Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sedoopravdy
Autor
Marlen
celý můj problém s novináři
a jinými kronikáři života
celý můj problém je
že nikdy doopravdy neřeknou
na co myslí
když sedí
a píší v naleštěných kancelářích
zprávy ze světa
a někdy třeba myslí na svoje dítě
jestli nepláče ve škole
ale píší o blížící se válce
a jindy myslí na bezdomovce
kterého viděli na ulici
ale píší o politice
a někdy také myslí na kávu a někdy na oběd
a píší o tsunami
a někdy myslí na strach
a někdy jsou šťastní a jindy nešťastní
a někdy docela nevědí
co jsou
a píší
celý můj problém s novináři je
že se to tak učí už odmalička
psát jenom jednou rukou
a v té druhé si před ústy
decentně přidržovat kapesník
tak, aby ani kapka
nespadla na papír
ani jediná kapka
a my tím pádem nevíme
jestli v bělostném kapesníku
mezi papírem a ústy
byla slza
anebo krev
slina
nebo jen trochu kávy
a ono to možná opravdu nejde dělat jinak
ale stejně nemůžu přestat myslet
na to, co by se asi stalo
kdybychom to aspoň jednou
jedinkrát
věděli dřív
o chvíli dřív
než kapesník prosákne
dřív než ho levá ruka
příliš blízká srdci
neudrží
10 názorů
Díky za další komentáře.
Noa Dior - chtěla jsem říct přesně to, co jsem řekla, ani víc, ani míň. Jak to říct jinak? Přemýšlím... Asi mi šlo o to načrtnout, že o novinářích, kteří píšou zprávy nic nevíme, a přitom se do oněch zpráv chtě nechtě promítá to, jak vidí svět. Chtěla jsem říct, že kdybychom věděli, jaký svět se za oněmi texty skrývá, možná bychom lépe odlišili pravdu od lži, o což se dnes tak úporně snažíme ryze racionálními prostředky - factcheckingem apod. - a nestačí to. Chtěla jsem říct, že přístup člověka ke světu i pravdě nikdy ryze racionální není, a pokud se tváříme, že je, něco velmi podstatného nám může uniknout, což se podle mě děje. Chtěla jsem říct, že zatímco technicky a ekonomicky naše společnost prospívá, jiné kvality, mezi něž patří emocionální rozvoj člověka, jeho psychika apod., jsou opomíjeny. Zhruba tak, no.
...ne jenom novináři
že se to tak učí už odmaličkapsát jenom jednou rukoua v té druhé si před ústydecentně přidržovat kapesníktak, aby ani kapkanespadla na papírani jediná kapka
Radovan Jiří Voříšek
28. 02. 2021Postřehy s velkým P
vnímám výbornou provázanost. Např. v prvních dvou slokách je nastíněno téma (problematika) na povedených a čitelných příkladech. Třetí sloka zesumarizuje "nadhozené". To je skvěle promyšlené. Najednou se stává z nadhozených míčů smeč v podobě:
celý můj problém s novináři je
že se to tak učí už odmaličkapsát jenom jednou rukou
Ale tím to nekončí i když by nikdo nemohl žíc, že jde o nedodělek. Pokračování uzavírá báseń do pevného kompaktu. Podle mě jde o báseň naditou hloubkou, moudrostí, vypravěčským uměním ...
Díky za komentáře, drazí :)
Potěšilo mě to číst. Na těch zaprášených novinářích něco bude... I na tom, že ta poslední strofa je trochu navíc.
Upřímně doufám, že byl nejdřív člověk, představa krve chodící po zemi se mi moc nezamlouvá. :D
Empaticky podané a zajímavě ztvárněné myšlenky nejen nad profesí novináře. Hloubku jim dodávají závěrečné strofy. Ta poslední je /pro mne/ možná navíc...
Také jsem ráda četla, Marlen.
Hezky pojaté, líbí se mi ten tok myšlenek (mám jiné zkušenosti s novináři, ale to buáde asi tím, že neznám ty z naleštěných kanceláří- ti ze světa bývají vždy zaprášení s vestou s mnoha kapsami). Způsob narace je mi moc blízký. Dávám tip.