale kdekdo by měl alespoň trochu snít, protože tam se můžou dít i nemožné věci. Každému se ale, děj se co děj, zdají v noci sny. I když jsou krátké nebo dlouhé. Záleží jen na tom, jestli jsou doopravdy tak zajímavé a skvělé, aby stály zato si je až do rána pamatovat. Tento sen si pokaždé vybavím přesně do puntíku. Ale proč?
18 názorů
Já Lucie píšu...
08. 10. 2021F.M.C.R, zdravím!
Těší mě, že sis udělal čas na mé další texty! Jsem moooc ráda, že se Ti povídka líbila taková, jaká je, protože to je pro mě nejcennější :)
Díky, pěkný večer!
Vzhledem k tomu,že se mi zdají spíše temné sny,temné ale zároveň napínavé,musím u tohoto zaplesat.
A tu to máme: prostě povídka,netřeba v ní nic nuceně hledat,jen ji přečíst a její poslání,pokud nějaké chceme mermomocí mít,je takové,jaké si každý zvolí sám.
Mně se toto dílo líbí takové,jaké je.
Já Lucie píšu...
13. 02. 2021Karle (K3), díky za kritiku a tip! Moc si toho vážím...
Ano, máš pravdu. Mým snům rozumím sama nejlépe. Ale ráda se s nimi podělím :) Třeba i někdo jiný prožívá ve snech něco podobného jako já... Jsem ráda, že se Ti můj rukopis líbí! Tak snad budeš spokojený s dalšími, mnou napsanými díly...
Nevím, zda může někdo vyložit sen líp, než ten komu se zdá. Alespoň moje sny nikdo jiný než já vyložit nemůže, to by tam musel být se mnou. Je dobré si je zapsat a dá se podle nich psát. Sám jsem to několikrát zkusil a vždycky je to neobvyklé a zajímavé, ale nejlíp tomu můžeš rozumět jen ty. Píšeš hezky, umíš se dobře vyjadřovat, zachytit okamžik a to je hrozně důležité. Víc asi napsali ostatní.
Ezoterii nemám rád. Je přesně tím, co jsem si z toho odfiltrovával. Jsem rád, že to máme stejné.
Já Lucie píšu...
09. 02. 2021Kaji, skvělé co Tě všechno zaujalo!
Já Lucie píšu...
09. 02. 2021Kaji, děkuji Ti za kritiku a tip! Moc si toho vážím...
Jsem moc ráda, že se Ti mé popisování líbilo. To, že jsi dějový minimalismus nepoznal mi nevadí, ale budu pracovat na tom, aby to bylo lepší! Já s tím mám také občas problém :) Ne teda u svých děl, protože tam ho já jako autor vidím jasně. Ale to se samozřejmě nemůže počítat :) Ano, jak říkáš vytvořit "švýcarské hodinky" je vážně umění! Budu na tom pracovat... Snad se dopracuji k tomu, že je jako pravý hodinář, zvládnu vyrobit i já!
Díky za videovi o Jungovi. Nepustila jsem si ho zdaleka celé, jen prvních pár minut. Je to na mě asi trošku moc ezoterické a už moc nadpřirozené... Ale i tak děkuji za tip na video, kde se zabívají touto problematikou.
PS: při výkladu snu by se zřejmě projevila milostná píseň Last Christmas, která má zimní děj narozdílo od období příběhu. Také mě zaujalo oranžové povlečení atd.
Milá Lucie,
líbí se mi popis situace. Teplý, voňavý větřík, smog z ulice. Jako bych tam byl. Líbí se mi i civilnost, všednost té situace i to, že se autorka nestydí, že návštěvu nepozvala do atraktivnějšího obýváku. Ve skutečnosti je ten všední velmi atraktivní. Většina z nás se v něm cítí dobře, protože ho zná.
Gora Ti v dobrém něco vytýkala. Já bych řekl, že v tom co píšeš, je jakýsi dějový minimalismus. Když se podaří vypátrat, je to krásné jako maličký svět uvnitř sněhové koule. V něčem, co jsi napsala, jsem to ale nevypátral. Možná je to moje chyba.
Pokud autor pracuje s minimalismem, je to filigránská práce. Jako by jsi byla hodinář. Třeba se dopracuješ k nějakým kvalitním "švýcarům". Ty jsou k nezaplacení.
Obdivuji, že si sen velmi dobře pamatuješ, že se tím zabýváš. Já se sny spíš snažím zapomínat. Nechci, aby mě vtahovaly do svého nekontrolovatelného světa.
Sny souvisí s prožíváním. Nejdřív správně popisuješ prožívání - je nepříjemné, ale neví se proč. Důvod objasní sen. Bez popisu reality by se špatně vykládal. Takto to jde lépe, dává to smysl.
O sny se velmi zajímal Jung. Uměl je zajímavě vykládat. Říkal o nich, že jsou bránou do nevědomí, které je velmi důležité. Proti vědomí s pár chalupami je velké jako Brno. Myslím si, že vykladači snů by to, co jsi napsala nestačilo. Musel by se s Tebou setkat, mít možnost Ti položit doplňující otázky, sledovat, jak na ně odpovídáš, sledovat Tvou řeč těla. Pak by Ti sen vyložil a Ty by jsi mohla napsat jinou povídku.
