Co Vid (Povídka)

Jedna

Co Vid čekal před kanceláři ředitele až ho někdo vyzve ke vstupu. Co Vid neustále na něco čekal. Buď čekal na něco, nebo čekal na někoho. Čekání se stalo jeho hlavní  denní aktivitou. Větší část dne trávil čekáním než jednáním, až se čekání stalo jednáním a jednání čekáním. Počkejte na mě před kanceláří, říkal ředitel Václav Holubec, chci vám něco říct. Ředitel - Václav Holubec - se zajímal o vše, co se ve fabrice dělo a vždy měl na mysli něco, co chtěl někomu říct. Chci vám něco říct, říkal, počkejte na mě u sebe, na něco se vás zeptám. Když zrovna neměl co říct, měl se na co zeptat, buď se ptal nebo oznamoval nebo oznamoval a pak se ptal. Hlavním cílem ředitelova řízení bylo lidem něco oznamovat nebo se jich ptát. Hlavním tématem jeho oznámení se stalo řízení a hlavním důvodem jeho otázek byla péče. Nákaza jako by spadla z nebe. 

Ředitel Václav Holubec řídil firmu jako zdravotní ústav, ačkoliv to byl špinavý výrobní závod. Vozíky úklidové služby dnem i nocí křižovaly halu A,B i C, žádná ulička nebyla nikdy suchá. Čističi, jak jim říkal, šudlali kliky pokaždé, když někdo prošel. Záznamy služby kontroloval třikrát denně. Nosil rukavice a bílý hadřík v koženém pouzdře k otírání plexi povrchů, kterými firmu bohatě opatřil, aby oddělil zaměstnance do samostatných kójí a koridorů, protože věřil v přenos infekce vzduchem, postavil viru do cesty plast. Vstupní dveře do všech místností osadil desinfekcí ještě v době, kdy byla k dostání. Prozíravost jeho mysli neznala mezí. Kromě desinfekce z trhu vykoupil roušky, respirátory, gumové rukavice, paralen a droždí, které nabídnul zaměstnancům jako prostředek ke krácení dlouhé chvíle, pokud se některý z nich ocitl v nedobrovolné karanténě. A to vše prosím v době, kdy bylo evidováno ani ne sto nakažených v celé republice. Nikdy nečekal na to, co řekne vláda, firmu přece nelze řídit jako stát.

Co Vid věděl, že mu ředitel přikáže jít na test. Zdravotní pohovory probíhaly několik dní a po fabrice se rozneslo, že je loajalita zaměstnanců podrobována bezprecedentnímu přezkumu. Přestože test včera podstoupil sám a z jiného důvodu, neměl v úmyslu se s tím nikde chlubit, nejméně řediteli, alespoň dokud to nebude nevyhnutelné. Ředitel každou maličkost pitval do krve a co dokázal vyvodit z ničeho, nahánělo strach. Jít na test v době, kdy na ně chodili nemocní nebo podezřelí označení hygienickou stanicí, by se určitě  nesetkalo s pochopením. Ředitel by okamžitě pochopil, že Co Vid o svém zdraví pochybuje. Možná by ho pochválil, za proaktivní přístup, nakonec by jej uvrhl do karantény, kam Co Vid nechtěl a na cestu by mu milostivě věnoval krabici droždí, aby něco upekl. Karanténě, izolaci, pečení a práci z domova se  potřeboval za každou cenu vyhnout.

Dva

Ozvalo se slabé Dále. Co Vid vstoupil do kanceláře ředitele, kam vedly dvoje dveře. Jedny dveře byly otevřené a druhé zavřené. Ředitel Holubec vždy nechával jedny dveře otevřené a druhé dveře zavřené. Otevřenými dveřmi vítal, zavřenými hrozil. Otevřené dveře nikdy nezamykal, zatímco zavřené dveře byly stále zamčené. Na otevřené dveře nemusel nikdo nikdy klepat, na zavřené dveře se nikdy nikdo nedoklepal. Otevřenými dveřmi zval Holubec návštěvy, zavřenými dveřmi nikoho nezval ani nepouštěl. Kdokoliv kdykoliv mohl přijít otevřenými dveřmi, zavřenými dveřmi nikdo nikdy nepřišel ani neodešel. Co Vid vstoupil otevřenými dveřmi a zadíval se na druhé, zavřené dveře. Sám žádné dveře zavřené nenechával, chtěl mít všechny dveře otevřené. Co Vid nechával otevřené všechny dveře, zatímco ředitel nechával otevřené pouze jedny dveře.

