Čeho se ještě dočkáme

Dík za návštěvu.

:)

Papiňák mě trochu děsí už od mala, ale použiji ho a remosku miluje moje dcera. Peče v ní králíky. Friťák bez oleje a mikrovlka byl super vynález.

používám občas papiňák, ale friťák a mikrovlnku ne, zatím mě víceméně minula remoska ...

Přesně tak, Janino. Je to podivná závislost, která sice život usnadní, ale příváže nás, jak kozu na řetěz. 

Když jsem šla na rande, tak to bylo ,,v půl druhé u hřbitova" a byli jsme tam. :-)))

Tak to jsme tam, 8hanko, v té Nerudovce byli spolu. Pak nás honili poliši po celé Malé Straně. :-)))

Pro mě je asi největším "vynálezem", který nám změnil život, mobil. Za mého dětství byl ve vesnici jediný telefon, umístěný v takzvané hovorně v jednom z domů. Když vám chtěla zavolat třeba tetička, tak zavolala do té hovorny a někdo z rodiny, která v tom domě bydlela, vám přiběhl vyřídit, že např. v 15:00 vám bude volat tetička z Ústí. Takhle jsme telefonovali! Když jsem jela na týdenní brigádu, tak rodiče týden netušili, jak se mám. Říkali jsme si: žádné zprávy - dobré zprávy. Kdyby se mi něco stalo, tak se to dozvíte...

Dneska? Být pořád k zastižení, heslo doby. Nedovolám se synovi na mobil a jsem nesvá, nedovolám se druhý den a šílím... Pěkný bič jsme si s těmi telefony na sebe upletli...

V 60 rokoch som videla prvý raz Winnetoua - láska na celý život, počúvali sme do noci rádio Luxemburg, sused založil skupinu, nevedeli anglicky tak pesničky spievali podľa počutia z rádia, stretávali sme sa u nás, počúvali Kryla a snívali o lepších časoch, v roku 1976  koncert Hutku v Nerudovke, v   1990 Kryl na trenčianskom hrade, asi meter odo mňa spieval a rozprával, bol úžasný...v decembri 1980 na moje narodeniny zabili Lennona...a roky 1984 a 1987 príchod mojich synov, najväčší dar od života...dnes ďakujem za internet a mobily, že môžeme byť stále v kontakte... už sa nevráti chlapec z mladosti  pod moje okno a nezahrá Otázky...čo už, o pol roka 65

My měli v nádherných 70 letech skvělou hudbu a narváno. :-)

Vesnické zábavy jsou.Tedy před virem byly.Ale podle odborníků, kterých jsem se ptal, je to tak na 50% stavu z 80. let.

Tak to jsem ráda, že si ještě něco pamatuji.

Evženie, ano, je to přesně ten vysavač. 

Moc vám všem děkuji za vaše krásné vzpomínky.

Tvoje vzpomínka je krásná, TanoLarinová, a díky za ní. Poslední budka už byla rozebrána.

To je mi líto, Majaks, že se u vás nic nestalo. Tady se furt něco děje. :-)

Diapozitivy jsou super, Marcelo, nášla jsem na chalupě i promítačku.

Ano, Hamar, měli jsme půjčený přehrávač na kazety, to mi bylo asi 24. Pak jsme si ho taky pořídili. A ty kazety byly namluvené jedním hlasem. Nejlepší byla ta známá věta z porna: ,,Au, au, spálil  jsem si pí..:" :-)))

Jasně, Jamardi, ten vysavač byl žlutohnědý, vypadal trochu jako torpédo a hadici měl obalenou takovou pletenou punčoškou. Je to tak?

I v tom je znát pokrok, Aleši. Máme i nová slova a nad některými žasnu.

Já jsem vytvořila ,,mejloviště" a je dost využívané. Tedy u nás. :-)))

To, čeho jsme se dočkali včera, bylo děsivé a je mi těch lidí moc líto.

Aspoň trochu pomoci dokážeme všichni. Děkuji za návštěvu, Musaši.

Jano, tvoje vzpomínky jsou krásné, ale ještě i my jsme si mohli hrát na ulici v Kobylisích vybíjenou a auto byla vzácnost.

Když přijel do Prahy Gagarin, byli jsme ho vítat a já seděla tátovi za krkem a mávala mávátkem.