Vše napsané je jen můj osobní názor a odhad. Nejsem odborník.
Jen tak dál.
Kaj
PS: o Jungovi jsem poslouchal tyto přednášky: https://www.youtube.com/watch?v=msyfj6rpmVQ
Jsem křesťan. Musel jsem si dát na protikřesťanské věci, které autor i Jung generovali. ani jednomu se nedivím. Kdych prošel tím, co oni, také bych byl takový. Zkrátka, moje doporučení: úplně se tomu neotvírat (pokud si to pustíš).
Já Lucie píšu...
08. 02. 2021Štěpáne (StvN), vypadá to, že jsi můj člověk! :) Tolik milých a nádherných slov si snad má práce ani nezaslouží... Mockrát Ti děkuji! A to mockrát, znamená vážně mockrát :) Jak za kritiku tak i tip, kterým si mé dílo ocenil.
Snažím se nepsat stroze. Jak říkáš, nestačí obyčejná věta: Je mi mizerně. Za každým jediným slovem se skrývá něco víc. A to je to krásné... hledat to...
Na zápletce budu pracovat :) Aby má díla obsahovala "toto" i zápletku :)
blacksabbath - díky za kritiku a tip! Tvá slova mě velice těší :) Jsem ráda, že se Ti dobře četlo a že Tě zaujala má otázka, kterou povídka končí. To je můj záměr. Aby čtenáři o tom, co právě četli i přemýšleli...
To je škoda, že si sny nepamatuješ. Jak jsem psala, sny nám podle mě něco říkají... Něco co v reálném životě tolik nevidíme nebo to nechceme vidět. Ale ber to tak, že asi nebyly tak důležité, aby sis je musela pamatovat... :)
Líbí se mi, jak přemýšlíš. Pro mě není příběh tak důležitý, jako cesta, kterou se text ubírá a výrazy, které autor používá k tomu, aby popsal nepopsatelné. Některé tvoje věty jsou originální. Těžko se popisuje, co to je originální věta, a mnoho lidí to nechápe, ale třeba toto: "bych si troufla říct, že to vypadá, jako kdybych se snažila z toho bílého stropu něco přečíst"
Kromě toho se domnívám, že tento text obsahuje i příběh, který není ani moc skrytý. Lidé si myslí, že psát o pocitech znamená, že napíšeš: cítila jsme se mizerně. A to má vyjádřit pocit. Ale tak to není. Pocit se vyjadřuje složitě a dlouho a třeba tak, jak jsi to udělala ty. Tento text vyjadřuje jeden jediný pocit, ten pocit jsi v textu nepojmenovala, ale čtenář ho může cítit a to je na psaní skvělé. Je skvělé, když autor dokáže popisem nějakých událostí vyvolat nějaký konkrétní pocit. Nefunguje to tak, že napíšeš: bylo mi líto, že odešel. To je prázdná věta. K pochopení takového pocitu je třeba napsat mnoho stran. A to se mi líbí na tom, jak píšeš ty. Dáváš tomu přesah. Samozřejmě když se ti podaří psát takhle a ještě k tomu vytvořit nějakou zápletku, tak to bude ještě lepší, jedno bez druhého nejde, ale to jen malý krůček. Lidí, kteří mají zápletku je milion. Lidí, kteří umí zápletku podat jedinečným způsobem, už tolik není.
blacksabbath
08. 02. 2021Není to příběh....nemá to pointu.....je to sen.....pro tebe asi důležitý, když o něm píšeš......a možná jsi to napsala právě pro tu závěrečnou otázku.....docela mě to zaujalo....Gora už ti dílo rozebrala a určitě ti její náhled pomůže při příštím psaní....dávám malej tip :-)))), protože ti trošku závidím....já si sny nepamatuju....a dobře se to četlo...*/****
Máš pravdu, příběh to není a tak to žádnou výraznou pointu nemá. Je to jen takové mé popsání pocitů a snů...
Určitě se propíšu! To se neboj :)
Určitě... ty se k něčemu opravdu zajímavému propíšeš... já mám raději příběhy... tohle je spíš úvaha/zavzpomínání/snění... bez výrazné pointy, kterou by povídka měla mít.
Já Lucie píšu...
08. 02. 2021Goro, moc děkuji za přečtení a Tvou kritiku. Každá je pro mě přínosem.
Ano, občas si píši jen tak pro sebe a pak se z toho vyklube toto :) Já psaní beru především jako něco, na co chci poukázat nebo je to pro mě jakkoliv důležité... Snad to není chyba :) Myslím, že ale v psaní chyby nejde dělat, samozřejmě kromě gramatiky :) Pro každého to znamená něco jiného...
Snad se Ti můj styl psaní bude líbit i nadále a budeš ho s chutí číst!
Ještě - ta tráva rostoucí ze všech stran - tady bych rostoucí dala pryč...
Lucie, styl, jakým píšeš, se mi dobře čte, obsahově však jako bys tápala nebo psala spíše pro sebe...
na cestě, kterou obklopovala rostoucí tráva ze všech stran.
neodpoveděl. - neodpověděl.