Chci vám něco oznámit, spustil ředitel, ale než to udělám, chci se na něco zeptat. Na něco, co bude mít určující vliv na to, co vám pak oznámím. Ředitel pravidelně projevoval aktivní zájem o své okolí a zpravidla, i když rozhovor začínal naoko náhodnými frázemi, měl dopředu rozmyšleno, čeho chce dosáhnout a kam se chce dostat. Co Vida vždy podporoval. Zároveň podporoval a zároveň dusil. Podporoval v práci a dusil v zájmech. Když Co Vid udělal něco dobře, slyšel, že nemá polevit a když udělal něco špatně, slyšel, že by měl zpomalit. Jen aby informace nezapadla, kdyby náhodou nepochopil, že se seknul. Nemyslím to zle, říkal ředitel, někdy se nechám unést, nesmíte si to brát osobně, chyby je nutné lidem připomínat. Musíme si nalít čistého vína, nemá smysl opíjet se rohlíkem a hlavně, musíme zpívat stejnou písničku, říkal, když nějaký zákaznický problém přerostl v eskalaci. Hlavně z toho nesmíme dělat ještě větší skandál než už to je. Měli jsme dopředu promyslet všechny alternativní možnosti k našemu plánu, svolat poradu, učinit zápis, zvážit pro a proti, odhadnout jaký tah protistrany vyvolá náš tah a jaký náš tah vyvolá tah protistrany, největší chybu jsme udělali, že jsme nic nedělali, měli jsme držet míč ve hře, nenechat je vydechnout, když odpověděli na náš dotaz, měli jsme odpovědět zpět, dotázat se znovu na něco jiného nebo na něco stejného jinými slovy, hodit jim  míč zpátky, držet je ve hře, bombardovat je dotazy, ukázat zájem. 

Ředitel Holubec očekával, že jeho zaměstnanci budou jako vlaky, do kterých je možné kdykoliv nastoupit, povozit se v nich a pak zase vystoupit. Zdáte se jako nekonfliktní typ, říkal, takže si budeme rozumět.

Co Vid čekal, že zdravotní pohovor s ředitelem zvládne jen s obtížemi zejména proto, že neumí dobře lhát. Nedalo se říci, že by nikdy nelhal nebo že by neuměl lhát vůbec. Lhal docela hodně a s přihlédnutím k fenoménu lhaní celkem často. Neuměl však lhát efektivně. Brzy se ztratil a prozradil. Nejvíc lhal ovšem sám sobě. Nikomu nelhal tolik, jako sobě. Pro okolí vymýšlel pohádky, zamlouval skutečnosti, zamlčoval fakta, mlžil, nikdy to však nebylo nic proti tomu, co dokázal navykládat sám sobě. Nejčastěji používal metodu zveličování, ovšem metodu zanedbávání nebo bagatelizování znal také velmi dobře. Přesto jako kdyby ho zveličování lákalo víc. Zveličováním negativ zanedbával pozitiva a zanedbáváním pozitiv zveličoval negativa. Co se týče pravdy, byl sám sobě nejhorším nepřítelem. Co se týká pravdy, nedalo se říci, že by se ve vztahu Co Vida k sobě samému dalo o něčem takovém vůbec hovořit. 

Přesto byly chvíle, kdy lež nepřicházela v úvahu.

Jak se cítíte, řekl ředitel Holubec a namířil bezkontaktní teploměr na Co Vidovo čelo. - Třicet sedm pět, řekl tiše. Limitní hodnota. Za hodinu si vás budu muset přeměřit znovu. Jak se cítíte, zeptal se znovu vážně.

Co Vid potlačil zakašlání.

