Slyšíš to taky?

Já někdy také, zvlášť nyní. Vyklízím, pro změnu, byt po našich a je to děsné. Až potkáš bezdomovce v kožichu i v létě, pak ho má po tátovi. :-)))

nojono...a já zase nic.....usínám už s jednou nohou na zemi a spím tak tvrdě, že se vedle mě může střílet.......:-)))))

Bytosti bez těla znám, ale už se s nimi nebavím. A po ruce je lepší mít vždy něco pádného. Díky,  Zeanddrich E.

Abakus, u nás také kradli za bílého dne. Prostě si jen počkali, až bude klid a rozbili okno a husp....

No ono by stejně bylo spíše ještě divnější, kdybychom bytosti bez těla kolem nás alespoň někdy nezahlédli, či neuslyšeli.. .

Mnohé nám mají třeba co důležitého říci,..., a od těch nedobrých můžeme se -snad v drtivé většině případů -účinně distancovat (příklady -modlitba večer :),..., kruh svěcenou křídou kolem postele :), ...., posvěcené obrázky (či křížek) u okna a dveří,..., atd., apod.). 

A co se týče nedobrých bytostí, dlících zrovna v lidském těle; -na ty je třeba myslet hlavně ve dne (a pro větší pocit bezpečí v noci  si potom nechat třeba u postele nějaký ten čagan,..., a v dosahu (ostře nabitý) mobil:) )

Raz sme si na stráženie domu požičali psa a  ten sa po ceste k nám v aute od strachu po.....To bolo zhruba v období, keď  sme prerábali prízemie a poobede som počula hluk, zbehla som dolu a z ulice bol pristavený rebrík a otvorené okno. Tak som ho vtiahla dnu a zavrela okno. Nie je najdlhší, ani najkrajší, ale je to jediný kus, ktorý sa mi podarilo ukradnúť zlodejom. 

Všechno bych nemusela, ale kunu nad hlavou a jelena na zahradě taky ne:-))

S hodně starými domy naštěstí nemám zkušenost. Ve starém paneláku je třeba slyšet všechno. :-)

A pak, že se ti v noci nic neděje.

Jo, tak to se mi stalo. To jsem se lekl, ale to nebyl strach. Zážitek to ale byl, to je fakt.

No, neříkej, Čudlo, že tě ještě nikdy nikdo v noci třeba nenakopnul

Ty jsi nikdy, Čudlo, neměl třeba sen, že by tě někdo kopnul?

Jasně, Annie, ráno nemají přízraky žádnou moc :-)))

Nechci se vytahovat, ale já se nějak v noci nebojím. Usínám ryche a na takové pocity strachu nějak nestíhám mít čas. /*

No ovšem! Kdo tvrdí, že nikdy neslyší, tak má jen špatnou paměť :)

A pak je taky dobrý pověsit na tmavý dveře ložnice dva dlóúhý světlý starý župany... A ve chvíli, kdy ve stoletý skříni cosi zapraská a vám je šest a otevřete oči, bezhlavé bytosti vás bezhlesně pozorují a jediná vaše otázka je: pohybují se doopravdy nebo je to jen hra měsíce a stínůůů...???

A co je nejpodivnější: ráno se nebojíte, nikomu to nikdy neřeknete, a náledující noci... Áàááááá...

Bohužel ne Evžénie :o)

A je jim rozumět, Milane?

To je dobré vysvětlení, Petře. Náš pes spí o patro níž a toto nehrozí.

Zdůvodnit se dá snad vše, Jani, ale proč je to zrovna v tu chvíli?

Já vím, jak ty zvuky mohou vzniknout, Aru. Ale když to máš zakonponované do snu, tak nevíš, zda se to zdálo, nebo proč to vedlo k probuzení.

Děkuji, Zeanddrich E.

Maruško, znám podobné zvuky, ale ty dělá sesychající dřevo, jak píše Aru. Ale jednou, asi ve třinácti letech, jsem měla na chatě pořádně nahnáno, když se v noci ozývalo zvenčí chvílemi klepání na zavřenou okenici, měla jsem postel přímo u okna. Druhý den ráno jsem zjistila příčinu, byl vítr a na okenici klepala větev staré jabloně :-))).

