Dračí výprava...díl patnáctý

Velitel expedice Pidi ležel pod přístřeškem jenom v podvlíkačkách a opaloval si palce na nohou, měl děravé ponožky a nohy na sluníčku. Asistentka se mu pokoušela vyčistit šatičky, ale bylo to zbytečné, jednak ho v chudinské čtvrti v Riu nikdo nenesl, ani na okamžik, takže se musel svinstvem ulic brodit úplně sám a potom se málem utopil v Ďáblových ústech, když se chtěl napít, protože mu nikdo nenabídnul vodu z dlaní. Ale jeho krásná elfí asistentka už byla opět při sobě plna sil a energie a vzpomněla si, že vždy nosí pro Pidiho náhradní ošacení. Když ho oblékla a vykartáčovala mu nové šatičky, Pidi cítil jak se do něj vlévají jeho dřívější velitelské schopnosti, které v Riu pozbyl a nebyl schopen zachránit výpravu před drogovými výrostky z Ria. Zahleděl se na duchanepřítomnou Eckertovou a začali jít na něj deprese. Jeho asistentka ho potom dlouho musela chlácholit a utěšovat, jak ji v náručí tiše naříkal.

Mezitím v Riu Mëdärin s Förinë smutně leželi na střeše policejní stanice a hledání dětí nechali na rukou zákona. Kvůli tomu byl karneval v Riu zrušen, aby bylo snadnější najít dráčata a při té příležitosti klepnout i přes prsty drogové puberťáky. Na obzoru se objevilo několik malých teček, které se neustále zvětšovaly, až se z nich vyklubala dráčata. To samozřejmě neuniklo rodičům a rychle k nim doletěli a ještě ve vzduchu je objímali ostošest. Pak se  všichni rozletěli, aby byli z Ria co nejdříve pryč, ale Förinë, protože její hlavy byly nejchytřejší napadlo co se stalo vlastně s výpravou a že by jim měli pomoct. Mëdärin se díval nepřítomně kamsi a dělal, že neslyšel, zatímco dráčata byla jednohlasně proti. A tak bylo rozhodnuto, výpravě se muselo pomoct, protože maminky mají vždycky pravdu, ty dračí zvlášť. Förinë se ptala svých hlav, kam by šla, kdyby byla zdrogovaná výprava na útěku a napadlo ji jediné místo, Ďáblova ústa!

V kempu výpravy se Pidi postavil na ramenou své úžasné asistentky, která o něj tak oddaně pečovala před výpravu s tím, že jsou ti nejstatečnější členové výpravy, kterou kdy složil (protože dal dohromady jen tuto výpravu) a že se musí vrátit, zachránit dráčky, pochytat drogové kluky, samozřejmě s lepším vybavením a ukrást jim drogy, dřív než to udělají místní ochránci pořádku. Poté se obrátil na kuchařku a zeptal se jestli je jídlo hotové, protože měl strašný hlad, že by snědl i svoje děravé ponožky, kdyby měl být dál o hladu. Kuchařka tedy nabrala všem z kotlíku vařené ještěrky ve vlastní šťávě. Pidi ofoukal na lžíci jednu ještěrku a prohlásil při pohledu na ni, že nebude jíst něco, co je skoro tak velké jako on sám a má navíc tak nepřející výraz ve tváři. Velectěná kuchařka si ale věděla rady a napadlo ji, že když už kempují v přírodě u vodopádů, že by mohla upéct lososa, všichni nadšením tleskali tak, že se ani do rukou občas netrefili a nenápadně zahazovali ještěrky. Rybařit šel lord Bestie, protože jako lingvista uměl i řec ryb a tak mu samy skákaly do rukou, když na ně promluvil. Eckertová už vypadala i bez spodního prádla vzpamatovaně a vilně pokukovala rybařícímu Lordu Bestii na zadek. Jediný Okoun okusoval ještěrky, protože jíst své vzdálené jmenovce mu nebylo po chuti, navíc byl smutný, že se mu cestou rozbil fotoaparát. Pánové prominou, poslední číslo Playboye bude tentokrát o něco tenčí.

Ale draci už se řítili k nim a tak je nebylo třeba hledat, naštěstí Pidi ležel v rybích prstech, aby náhodou neviděl v jídle nepřející výraz, tak byla kuchařka prozíravá. A nikam se zrovna nechystal. Jak kuchařka pozorovala Pidiho s ubrouskem za krkem, napadlo ji jestli nemá teď někdy narozeniny a sdělila své obavy asistence, ta až nadskočila, protože na strastiplné cestě na to úplně zapomněla. Přitom Pidi od svých přátel dostával každoročně panenky s kterými si pak všichni společně hráli. Jenže to už se na obloze objevili draci a mířili přímo k nim, tak dobře je viděli. Pidi jak je zahlédl, nebyl schopen slova a jen mu z rukou vypadl rybí prst. Asistentka se opět musela zhostit role vedoucí výpravy, protože se Pidi začal přesouvat za její sukni. Dračí děti po prošlém utrpení ani nedutaly, a jejich rodiče už také neměli náladu na další dobrodružství, ale nabídli výpravě, že je vezmou domů a poté, že zamíří sami do dračí říše, protože svět lidí se jim zprotivil.

Přátelé Pidiho byli před domečkem pro panenky a slavili jeho narozeniny. Pidi seděl v panenkovských šatičkách na malinkaté zahradní terásce u stolečku, obklopen panenkami a hrozně se těšil na dárek. Asistentka celá natěšená, že je to ona kdo dá Pidimu dárek, který všichni vybrali, přišla k němu s úsměvem. Pidi natáhl dychtivě ručičky a snesl se k němu od jeho asistentky pan Mňaukí. Radostí jásal a držel před sebou skoro tak velkého, jako je on sám pana Mňaukího. Pan Mňaukí byla vlastně kočičí holčička, ale s tím si nikdo nedělal hlavu. Měla nádhernou bílou, dlouhou srst s růžovými konečky a její oči byly medově jantarové z drobnými smaragdovými střípky ve směru od středu k okraji duhovky. Elfí asistentka škádlila Pidiho, aby jim pan Mňaukí něco řekl. Pidi se zadíval kočce do očí "pane Mňaukí, řekněte nám něco," a ozvalo se "mňaukí," nad ním pobaveně od asistentky. Pan Mňaukí si zatím začal olizovat pacičku. Pak všichni upíjeli z malinkatých šálečků, protože tohle byla pro ně ta pravá zábava.