Slovník pojmů I

Stárnutí je hormonální léčbou. K dopisům, co směňujeme,

přikládáme pro jistotu příbalové letáky: vedlejším účinkem

může být tak zvané štěstí, anebo,

ó svatá prostoto, příznaky trvalých změlčení. Smiř se,

mých hiátů přibývá. Přístav je z dohledu, kompas je šílený,

na cestu urputně vzpomínám,

svíraje plíživě řídnoucí síť.

____

Inferno bych definoval

usazeným podložím. V sedimentu převažují

hrubozrnné frakce dnů – – , na hrášek ulehneš,

z kamenné hlubiny

                       pod sebou uslyšíš

příběhy skučící ve vrstvách knih.

____

Nostalgie? Vlezlý průvan

z nedovřených oken-dveří paralelních světů.

Pohádkám jsem amputoval blahosklonné začátky.

Prý bylo-nebylo. Neberu. V krabici s kočkou a s ampulí jedu

po silnici myšlenkových map. Stěrače rytmicky mažou

z čelního skla všechny možné výjevy. Říkám –

vždycky je na výběr. Ale myslím si:

prázdno je rozdílem

mezi sošnou nostalgií a lítostivým patosem.