Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHledáš něco, soudruhu?
Autor
Evženie Brambůrková
Tuto krásnou otázku známe všichni a i u nás doma ji rádi občas použijeme.
,,Včera přijel koberec," oznamuji Olině už cestou autem na sever. Aby byla v obraze, co nás čeká.
,,Musíme ho položit, než dorazí zítra zbytek rodiny." To je celkem jasné. Přijedou poprvé od doby, co jsem začala chalupu upravovat po babiččině smrti.
,, Prostě si na něj pak můžou, v obdivu nad naší dobře vykonanou prací, sednout na prdel." Lépe už bych to nemohla vyjádřit.
Čtyři měsíce práce, vyklízení a uklízení, vytřídění a doplnění, vyhození a dokoupení, přemístění a prosvětlení, natírání a vytírání, bourání a likvidování....
... mělo být konečně spatřeno celou rodinou u příležitosti uložení babičky k dědovi na Lesním hřbitově.
Nejdříve jsem vytvořila čtvercovou síť celé chodby. Poté jsem, za pomoci tabulek pro nákup koberce, vypočetla, jaký je nejvýhodnější nákup.
A pak dorazil ON. Koberec kvalitní, cenově dostupný a barevně bezkonkurenční.
,,Tady v síni snad není jediný pravý úhel," museli jsme s kamarádem konstatovat, když nebylo možné najít výchozí body. Nejpravděpodobnější místo bylo posléze nalezeno a práce započala.
Nebudu čtenáře týrat podrobnostmi, ale bolela mne záda i kolena.
,,Tady jsem měla rukavice na zahradu," prošla přes naše zmožená záda Olina.
,,Takové barevné byly! Neviděli jste je, náhodou?" Ne, ani náhodou.
,,Najdi si jiné, my už neděláme nic." A to ani náhodou! Jen jsme si zálibně prohlíželi nový koberec.
Je krásný.
,,Ale tady je nějaká boulička! A zrovna uprostřed!!" Poskakujeme po koberci a je tam furt.
,,Nehledáš něco, soudruhu?" Zazní unisono a po zvednutí milovaného koberce se objevuje strakatá rukavička.
To bylo radostné shledání.
A další den?
,,Krásně jste to udělali," zašeptal brácha. Už sem může přijet a bude se mu tu líbít. Je to jiné, ale pořád je to ta naše chalupa.
A ostatní?
Tolik obdivných výkřiků slýchávám snad jen, když něco dobrého uvařím nebo upeču. A i toho bylo dost.
,, Můžeme zase přijet, babičko?" loučí se vnoučata a já vím, že už tu začíná nový život.
,,Budu vás čekat o prázdninách."
Teď jsem tu babička já.
28 názorů
Evženie Brambůrková
04. 07. 2021Víš, Benetko, kdybych napsala, že přišel, bylo by to divnější. Nemá nožičky.
Evženie Brambůrková
04. 07. 2021Křečka nenáme, Arwen, jen pak přišla ropucha.
Už ten úvod to celé zabil! :D
"Včera přijel koberec" !
Prostě se jen tak sbalil koupil jízdenku na bus a přijel... :) :D :p
POBAVILO!!!
Arwen Leinas
04. 07. 2021Tak ještě že to nedopadlo jako v té příhodě se zlatým křečkem ;-)
Hezké, pobavilo. Buchyt jsou fajn, ale tisíc lidí, tisích chutí :)
Já Lucie píšu...
20. 05. 2021Tak to schvaluji :)
Evženie Brambůrková
20. 05. 2021Buchty peču nerada, byl štrůdl. Řízky a salát a chlebíčky..........
Já Lucie píšu...
20. 05. 2021Zasmála jsem se a tato hláška z Pelíšků se prostě nikdy nemůže omrzet, ale unisono znění hlášky jsem nečekala! Zakončení krásně milé a prostě babičkovské, už jen ty buchty chyběly :) Ať chaloupka jen září!
Evženie Brambůrková
19. 05. 2021Moc děkuji, Jano.
Evženie Brambůrková
19. 05. 2021Myslím, že ano, Lído. Je tam krásně.
Evženie Brambůrková
19. 05. 2021Děkuji ti, Ivi.
blacksabbath
19. 05. 2021Evženko....vtipné a krásné zakončení......*/***************************************
Evženie Brambůrková
19. 05. 2021Děkuji ti, Luboši. Jak se na lopatu sedá, budeme trénovat příště.
Soudružko, to jsi napsala hezky. A nechybí ani třešnička v podobě závěrečné věty.
,, Můžeme zase přijet, babičko?" – tak takhle se ptají děti u Baby Jagy velice, velice zřídka…
Evženie Brambůrková
19. 05. 2021Děkuji, Jardo. Zatím jsem jen babička. Na pozici prababičky si ještě počkám, ale ráda bych se toho dožila, jak moje mamka.
To je pěkný. Zvláštní kouzlo tomu dodává to uspokojení na konci. Tak se šťastně střídají generace.
Horší bude nechat předělat elektřinu, pak spadnou omítky a vymalovat po všech opravách už bude radost. :-)
Evženie Brambůrková
19. 05. 2021Moc vám všem děkuji a jsem ráda, že se vám to líbilo.
Mne sa to páči aj so záverom.
U nás sa veci strácajú, ale mílokedy sa nachádzajú. A navyše každá z nich žije plnodnotným životom. Ak rukavice, tak každá extra.
U nás by to "kobercové pokladanie" skončilo vetou: "Myslel som si, že mi to vyjde..."
Chalupa s novým kobercem a novou babičkou. :-)
A i ty rukavice se našly...
dievča z lesa
18. 05. 2021koberec, strakatá rukavička, babička a nový život ... krásne
Mně se líbí, jak rozhodně ses "pasovala" do úlohy babičky, Evži.
Tak ať chaloupka úspěšně žije po novu...