Nepatrná

Jen zrnkem písku v moři dun,
co s ostatními se přesýpá.
Jenom pěnou na hřbetech vln,
co na pobřeží se rozplývá.

Jenom kapkou v jarním dešti,
co tobě stéká na tváře.
Jenom hromem v prudké smršti,
co svoji sílu ukáže.

Jen tón, jenž k sobě akord hledá,
když óda radostná rodí se.
Jen osamělá hvězda bledá,
která se svítáním ztrácí se.

Sama je malá, bezvýznamná,
barva na štětci umělce,
až celý obraz smysl dává,
když všechny v jedno spojí se.