Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jen pár slov

17. 02. 2021

282

Autor

Jen pár slov

Jen pár slov a přece tolik v nich bývá,

nadějná „ano“ i bolestná „ne“.

Jak přízrak je láska a přesto tak živá.

Přijde kdy chce a stejně odejde.

Zmizelas v mlze mých přehnaných přání

a já vlastně netuším kudy se dát.

Ztracený v poušti svých nejistých zdání,

snad spoutaný strachem, jsem zůstal stát.

Vlastně si nejsem jist ničím v mém světě.

Ne, už ani sebou, ba ani svou touhou.

Vyhlížím maják, nebo jen náznak světel...

Mé jistoty jsou pouhou šedivou šmouhou.

Vím, nejsem svatý, ale ty možná ano

a třeba mi půjčíš svou svatozář.

Pak zas poznám rozkoš, kdy ospalé ráno

dovolí slunci hřát i moji tvář.

Chci najít tu cestu, co zmizela v mlze.

Už mě nebaví jenom dál nečinně stát.

Toužím vykročit k světlu, pokorně i drze

a dohnat svou ztracenou sílu se smát.

11 názorů

Savage Flame

17. 02. 2021

Dát tip

To bixley: Moc dekuji. ;) S.F.

To Dagmaram: Jsem rad, ze se libilo... Jinak ono to tak asi nevypada, kdyz vetsina mych veci je takova az plactiva, ale me to pomahalo se prat s temi pocity prazdna a tak a nepropadnout tomu. Ctu tady casto miniatury, blbustky apod., az se svijim smichy a nejsem fakt sama slza (tak max nekdy smichy...), jak by se mozna mohlo zdat... Smeji se rad a casto... ;) S.F.