Tři

Rouška naštěstí skryla Co Vidovo zaváhání a úzký dech, ředitel Holubec však nakázal, aby si Co Vid roušku sundal, protože mu chce vidět do tváře, když bude odpovídat a řekl, že nemusí mít strach, že se nakazí, protože je mezi nimi plexisklo a rozhovor bude trvat jen pět minut, takže riziko, že se jeden od druhého nakazí, je podle dostupných znalostí o viru a doporučení WHO, minimální. Riziko, že nakazím já vás, nebo že nakazíte vy mě, je zcela minimální, alespoň podle toho, co o viru víme, řekl ředitel. Riziko, že by vás nakazil někdo, kdo tu seděl před vámi, nebo že byste vy nakazil někoho, kdo tu bude sedět po vás, jsem samozřejmě díky doporučeným opatřením prakticky eliminoval. Nemusíte mít strach ani obavu. Naší hlavní zbraní je to, co víme a naší hlavní slabinou je to, co nevíme. My budeme pro jednoduchost stavět na tom, co víme, ačkoliv by bylo jednodušší stavět na tom, co nevíme.

Mezi silné stránky viru patří vysoká nakažlivost, delší infekční období bez příznaků a samozřejmě skutečnost, že o něm zatím moc nevíme, takže máme tendenci ho podceňovat, zejména proto, že se, lump, svezl s chřipkou, kterou jsme v životě přijali jako nutné zlo, takže si myslíme, že ji máme rádi a že nám nevadí, ani když je nám blbě, když přijdeme o část mzdy a většinou ji chytneme hloupostí od kolegy v práci, který si jako první na podzim vaří čaj a nosí šátek na krku, protože se mu nechce ležet v posteli, stejně, jako velká část populace přijala jako nutné zlo komunismus nebo třeba vady zraku, než zjistili, že existuje demokracie a brýle. Mezi slabé stránky viru se však řadí nesnášenlivost dezinfekce, plexisklo, doba působení a že jde vyvětrat, takže věřím, že za použití těchto zbraní a samozřejmě zbraně nejvyšší, kterou je inteligence, brzy zvítězíme.

Co Vid si sundal roušku.

Minulý týden jste měl dovolenou, zeptal se ředitel oznamovacím tónem, byl jste někde v zahraničí nebo jste ji snad trávil v Čechách? Vím, že to je možná dotěrná otázka, avšak my nevíme, co udělá hygiena, když se u nás potvrdí případ nákazy. Musíme si připravit argumenty, aby se tak nestalo, musíme ukázat, že jsme se zaopatřili jako firma, že jsme interně zajistili, aby zde nedošlo k nekontrolovanému šíření nákazy. Proto ty pohovory, vysvětlování, letáky, roušky, plexiskla, dezinfekce, značky na podlaze, rozestupy, home office, proto jsme odstranili každou druhou židli v jídelně a všechny nebalené potraviny jsme zabalili, proto již nejsou příbory volně v zásobníku a obsluha nenandavá knedlíky rukama, proto jsme uzavřeli kuřárnu, proto jsme řekli, že se směny nesmí potkávat v šatnách, abychom v nejhorším případě, pokud bychom museli poslat lidi do karantény, přišli jen o jednu směnu, výroba se nesmí za žádnou cenu zastavit, jinak jsme bez práce, zákazník nebude akceptovat, že nás uzavřela hygiena. Zákazníkovi nemůžete říct, že je něco důležitějšího, než on, ani stát, vláda nebo hygiena ne, musíme se zařídit preventivně a prediktivně a hlavně rychle.

Ke každému s kým jsem mluvil, jsem mluvil takto. Neberte si to osobně, ale chci osobní odpověď.

Byl jsem u známých na chatě.

Kde?

Na Vysočině.

Kdo tam byl? Odkud?

Různě. Z celých Čech - a z Moravy.

Co ti lidé dělali před tím, byl někdo z nich v zahraničí?

Myslím, že ano.

V Itálii?

Je to dost možné.