Barevné diapozitivy... čekají , ale nevím, jestli ještě funguje promítačka ;-)

Pamatuji si jako malý návštěvu takového toho VHS nomáda. Jednou odpoledne k nám přišel do bytu takový znuděný chlápek, pod paží video a v tašce pár videokazet. Zapojil video, vysvětlil ovládání, předal kazety a šel si, po náročném programu minulého dne, zdřímnout k našim do ložnice. Celé časné odpoledne jsme se s bráchou dívali na Toma a Jerryho, pak nás ještě naši nechali koukat na "Indiana Jones a chrám zkázy" a pak už poslali pryč, když se chtěli dívat na Ramba a kreslené porno. :-) Všechny ty filmy byly dabovány takovým tím jedním nevzrušivým mužským hlasem. Hezky je to ukázáno ve filmu "Slunce seno a pár facek" :-)

Pamatuji těžký, bytelný kuchyňský robot z padesátých let a též vysavač a pračku z těchto let.

Moje babička měla nohu č. 22 a nakupovala i jako dospělá v konfekci. Též mám po ní ručně šité boty této velikosti s hodně tvrdými podrážkami. Při klepnutí o podlahu to duní.

mění se význam slov...chaty v minulém století byly stavby, chaty v tomto století jsou jen řeči...

Když jsem se včera v noci díval na Čt 24, ptal jsem se pořád dokola: čeho se ještě dočkáme?

Za podnět k založení "knihy proměn" tip.

Milí Písmáci, ani ne za dva měsíce mně bude 75 let, takže mám hodně vzpomínek a uvedu jen ty starší. Do první třídy jsem začala chodit v roce 1952. Ve třídě a ve školní družině visely na stěně fotografie Stalina a Gottwalda. Jejich fotky bývaly dokonce i na titulních stránkách čítanky a dalších učebnic.  

Vzpomínám na první televizi z roku 1954, kterou měla v  ulici jen jedna rodina. Jako děti jsme byly na televizi moc zvědavé, a tak jsme byly na chvíli pozvány a shlédly krátké filmy, něco jako týdeník v kině.

Auto bylo v ulici také jen jediné a samozřejmě, aut bylo tenkrátmoc málo (uhlí a pošta byly rozváženy pomocí koní), takže jsme si klidně mohly hrát i na silnici.  Když se auto odřelo, nedávalo se přelakovat, ale odřené místo se natřelo miniem (oxid olovnato-olovičitý Pb3O4), jako ochrana proti korozi. Minium mělo zvláštní odstín červené barvy, takže "záplaty" na autech byly nápadné. Vzpomínám na sentinely, to byla parní nákladní auta (topilo se v nich uhlím), která v padesátých letech ještě jezdila.  Pro zajímavost posílám odkaz na wikipedii, kde je i fotka sentinelu.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0koda_Sentinel

Další vzpomínky jsou  na první umělou družici Sputnik 1, kterou Sověti vypustili do vesmíru 4. října 1957, měsíc poté následovala další družice Sputnik 2 se psem lajkou - bohužel lajka uhynula za několik hodin po startu. Když 12. dubna 1961 vzlétl první člověk do vesmíru, ohlásil to školní rozhlas, čímž bylo přerušené moje zkoušení z němčiny. 

TIP

Jsou vůbec ještě dnes venkovské zábavy, Lami?

Tak to máš, Aru, taky půlkulatiny :-)

Ahoj dievča, táta byl navigátor a učil  nás znát hvězdy a já to pak učila své dcery a nyní už je budou brzy umět pojmenovat i moje vnoučata.

V polovině 70 let jsem byla už na vysoké a odkládali se tam skvělí profesoři a docenti a asistanti, kteří měli nějaký problém. My jsme to na peďáku vlastně vyhráli :-))) 

Černobyl, Černobyl, ještě, že jsem tam nebyl - skandovalo se na jedné vesnické zábavě.Pak přijeli fízlové.Bylo mi 19.

no vážené Písmáctvo, vlastně v mém roce bouchnul Černobyl, 2 měsíce přede mnou, tak ať je tu o jednu dobrou zprávu navíc :D:D

bola som sedemročná, keď prvýkrát pristáli kozmonauti na mesiaci ... práve som skončila prvú triedu a môj otec mi povedal, že keď sa budem dobre učiť a zmaturujem, za odmenu ma vezme na výlet raketou na mesiac, pretože vtedy to už bude možné 

maturovala som tri roky po podpisovaní charty a anticharty, v roku úmrtia Johna Lennona, v čase neustálej studenej vojny a nenormálnej normalizácie ... rekreačné lety na mesiac sa realitou nestali  

ALE čo sa za mladi naučíš ... a preto kade chodím, tade rozjímam o vesmíre

A je to krásné si tak trochu zavzpomínat.

