Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO třech pekelných utrpeních
Autor
Puškyn
Žil byl jednou jeden nesmírně bohatý člověk, kterému můžeme říkat kupříkladu Šetřil Prospero. Celý svůj dosavadní dlouhý život se jen dřel a škudlil a stálo ho to mládí. Nyní už byl velmi bohatý, nicméně co s bohatstvím, když ho nemůžete užívat. K čemu je vinný sklep plný nejlepšího francouzského vína, když játra už neslouží? Nač pořádat hodokvas s marinovanými bažanty, když lékař i žlučník jsou společně proti? A když už ani ženy a sport tělo nepotěší, zůstává smutné stáří a samota v bohatém paláci.
Žil byl jednou jeden krásný mladík, silný a zdravý, kterého můžeme nazývat například Veršík Mizina a se svým životním údělem si nevěděl příliš rady. Celý svůj dosavadní krátký život se jen bavil, tančil a těšil se ze života. Měl zdravé tělo i ducha, ale byl velice chudý, jak už tomu tak bývá. Ale k čemu je být mladý a zdravý, když si tyto dary nemůžete plně užívat? K čemu je být mladý a krásný, když ty nejkrásnější ženy dají raději přednost životu v bohatství, před romantikou v garsonce? A jelikož na chudáka všude prší, žil mladík svůj skromný život v podnájmu na okraji království.
Jednoho dne navštívil starého boháče Šetřila samotný Ďábel a dal mu neodolatelný návrh.
„Poslyš, kamaráde,“ začal opatrně. „Prodám ti mládí a zdraví, máš zájem?“
„Jistě, že mám zájem,“ opáčil opatrně boháč Prospero. „Ale součástí téhle nabídky zřejmě bude i má Duše, je to tak?“
„O žádnou Duši mi nejde,“ zalhal Ďábel. „Dneska jsem tady obchodně, protože kdo má prachy, nemá strachy,“ rozverně si zarýmoval. „Taky už bych si po letech služby chtěl přijít na nějaké peníze.“
„Tak mě nenapínej, co to bude stát?“ vyzvídal Šetřil.
„Nic moc,“ zasmál se Ďábel. „Jen celé tvé bohatství, do posledního groše a pak už se nikdy neuvidíme,“ vytasil se s připravenou smlouvou. „To ale znamená, že zítra se sice probudíš jako zdravý a silný mladík, ale zcela bez majetku.“
„A proč bych to dělal?“ odfrknul si boháč. „Už mám všechno, co jsem kdy chtěl.“
„Považ, budeš znovu mladý a zdravý,“ zkoušel to dál Ďábel. „Dneska se sotva belháš do schodů a večeříš tabletky. Zítra můžeš lámat skály, svádět dívky a ochutnávat nektar života. Bohatství jistě získáš znovu, zejména s tvými zkušenostmi a mládí a zdraví ti zůstane jako bonus!“
„Možná, že máš pravdu,“ zamyslel se Šetřil. „Bohatství určitě získám znovu, ale mládí a zdraví si jen tak na tržišti nekoupím.“
Smlouva tedy byla podepsána a boháč Šetřil Prospero se uložil na kutě s velikým očekáváním. Ještě téhož večera ovšem navštívil Ďábel chudého mladíka Veršíka Mizinu a dal mu opačný návrh.
„Koupím si od tebe veškeré tvé mládí a zdraví za tolik peněz, kolik si jen dokážeš představit,“ vytasil se na něj s nabídkou.
„Jak víš, co všechno si dokážu představit?“ podivil se Veršík Mizina.
„Hle, kamaráde, věř mi,“ zasmál se Ďábel. „Dělám to už dlouho a mám docela jasnou představu o tom, co mladíci jako ty chtějí. Chtějí většinou to, co nemají, čili hodně peněz, život v paláci a každodenní orgie u bazénu. Všechno ti to dám za tvé mládí a zdraví.“
„A co to pro mě konkrétně znamená?“ otázal se poněkud slaboduše Veršík.
„To znamená, že se ráno probudíš jako neuvěřitelný boháč, ale budeš starý a nemocný,“ utrousil jen tak mimochodem Ďábel a už připravoval smlouvu. „To tě ovšem nemusí moc trápit, za peníze si přece koupíš všechno.“
„Vážně budu starý a nemocný?“ zeptal se ho znovu natvrdlý Mizina. „To by se mi moc nelíbilo. Proč bych to tedy dělal? Co z toho života budu mít?“
„Ty to nechápeš?“ rozčílil se Ďábel. „Vždyť budeš nesmírně bohatý! Pohádkově bohatý! Můžeš si koupit všechno, na co jen pomyslíš! To znamená i ty nejlepší vědce a lékaře, čili čas i zdraví!“
„A potom budeš chtít i mou Duši, že?“ zarazil se Veršík.