Co Vid odcházel se slibem, že půjde na test a do té doby, než přijde výsledek, zůstane doma na HO, home office, i když ještě nevěděl, jak to má udělat, když na testu byl předchozí den. Nikdo nemohl jít na test jen tak dvakrát. Odmítnout řediteli nemohl, protože by se tím zařadil do skupiny zaměstnanců, s nimiž se nedá počítat a Co Vid si přál, aby se s ním počítat dalo. Ať už by řekl cokoliv, u jednoho ze dvou, buď u ředitele nebo u lékařky, by si zavařil. U ředitele, kdyby nesouhlasil a u lékařky, kdyby souhlasil. U lékařky, kdyby souhlasil, tím, že by ji musel znovu žádat a u ředitele, kdyby nesouhlasil tím, že by nesouhlasil. Rozhodně musel souhlasit. 

Nikdo nemohl jít na test jen tak. Plakáty lákající na test sice mluvily jinak, televize a internet mluvili jinak, vláda mluvila jinak, všichni mluvili jinak, oddělení marketingu odvedlo tak dobrou práci, že si všichni mysleli, že se v novinách píše pravda, oddělení marketingu odvedlo výbornou práci, když vytvořilo pohádkovou postavu, která nabádala k testování a slibovala jednoduché a rychlé provedení, přesto přese všechno nikdo na test jen tak jít nemohl, natož dvakrát. Oddělení marketingu odvedlo tak dobrou práci, že byl jeho vedoucí nominován na státní vyznamenání, nic menšího nepřicházelo v úvahu, stejně jako jeho kamarád šéf informatiky, jehož oddělení odvedlo více než dobrou práci ve využití budgetu na online rezervační systém.  Obava o bezpečnost informací a snaha zorganizovat občanům život vedla úředníky k tomu, že člověk nemohl na test jen tak jít, pokud si ho ovšem nechtěl zaplatit. Za peníze je, pravda, možné obejít každý systém, avšak to nebyly peníze, které by Co Vid měl nebo mohl někdy mít. Co Vid musel požádat o povolení obvodního lékaře nebo lékařku standardní cestou, přičemž musel telefonicky, protože osobní návštěvy nejsou preferované a doporučuje se jednat bezkontaktně, dokázat naléhavost potřeby test podstoupit a lékaře či lékařku přesvědčit. Kromě toho musel, když už lékař svolil k tomu, že pacienta doporučí na test, vyplnit online úřední žádost, což se neobešlo bez komplikací, jelikož byl ideální věk pro vyplnění formuláře mezi třiceti a čtyřiceti léty věku, mladší občané a děti formulář shledají nejspíše pobuřující, diskriminační a narušující soukromí, starší občané budou mít potíž formulář na stránkách nemocnice najít a když ho najdou, stejně jim to nebude nic platné, protože k dokončení žádosti je kromě internetu třeba e-mail a mobil a starší lidé mají buď jen e-mail nebo jen mobil, zřídkakdy obojí a když už mají obojí, většinou neznají nebo nemohou najít heslo nebo hesla a když hesla najdou a e-mail spustí, nerozumí, co se myslí ověřovacími kódy a jak je mají dostat z mobilu nebo z e-mailu do internetu a naopak. Jednoduchost, jak tvrdila kampaň, spočívala v povinné registraci na úředních internetových stránkách krajské nemocnice, registraci, jejíž průběh byl dvakrát ověřován e-mailem, poprvé úřad ověřoval, že e-mail existuje, podruhé, za součinnosti e-mailu a potvrzovací SMSky ověřoval, že existujícího e-mailu uživatel vlastní mobil s číslem a to vše se do systému jednoduše vyplnilo a dvakrát potvrdilo. Uživatel si alespoň vyzkoušel roli pianisty ve státní opeře, když operoval dvěma okny v počítači a ještě s mobilním zařízením. Jednoduchost ovšem spočívala dále v tom, že po této registraci do systému, následovala registrace na vlastní test, jejíž obsah se oznamoval e-mailem, protože alespoň oznamovací, když už ne ověřovací, e-mail bylo nutné poslat vždy a dále uživatel obdržel další SMS s ověřovacím kódem, po jehož zadání úřední internetová stránka krajské nemocnice uživateli potvrdila, že objednávka, kterou vytvořil obvodní lékař, platí.

