odtálo

I Tobě!

Holky moje, děkuju a přeji parádní víkend:))

zvlášť za druhé *

Ve vyhrabaném listí pod zlatým deštěm se bělají křehké ulity. :-)

život JE hádanka, stroboskop haiku - chce to mít oči pro moment, myslím, žes dobře vystihla ... :)

Mně se Tvé "obsahové čirosti a jednoduchosti" líbí a moc ráda na ně čekám a hlavně čtu! Asi to bude tím, že já haiku psát neumím, ale strašně mě fascinuje právě ta jednoduchost, takže neboj, mně tím určitě prospíváš :)

Všem děkuji za podělení se o vaše evokace. Autorská sebereflexe je někdy zapeklitá. Co je mi jasné u druhých, u sebe často obtížně posuzuji.

Stehlík mě provází delší dobu. Pro mě sice silně emotivní zážitek, ale musím si klást otázku, komu tím prospěju, že jej sděluji:)) Je fakt, že zrovna stehlíka jsem dlouho neviděla, je tak krásně zbarvený. Navíc sedícího  v bezprostřední blízkosti u krajnice si něšlo nevšimnout... a ano... již jen "jako živý" ...  V původní verzi jsem text měla 

stehlík!

u krajnice sedí

jako živý

Jsem těď nějak zacyklená v potřebě obsahové čirosti a jednoduchosti, až to možná přeháním a ničemu to neprospívá. Každopádně by haiku nemělo být hádanka. A mnozí z vás ten obraz uviděli, tak třeba nebyla ve své jednoduchosti až tak složitá. Ale-

A bílé ulity? Prázdné. Schránky některých měkkýšů mění po smrti svých majitelů barvu, blednou, bělají. A nejvíc jsou vidět právě k jaru, kdy je zem ještě víceméně holá...

Ještě jednou všem velké poděkování a hezký večer...:)

První je překrásné. A doufám, že ten stehlík prostě ulít :-)

Mně taky obě, a doufám, že ho nic nepřejelo, trumberu :) Tip a.

Stehlík mě bere. Jak vypadá?

líbí se mi ta se stehlíkem, bo je to záhada ...:) Když se spolehnu na to, jaks poskládala slova a znamínka - tak je mrtvej:)  - jsem děsnej katastrofista!:D

a nebo ulít! - ale to mi nepřijde ... :) V těch ulitách je život?

Jitko, také můžeš zářit – nic nepořádného mě nenapadá, tak odtáhnu bez zohyzďovacího pokusu. (smajlík

biele trio ... sneh ulity trnka 

stehlík! ... to opakovanie mi evokuje vďaku ... možno som aj vykríkla a zarazila sa v pohybe a on neodletel, sedí si tam a dôveruje ... a ja pozorujem, ani nedýcham ... a ešte

Obě skvělé. Není to jenom "poetická" chvíle. Jsou tam i kořeny.

Mám rád v poezii kontrast v prvním ho nacházím. Odtálo a paradoxně bílá kontastuje s bílou (ve významu). Co se týče druhého, přikláním se ke Goře. Tvým typickým poetickým prvkem je hravost, ale někdy mám pocit, že tou hravostí unikáš, když se dostaneš do slepé uličky.

Mám k Tobě velký respekt a vím, že kritizuji někoho, kdo mě jako autor převyšuje.

WOW! První vidím naprosto přesně! Druhou si už domýšlím po svém, což mi přijde jako skvělá příležitost pro čtenářovu fantazii. Díky za tu možnost :)

Kéž bych to někdy také s haiku takhle "trefil". Paráda!

Parádní postřehy atkiji!

první vidím........druhé....stehlík čeká u krajnice na příjezd samičky.....*/******

První, Jitko, je pěkný obrázek i náznak opravdu tuhé zimy a začínajícího jara zároveň, má více vrstev... druhé ve své strohosti obsahuje /podle mne/ málo indicií.