Další zážitek je také z dávné doby. Často jsem chodívala odpoledne od tramvaje cestou podél židovského hřbitova, lemovanou vysokými topoly.  To místo mělo tenkrát špatnou pověst, říkalo se, že už tam bylo několik žen přepadeno, ale já jsem se nebála. Jednou na podzim, když padala mlha a trochu se stmívalo, jsem šla jako obvykle, nikoho nepotkala a najednou zaslechla za sebou divný šelest listí. Měla jsem pocit, že někdo za mnou jde. Hrklo ve mně, bála jsem se otočit a trochu zrychlila. Šelest se ke mně blížil a s ním i funění - byl to ježek :-))). To jsem si oddechla a zasmála se tomu.

Evži, dřevo prostě pracuje, to je normální :D

doma se nebojím, naopak venku, kde se pohybují pochybné existence, nebo u silnic se cítím daleko míň bezpečně než v bytě. spíš jako dítě jsem se bál, ale to byly spíš takové pocity beztíže, něco jako odhmotnění. ale nejvíc jako dítě jsem se bál smrti, byl to takový bezdůvodný, akutní, skoro až panický strach, který náhle přišel, trvalo to roky, pak to přicházelo čím dál méně

mě zaujalo, jak tě pozdravila dcera, v některých kruzích by ti řekli, že to možné je.

ale chápu lidi, co už byli vykradení, nebo bydlí v míň bezpečné čtvrti, že se v bytě bojí, nebo bydlí blízko hřbitova a vidí ty průvody božtíků, nebo přímo na místě zrušeného hřbitova, nebo když bydlí v býválé věznici, předělaně na byty, nebo... :D

Cizí hluboké hlasy :-)

Je to hezké:)

(to 8hanka: kočka opravdu vidí „věci", které my nevidíme (...) )

Děkuji, Hanko, mám psa. Malého, ale velikého odvahou. 

Jsi ten nejstatečnější Lubošek na světě. Kdybys chtěl držet za ruku, až se budeš bát, tak přijeď na chalupu. Budeme se spolu bát. :-)))

bývame v bytovom dome, keď pred rokmi odišli deti na internát VŠ, dlho som si zvykala, zvuky v šachte, pod balkónom, od susedov aj v samotnom byte ma niekedy priam desili...vtedajšia mačka mi ešte "pomáhala" tým, že spala vedľa mňa a zrazu vyskočila, vyvalila oči, pozerala uprene do tmy, potom sa rozbehla do chodby a ja som so strachom  čakala, kto sa vynorí...posledné roky sa už tak nedesím, len zriedka me niečo vyplaší, súčasná mačka spí dobre a ja s ňou:)

A svetlušky závidím, s mladším synom za nimi chodíme na okraj mesta do lesa, kde sa ja bojím, no túžba vidieť ich je silnejšia, pred 2 týždňami sme si ich užili, boli ich desiatky okolo nás ako v rozprávke... keď je niekto v dome, neboj sa, ja by som sa vtedy určite nebála...

Jamardi, určitě se dočkáš.  Taky někdy dobře spím. jen ti okolo si stěžují.

Nejhorší je, že víš, že to tak nemůže být a ono to tak zase je. Musíme jít někdy na pivo.

Pro někoho to bude možná neslýchané, ale já se zásadně ničeho nebojím. (Jenom se bojím, že mi to nikdo neuvěří.) ;-) ;-)

Děkuji Andělko.

Ireno, s mými sny by nechtěl spát nikdo a nikdo vedle mne. To, co se dělo, mi musíš napsat!

Já jsem naštěstí žádné potíže se starým domem neměla. Ve starém domě bydlela babička, ale tehdy jsem byla dítě a spala jsem jako dřevo. A pak - to jsem se jeden čas v noci nepříjemně budila, bydlela jsem v paneláku. Možná za to mohla hlučná lednička - hlučnou už bych nikdy nechtěla (dnes se už takové ani nevyrábí nebo se rovnou pokazí).

Je teda fakt, že strach ve starém domě měla jedna paní a ta, když manžel nebyl doma, měla u postele gumovou tyč. On se jí pak smál, že tím útočníka jenom podráždí, že si má vzít něco pořádného. To jsou rady, že?

slyším pravidelně vedle v pokoji, kde nikdo není, vrzat postel :-), taky přeju dobrou 

***

Evži, kdybych ti to napsala, neusnula bys... tak jen držím palce, abys už měla pokoj:-)) a dobrou.