Ačkoliv se svět, nebo alespoň odborná veřejnost, celkem jednomyslně shodli na tom, že jedinou záchranou lidstva, bude očkování, až někdo vyvine vakcínu, úřední internetové stránky krajské nemocnice možnost k registraci do očkovací databáze, nenabízely. K tomu byl povolán jiný marketingový manažer a jiný manažer informatiky a padlo další státní vyznamenání, protože přišli se superbezpečným nápadem ještě zvyšující celkovou jednoduchost registrací, přišli s aplikací Ověřovací klíč, takže si občan místo dvou registrací, registrací do očkovacího systému a registrací na očkování samotné, mohl vyzkoušet ještě registraci nové aplikace, k tomu stačilo mít pouze bankovní účet u libovolné ze dvou bank, rodný list, oddací list, výpis, předpis a zápis. 

Testů je málo a jejich provedení je otravné a nepříjemné pro všechny zúčastněné. V první řadě je nutné přesvědčit obvodní lékaře. Občan musí vykazovat a doložit jeden ze schválených důvodů, aby byl k testu připuštěn. Například zvýšenou teplotu, neobvyklý kašel, bolesti těla, nejlépe kombinaci zvýšené teploty a kašle nebo zvýšené teploty a bolestí těla nebo bolestí těla a kašle nebo zvýšené teploty, kašle a bolestí těla, zvláště žádaná je dušnost, pro kterou by se lékaři rozkrájeli. Pacient však zároveň nesmí vykazovat rýmu a bolest v krku, nebo jen rýmu nebo jen bolest v krku. Ač se to zdá nemožné, některé kombinace symptomů lezou lékařům na nervy a neumí je zařadit, většinou pak nechají pacienta vyležet, aby si rozmyslel, až příště přijde, k jaké nemoci se mu přitíží nejvíce. Čím je pacientovi hůře, tím lépe se léčí. Vůbec nejraději mají pacienty v bezvědomí, protože nemusí poslouchat nepřesné pojmy, hekání a smyšlené diagnózy vyčtené z internetu, přesto takové pacienty začnou štípat do ucha, protože se chtějí přesvědčit, že na ně pacient nehraje nějakou hru na bezvědomí, aby si vyžádal jejich pozornost. Přesvědčit lékaře o nemoci je mnohdy nemožné osobně, natož telefonicky, proto Co Vid poprvé vsadil na dušnost. Aby se pojistil dodal, že se zrovna vrátil ze zahraniční návštěvy, což byla částečně pravda, obvodní lékařka viditelně potemněla, odeslala online doporučení a položila sluchátko. Zahraniční návštěva by byla jako důvod stačila sama o sobě, národní rivalita je silný kalibr. Když člověk ví, co má říct, jde vše snáze, na skutečné povaze věcí málo záleží, lidé ztratili schopnost poznávat svět sám o sobě, zatímco vyměnili vlastní rozum za naslouchání příběhům, které si plouživě našly cestu z dobrodružných knih do denního tisku, tedy online tisku, denního i nočního. 

Čtyři

Testovací místo se nacházelo na parkovišti městské nemocnice. Vyhrazený prostor obepínala žlutá páska. Laboratoř sídlila ve voze stříbrné dodávky s otevřenými bočními dveřmi. Fronta se táhla padesát dva metrů, protože lidé dodržovali dvoumetrové rozestupy, kolik lidí čekalo se dá snadno odvodit. V dodávce se kolem malého přímotopu ohřívali tři zaměstnanci nemocnice vybavení igelitovými obleky, rukavicemi a plastovými štíty před obličeji. Byli opatřeni rozprašovačem dezinfekce. První postříkal křeslo vždy před testovaným a vždy po testovaném, respektive před tím, než se testovaný do křesla usadil a poté, kdy testovaný z křesla vstal, druhý postříkal testovanému ruce a třetí postříkal prvního a druhého a rám dveří. První zaměstnanec, možná lékař nebo student medicíny, odebral vzorek testovanému z tyčinkou z nosohltanu, čímž testovaného rozplakal. Poté ovšem přišla ještě sprcha dezinfekce.

