Dobrá rada

A mám to!

Jdeme všichni do města. I s naším jezevčíkem Britem. Jak taky jinak. Kdo by mu vysvětlil, že když jde osm rukou ven, ani jedna nemůže držet psí vodítko? 

Hlavně musíme poradit Petře, když si bude vybírat šaty. Víc očí víc vidí.. Zkouší si dvoje, troje, čtvery. Čekáme. Pak do papírnictví, něco vyřídit na poště, koupit žárovky, vybrat si tkaničky do bot. Všechno chce svůj čas. A ještě do kanclu, Radka si tam zapomněla smlouvu, kterou si musí prostudovat. Stojíme venku před budovou. Ještě chvilku a budeme mít hotovo, půjdeme domů.

Vycházejí Radčini kolegové. Brit se vytrhne ze své odevzdané nálady. Zalapá, popoběhne směrem ke vchodu do budovy, dívá se postupně na každého z nás. Významně nasaje vzduch a zase se na nás dívá. Otočí se ke dveřím a vzrušeně ňafá.

„Ty si chytré, včíl víš, kde Radka ráno chodí a tebe nechává doma!“ říká babička. Brit se na babičku dívá a radostně vrtí ocasem.

Dobrá rada

Pro Moniku je to jedna z jejích prvních cest vlakem, kdy sama přestupuje na větším nádraží. Nemá strach. Vždyť umí číst, informace jsou všude napsané a může se i zeptat. Ale nebude se ptát na všechno, jak jí radila babička. Není blázen. Babička totiž nevěří tomu, co je napsané a raději se ptá. Má špatnou zkušenost.

Monika si zkontroluje údaj o odjezdu a zamíří do čekárny. Jindy by se šla raději projít, ale dnes má těžkou tašku. Vidí volný stolek a sedá si na židli. Není moc pohodlná, ale na tu chvíli...Je si jistá, že žádné problémy nenastanou. Začítá se do časopisu a přestává vnímat svět okolo.

"Máte tady volno?", slyší hlas starší paní.
"Samozřejmě," odpoví Monika a pokračuje ve čtení časopisu.

Vyruší ji až slova ženy, která si přisedla: "Slečno, měla byste si dávat větší pozor na svoje věci. To není opatrné, co děláte. Vy nevíte, jací lidi jsou."
"Děkuju, já si dám pozor," odpoví Monika a pomyslí si, že mít při cestování klid není jen tak.

Asi za pět minut přistoupí ke stolku dva příslušníci VB, kývnou na starší paní a řeknou:
"Tak tady jste. Půjdeme!"