Fenomén Alma

Dnes je to už šestnáctiletá slečna. Ale od útlého dětství si po světě získává pozornost jako zázračné dítě. Od dvou let hraje na klavír, od tří na housle, od pěti let improvizuje a komponuje. v šesti letech zapsala svou první klavírní sonátu. Všichni o ní říkají, že je druhý Mozart, ona ale se smíchem oponuje: „Ne ne, já jsem první Alma!“

Alma Deutscher se narodila ve Velké Británii rodičům, kteří se věnují hudbě jen jako koníčku. Maminka je literární vědkyně, hraje na klavír, tatínek lingvista hraje na flétnu. Rodina je částečně židovská, Alma vystupuje i v různých programech v Izraeli, kde mluví hebrejsky.

Uvedla jsem, že v šesti letech zapsala svou první klavírní sonátu. Ale už v sedmi letech se pustila do své první opery nazvané „Sweeper of the Dreams“, tedy něco jako „Zametač snů“. Ta však byla jen krátká. Proto se v deseti letech rozhodla složit „pořádnou“ operu „Popelka“. A navíc na vlastní námět. Její Popelka nedře na nějakém statku a neztratí na plese střevíček. Almina Popelka je skladatelka, kterou macecha, majitelka operního domu, mučí přepisováním not. A princ je básník. Nenajde svou Popelku podle střevíčku, ale podle ztracené melodie, kterou jedině ona dokáže dokončit. Tato opera měla světovou premiéru v roce 2016 ve Vídni pod patronátem světového dirigenta Zubina Mehty.

Alma ovšem neskládá jen opery. Píše i komorní hudbu a nástrojové koncerty, které sama interpretuje. Houslový koncert, napsala v devíti letech, klavírní koncert dokončila ve dvanácti letech. V prosinci 2019 měla koncert ze svých děl ve slavné newyorské Carnegie Hall. Neinterpretuje však jen vlastní skladby, ale i skladby jiných autorů. Napsala například kadenci k Mozartovu klavírnímu koncertu, se kterým vystupuje.

V televizních pořadech působí dětsky roztomile, zejména když líčí, jak ji určitá melodie napadla, když třeba skákala přes švihadlo nebo v noci ve spánku, takže musela vstát z postele a melodii si zapsat do sešitu. Melodie, které se jí rodí v hlavě, jsou krásné a přístupné, jako by vzniky v období hudebního romantismu.

Na konferenci v Rakousku v roce 2017 konané při hudebním festivalu reagovala na výtky některých lidí, kteří jí říkají, že hudba 21. století by měla odrážet složitost a ošklivost současného světa. Odpověděla: „Myslím, že tito lidé si to pletou. Pokud je svět ošklivý, proč bychom ho měli dělat ošklivou hudbou ještě ošklivější?“

Tak, Almo, slož ještě hodně krásné hudby, ať náš svět zkrásní!