Sedmnáctka

Sedmnáctka jezdí po obou stranách Vltavy. Moc se neví, že tuto výjimečnou věc zavedli na přání prezidenta Husáka, který, sám původem z malého městečka na říčce Duna, byl fascinován městem nahlíženým vodní perspektivou; zvlášť miloval rána, kdy od hladiny stoupala pára, osamělé pramice bral mírný proud a ve vzduchu už byly cítit první stopy jara. Z vděku k tomu velikému šošonovi dopravní podnik zbudoval koleje a nasadil nábřežní spoj, jemuž se přezdívalo "racek". Teď ráno se nikdo z cestujících nechechtá, sedíme v řadách, v hlavách ptákoviny.

Filosofická fakulta zeje prázdnotou. Nebýt epidemie, postávali by tu mladí lidé a probírali, jen tak cvičně, jen tak z radosti, Deleuzovu rhizomatickou teorii světa. A kolem by šel profesor Petříček, francouzská spojka postmoderní filosofie, a oni se rozestupoupili a uvolnili cestu moudrosti.

Výtoň tone v mlhách. Nevystupuje z nich obludný pes jako na blatech, ale holky s nahatýma nohama. Pospíchají do práce, svádět šéfy nebo aspoň karierní kolegy. Až taková holka dosáhne svého, stane se březí a přečká první krušné roky, promění se v obludnou fenu a za mlžného rána, podobného tomu dnešnímu, vyštěká přebytečného muže z boudy.