„Žádnou Duši nechci, věř mi,“ zalhal Ďábel. „Je to čistě obchodní záležitost v esoterickém duchu.“
Smlouva tedy byla podepsána a chudý Veršík Mizina se uložil na kutě s velikým očekáváním. A jakmile měl Ďábel v ruce obě smlouvy, ihned provedl výměnu a ráno bylo vše tak, jak bylo dohodnuto.
Hned druhý den ráno se bohatý stařík Prospero probudil jako chudý mladík na lavičce v parku. Nic ho nebolelo a cítil se skvěle. Ihned zatoužil po šťavnatém pohádkovém hamburgeru, což byl pocit, který dlouho neznal. Vyskočil z lavičky a hnal se do světa.
„Dám si dvojitý královský hamburger a hranolky s chilli papričkou,“ poručil prvnímu stánkaři, na kterého natrefil. „A pintu piva!“
„Bude to deset grošů,“ opáčil ledabyle stánkař a dal se do díla. Zanedlouho měl Šetřil v ruce po mnoha letech skutečný hamburger a k tomu pintu piva. Obojí spořádal dřív, než bys řekl fiskální ekonomika.
„A co bude s placením?“ houkl na něj stánkař.
Šetřil ledabyle sáhl do kapsy, když tu náhle se dostavil náhle pocit, který dávno neznal. Neměl u sebe žádné peníze. Až příliš dlouho byl zvyklý objednávat si cokoli, aniž by musel myslet na výdaje. Považoval to za samozřejmost.
„Večer vám přinesu dvojnásobek!“ zamumlal zaraženě.
„Tak v tom případě si to tady budeš muset odmakat, jinak tě odsud nepustím!“ zastoupil mu cestu stánkař. „Když oškrábeš celý pytel brambor, můžeme na ten dluh zapomenout! Jo a kdybys měl u toho škrábání hlad, zavolej a něco vymyslíme,“ ušklíbl se. A takhle to šlo den za dnem.
To samé ráno se chudý mladík Mizina probudil podle svého očekávání v paláci, ale už od probuzení měl takový neodbytný pocit, že mu vynechává srdeční chlopeň. Jen vstávání z postele mu zabralo několik desítek minut, a když se odšoural do jídelny, soukromý kuchař ho očekával s krupičnou kaší a hromadou pilulek.
„Dal bych si raději hemenex se šunkou,“ prohodil směrem ke kuchaři. „A potom cigárko, máte tady vůbec popelníky?“
„Mylorde, to by vás zabilo,“ vyděsil se jeho lékař, jako vždy stojící za plentou. „Dnes máte předepsanou krupičku a léky na zažívání. Vařené vajíčko vám dovolím možná v pátek, pokud klesne cholesterol.“
„To si děláš srandu!“ chtěl po něm křiknout Mizina, ale v tom mu tak silně luplo v zádech a píchlo u srdce, že se raději posadil. Komorník s lékařem ho odnesli zpátky do ložnice a kuchař mu stydnoucí kašičku přelil do termomisky. Takhle šel den za dnem.
Neuplynul ani týden a Veršík Mizina, nyní samozřejmě značně movitý, navštívil ve své limuzíně Ďábla a takto k němu pravil:
„Chci zpátky své mládí! Vrátím ti všechny peníze do posledního groše a ty mi navalíš mládí a zdraví, o které jsi mě připravil!“
„Takhle se mnou nemluv, bývalý mládenče!“ odsekl mu na oplátku Ďábel. „Nějak ti s těmi penězi narostl hřebínek, nemyslíš?“
„Možná že jo, možná že ne, ale obchod jsem si rozmyslel,“ trval na svém Mizina. „Vrátím ti všechny peníze, jen abych byl znovu mladý.“
„Takže ty mi vlastně chceš prodat své stáří, co?“ zeptal se ho Ďábel. „No ale proč bych měl něco takového kupovat?“
„Myslel jsem, že je to něco jako reklamace,“ pokoušel se argumentovat Veršík, jak si to dopředu připravil.
„To je ovšem veliký problém,“ opáčil Ďábel. „Tvé mládí si koupil ten pracháč, v jehož paláci teď bydlíš.“
„Dobře, tak ho kontaktuj a řekni mu, že ten obchod byla velká chyba a že odstupuji od smlouvy,“ poprosil ho Veršík Mizina.
„Uvidíme, co se s tím bude dát dělat,“ podrbal se Ďábel v zákulisí, „ale za toto nestoudné odstoupení od platné smlouvy se mi budeš muset upsat krví!“
„To je mi jedno, hlavně že budu znovu mladý a zdravý!“ vykřikl s úlevou Mizina.
Ďábel se pousmál a dál seděl ve svém křesle. Věděl, že nebude muset nic jiného dělat, než trpělivě čekat. A jak už tomu tak v pohádkách bývá, ještě ten večer Ďábla navštívil i Šetřil Prospero.