Co Vid byl asi osmý na řadě, před tím byl devátý a tak dále až dvacátý šestý. Stál na žluté značce, dva metry od osoby před ním a dva metry od osoby za ním. Čtyři metry od druhé osoby před ním a čtyři metry od druhé osoby za ním. Šest metrů od třetí osoby před ním a šest metrů od třetí osoby za ním. Osm metrů od čtvrté osoby před ním a osm metrů od čtvrté osoby za ním. Deset metrů od páté osoby před ním a deset metrů od páté osoby za ním. Dvanáct metrů od šesté osoby před ním a dvanáct metrů od šesté osoby za ním. Čtrnáct metrů od sedmé osoby před ním a čtrnáct metrů od sedmé osoby za ním. Šestnáct metrů od osmé osoby za ním. Osmnáct metrů od deváté osoby za ním a tak dále až k osmnácté osobě za ním a stále přicházeli další.

Vpředu u  stolku s papíry prováděl kontrolu žádanek a objednávek a identifikaci občanů voják v igelitu. “Jako důvod žádosti uvádíte dušnost a zahraniční cestu, musím vám zopakovat, že dle zákona číslo o nouzovém stavu musíte dodržovat karanténu, tudíž se po odběru vzorku musíte neprodleně vrátit domů, aniž byste se s někým potkal na dva metry, nesmíte s nikým mluvit jinak, než telefonicky, nesmíte opustit byt, ani jít do práce do té doby, než vám přijde výsledek testu, pokud s někým žijete ve společné domácnosti, musí zůstat v karanténě také a platí pro něj nebo pro ni stejná pravidla jako pro vás. Můžete jít venčit psa, pro majitele psů je jako vždy udělena výjimka číslo lomeno pomlčka šest. Platí-li zákaz vycházení, můžete venčit psa, platí-li zákaz vycházení pouze po deváté večer, můžete venčit psa po deváté večer, platí-li zákaz vycházení dále než pět set metrů od bydliště, můžete psa venčit za touto hranicí, platí-li příkaz nošení roušky, nemusíte ji mít, když venčíte psa, platí-li povinnost mýt si ruce, nemusíte si je, samozřejmě, mýt, když venčíte psa. Psa můžete venčit kdy chcete, potřebujete nebo musíte, kde chcete, kde potřebujete nebo kde musíte a jak dlouho chcete, jak dlouho potřebujete a jak dlouho musíte, se psem můžete dělat, co musíte, na druhou stranu nemusíte mýt ani dezinfikovat sebe ani psa ani před tím ani poté, kdy ho venčíte ani během venčení, hlazení, nošení, mazlení se s ním a tak dále, ani jeden nemusíte nosit roušku, nemusíte dodržovat rozestupy od jiných psů, nemusíte dodržovat omezení v počtu osob, pokud máte alespoň jednoho psa. 

Úplný seznam výjimek najdete na stránkách ministerstva. Jakmile obdržíte výsledek testu, i kdyby byl negativní, nikam nechoďte, pokud nemáte psa, a vyčkejte telefonátu hygieny, kde vám řeknou buď to nebo ono, pokud vás hygiena nekontaktuje do deseti dnů, můžete karanténu opustit bez ohledu na výsledek testu, stačí když vyplníte on-line formulář dobrovolné ukončení karantény a jako důvod uvedete propadnutí termínu kontroly po deseti dnech, pokud máte psa, nemusíte vyplňovat nic. Pokud vám přijde výsledek dvakrát nebo vícekrát, považujte poslední za platný a ostatní z telefonu smažte. Nakonec voják v igelitu přidělil Co Vidovi samolepku s rodným číslem, kterou přilepil na předloktí. 

Večer mu přišly výsledky. Byl negativní. Zhluboka se nadechl a několik minut se dávil kašlem. 

