,,Líheň debilů" - Skoč, hochu, skoč.

,,Tatínku, já bych chtěl skákat padákem," žadonil těžkotonážní chlapec u otce lampasáka.

,,Já se zkusím zeptat, synku, budeš mít jedenácté narozeniny," poněkud svíjející se tatík hledal možnost vymyslet jiný dárek a nějak se z toho vyvléknout.

,,Ty si tak dobrej, táto!" A bylo vymalováno. Sliby se mají plnit nejen o vánocích.

                                                          O

 ,,Hele, vole, normální padák ho neudrží. Dám ti ten pro nadměrný náklady. A zbytek si nějak zařiď."   

                                                          O

,,Tak chlapi, jdeme na to. Kluka dáme do postrojů a vy budete držet ten padák, až se roztáhne nad tou roklí. Až von skočí!!!!" Pokyny jsou skoro tak jasné, jako když nesměl projet muž s koženou brašnou.

                                                           O

Chlapec skočil, popruhy se skoro napnuly................a pak ozval řev.

Rokle nebyla tak  vysoká, jak se domnívali nebo na tak velký padák byla prostě nízká.

,,Mám zlomený nohy!!!!!!"

,,Co že má?"

,,Já ti nevím. Pro ten řev nic neslyším."

,,To je ale sranda!"

Všichni, kteří drželi padák se smáli, až se jim pivní mozoly třásly. Snad ještě když kluka nakládali do sanitky.

Dál není jasné, jak to s ním dopadlo, protože všichni, kdo to vyprávění poslouchali, se také smáli. I já.

Tak to u nás prostě chodí. 

A v tomto městečku, které prostě nemohu jmenovat, jsou někteří lidé tak chytří, že by je i opice vyhodily z hnízda.

A toto byl jeden z mnoha příběhů, které jsou tam naprosto běžné.   

Jsem moc ráda, že žiji jinde.