„Poslouchej, ďábelský kamaráde, rozmyslel jsem si to,“ přešlapoval nervózně u dveří. „Raději bych zpátky svoje peníze a s tím stářím už se nějak smířím. Nechce se mi pokaždé škrábat pytel brambor, když dostanu hlad, protože sotva ho doškrábu, už mám zase hlad a tak pořád dokola. Takhle si velké peníze nikdy nevydělám.“
„To je ovšem problém, protože tvoje velké peníze už má ten mladík, od kterého sis koupil mládí a zdraví,“ pokýval rohatou hlavou Ďábel.
„Dobře, tak ho kontaktuj a řekni mu, že ten obchod byla velká chyba a že odstupuji od smlouvy,“ poprosil ho Šetřil Prospero.
„Uvidíme, co se s tím bude dát dělat,“ podrbal se opět Ďábel, tentokrát na méně choulostivých místech a takto k němu pravil: „Ale za nestoudné odstoupení od smlouvy se mi budeš muset upsat krví!“
„To je mi jedno, hlavně že budu znovu bohatý!“ vykřikl s úlevou Prospero.
V ten okamžik Ďábel provedl výměnu a ráno bylo vše tak, jako původně, ovšem s jedním malým rozdílem. Ďábel získal zdarma dvě Duše a nic jim za to nemusel dávat. Čas je totiž ten nejlepší finančník, což společně s potřebou a chtěním dává dohromady ekonomickou rovnici o třech pekelných utrpeních. Čas, chtění a potřeba k cestě do Pekla bohatě stačí. Říká se tomu finanční deriváty a v dospělosti vám tyto uznávané ekonomické transakce přinesou mnoho životních radostí. Stačí jen zatoužit po tom, co momentálně nemůžete mít a nějaký ten Ďábel už si vás vždycky najde.
18 názorů
Vtipně napsaná pohádka/bajka? - odnáším si z ní ponaučení spokojit se s tím, čím právě disponuji:-), ale mládím bych nepohrdla...
Dobré, Puškyne.
Líbí se mi to námětem i tím "ležerním" podáním. Vadí mi ta jména, v nichž se ztrácím. Četlo se to dobře.
Jasně, zatoužit po tom, co nemůžu mít, je cesta do pekla. Ale stejně, pokud tu chybu udělám a po něčem takovém zatoužím, tak je to proto, že cítím, že to potřebuju... (Ale to už by byla asi zbytečná hra s významy slov.)
Stačí zatoužit po tom, co nemůžete mít...
Já můžu chtít třeba zlaté auto, které nepotřebuju, když mám plechové a slouží stejně dobře.
To máš pravdu, když to vezmu třeba s kyslíkem, to je jedna ze základních potřeb. Ať ho chci nebo ne, potřebuju ho. Ale v kontextu toho příběhu mi to připadlo spíš jako subjektivní postoj člověka (chci lásku x potřebuji lásku, chci být úspěšný x potřebuju být úspěšný, to je dost podobné, že?)
Chtění a potřebu za synonyma nepovažuju. Často člověk něco chce, ale ve skutečnosti to nepotřebuje.
Pěkný a poučný příběh, četlo se mi dobře, až na poslední odstavec, kde jsem podobně jako Jamardi chvíli tápala, jak je to s těmi třemi utrpeními. Jestli jsem to v textu našla správně, má to být čas, potřeba a chtění? Mně potřeba a chtění přijdou jako synonyma. Ale je možné, že jsem to nepochopila, finančním derivátům totiž nerozumím ani za mák.
Drobné poznámky k textu: Hlavní hrdina je poprvé Zgrbloň, potom zase Žgrbloň.
„Uvidíme, co se s tím bude dát dělat,“ toto dvakrát použité souvětí mi nezní úplně dobře vinou „nahuštění“ tří slovesných tvarů „bude dát dělat“. Navrhovala bych malou úpravu: „Uvidíme, co s tím bude možné dělat.“ A nebo třeba "Uvidíme, co se s tím dá udělat," tím je taky budoucnost vyjádřena.
Líbilo se mi to. Akorát jsem nepochopila ty tři pekelná utrpení. Když to budu počítat podle svého, vždy mně vyjde sudý počet. :)
Dobře promyšlená pohádka súíše proponaučení dospělákům. A skvělá.
Hravé a téměř očekávané téma, brilantně podané. Shrnuto: když mohl nebylo s čím, když bylo s čím již nemohl. Pochopil jsem, že jsem v rukou ďábla.
Puškyne, kde je nějaká další miniaturka?! Pohádku jsem od Tebe nečekala :) Toto je Tvá první a byla super! Gratuluji! Splňovala vše, co bych od ní očekávala... jak strach, smích tak i na konci pěkné ponaučení, které bylo v tomto případě nezbytné! :)
U tohoto jsem se zasmála nejvíc :) : Obojí spořádal dřív, než bys řekl fiskální ekonomika.