Pět

Ačkoliv věděl, že je negativní, nebyl během hovoru s ředitelem Holubcem klidný. Cítil, že se s ním něco děje. Ředitel Holubec také cítil, že se s Co Videm něco děje. Oba cítili, že se s Co Videm něco děje a byli rádi za plexisklo. Ředitel Holubec cítil, že Co Videm zmítá divoký dech, a všiml si, jak se Co Vid snaží ovládnout svaly v obličeji a jak málo mluví. Co Vid obyčejně mluvil mnohem víc. Někdy mluvil víc než ředitel a ředitel někdy nechal Co Vida domluvit. Častěji Co Vid mluvil s ředitelem pouze v duchu. V duchu s ředitelem mluvil často. Někdy u toho ředitel byl a někdy u těchto intimních rozhovorů nebyl. Večer znovu s ředitelem Holubcem v duchu rozmlouval o tom, kde se mohl nakazit.

Co Vid se viděl s rodiči, přičemž matka byla pozitivní a bylo jí špatně, otec na test nešel a tvrdil, že se cítí dobře, ale byl bledý a chodil jako mrtvola, a s bratrem, který na testu nebyl a bylo mu dobře a chodil do práce. Co Vidova žena, která se cítila stejně špatně jako Co Vid, se viděla se sestrou, s Co Vidovou snachou, které bylo dobře a na testu nebyla, a s rodiči, tchýní a tchánem, kterým bylo oběma špatně, na testu byli a byli negativní a oba chodili do práce. Co Vidův bratr se viděl se svojí ženou, Co Vidovou snachou, která na testu nebyla a bylo jí dobře, ta se viděla se svými rodiči, o jejichž stavu není nic bližšího známo, a s lidmi z práce, z nichž někteří na testu byli a někteří na testu nebyli, ti, kteří na testu byli, byli buď pozitivní nebo byli negativní, někteří pozitivní se cítili špatně a většinou ulehli, v některých případech dál chodili do práce, a někteří pozitivní se cítili dobře a ulehnout odmítli, někteří negativní se cítili dobře a chodili do práce a někteří negativní se cítili špatně a také chodili do práce. Někteří, kteří na testu nebyli, se cítili dobře a chodili do práce a někteří, kteří na testu nebyli se cítili špatně, ale dál chodili do práce a na test jít odmítli nebo se jim nechtělo. Co Vidův bratr se viděl s lidmi v práci, z nichž někteří na testu byli a někteří na testu nebyli, ti, kdo na testu byli, byli částečně pozitivní a částečně negativní, někteří pozitivní se cítili špatně a většinou ulehli, a někteří pozitivní se cítili dobře a ulehnout odmítli, někteří negativní se cítili dobře a někteří negativní se cítili špatně, ale dál chodili do práce. Někteří, kteří na testu nebyli, se cítili dobře a někteří, kteří na testu nebyli se cítili špatně, ale dál chodili do práce. Co Vidova matka se viděla se svými rodiči, Co Vidovo babičkou a dědečkem, oba se cítili dobře a na testu nebyli. Co Vidův otec se viděl se svými rodiči, Co Vidovo matky tchýní a tchánem a Co Vidovo babičkou a dědečkem a oab se zatím cítili dobře. Co Vidovo ženy sestra, Co Vidovo snacha, se viděla se svým mužem a s jeho rodiči a s lidmi z práce. Co Vidovo ženy matka, Co Vidovo tchýně, se viděla se svými rodiči, Co Vidovo ženy babičkou a dědečkem. Co Vidovo ženy otec, Co Vidův tchán, se nevídal s nikým. Co Vidovo otec se vídal s lidmi z práce, třicet let nebyl nemocný, třicet let chodil do práce bez ohledu na své zdraví, třicet let nezůstal s nemocí doma, když se cítil špatně, šel do práce, když byl bledý a měl horečku, šel do práce, nikdy nezůstal doma, nikdy nebyl nemocný. Co Vidova matka omdlela a odvezli ji do nemocnice v den, kdy šel Co Vid na test.

Ráno dostal Co Vid horečku. Zavolal řediteli, že ten home office platí, přiznal se, že na testu byl, čímž se mu ulevilo, že už nemusí lhát, pochlubil se, že je negativní, čímž se mu ulevilo, že nemusí nosit stigma, dodal že má horečku, že ničemu nerozumí a omlouvá se. Ředitel řekl, že mu pošle droždí a poslal do karantény home office všechny, kteří s Co Videm seděli v jedné kanceláři.