I já mám kuchyňský robot, který sice umí jen základní funkce, ale mám ho ráda. A při frekveci mého pečení je prostě úžasný. A pečící papír omyvatelný je ještě lepší. :-)))

Jsem skoro stejně starý a opravdu je na či vzpomínat. 

První počítač mých dětí se jmenoval DIDAKTIK, namísto monitoru se používala televize

je dosť veľa vecí, o ktorých som snívala a splnili sa. tereraz si už dávam na svoje sny sakramentský pozor. Ako dieťa som chcela mašinu, ktorá keď niečo napíšem, zapamätá si to, aby som nemusela prepisovať do aleluja v noci a pomáhať mame s prepisovaním textov do uzávierky súťaže.  A to teda trvalo nejaké roky, než sa to splnilo. 

jeden je ešte nesplnený - navádzací pás na diaľnicu - riadenie prevezme pás a  ja už iba zleziem na konkrétnom mieste - a tých 300 km na diaľnici si môžem pospať. 

Pokrok je relatívna vec - babička mala robot z roku 1951 ktorý okrem iného brúsil nože, leštil parkety  a varil lekvár na sporáku - teda kontrolovane miešal.

Ja som vďačná - okrem iného za papier na pečenie - to je podľa môjho názoru jeden z dôležitých vynálezov, asi hneď po počítači.  A hneď  za ním asi akumulátorová kosačka - netreba meniť olej, nesmrdí a  nepresekáva kábel.

Okamžiku........co se týče strun - mně se líp hraje na ty staré....kdyby jsme nelítali do vesmíru - nebyla by díra v ozonu.....a až bude za třicet let - to já už tady nebudu:-))))

supí....tak tomu se říká pokrok:-)))))

Pořád mne fascinuje ten obrovký pokrok ta 60 let.

Taky máme elektroauta, alektrokola, na střechách domů solární panely,... 

Děkuji za vaše vzpomínky a optimistické vize do budoucnosti.

to je hrůza, jsem tu zdaleka nejmladší :D

Jelikož jsme v rodině neměli žádného prognostika či věštkyni, tak jsem prožil poměrně klidné dětství a mládí. Kdybych se totiž dozvěděl, že se v druhé polovině 90. let objeví na internetu amatérský literární server zvaný Písmák, tak bych byl nesmírně smutný, respektive vzteklý, protože bych na něco tak skvostného nechtěl ty předlouhé roky čekat.

Asi v roce 1967 koupili rodiče sestře psací strojek Consul (podle mě s pěkným designem). To byl mimo jiné zatraceně velký rozdíl, jestli člověk udělal chybku na něm nebo v modernější době na PC.

(I já přidám údaj o absolvovaném věku: 63 let a přesně 2 měsíce)

šak já žertuju :)

já za 30 let budu říkat, že jsem zažil Písmák :D pokud teda jako tady budu pořád votravovat svět svojí maličkostí, žejo :D

neee...právě jsme dostavěli po střechu.... glajchu.... a při vázání stuh na stromeček  jsem je viděla.... kolonu tanků  a dědy zbledlou tvář.........:-(((((

To si my, důchodce, pamatujeme moc dobře. Na to nezapomeneme.

tys dostala tanky, iví? :D: D

mě když bylo deset....přijely tanky..:-((((

Jasně, lupu měli taky a u televize bylo i rádio.

A po tom všem, co napsala Renata, taky přistál člověk na Měsíci. Zrovna na moje narozeniny. A v tom roce mi bylo 13.

JO!!!....u babičky jsme měli také televizi....takovou prťavou...před ní stálo zvětšovací sklo...tedy něco takového podobného.....bylo to naplněno vodou a ta časem ubejvala.....ale když se nos přitiskl až na sklo...bylo i něco vidět....a měla jenom jeden čudlík....zmáčnout a hotovo...čim jsem starší....tím mi víc jednočudlíkové přístoje vyhovují:-))))))..https://pbs.twimg.com/…jpg

Mně bylo nedávno 62. :-)

Takže: vzpomínám na kotoučový magnetofon, posléze kazetový magnetofon potažmo vinylové desky a gramofony, posléze cédéčka

dále videopřehrávač s videokazetami, posléze DVD