Podivné teorie

Podivné teorie

Leží na břiše, spí a jak dýchá, ohromné břicho ji celou nadzdvihává. Možná to jsou prsa, protože ženy prý dýchají přes prsa a muži přes břicho, říkala nám odporná učitelka biologie na základní škole, měla teorii, že inteligence je otisknuta do bílých měsíčků na nehtech rukou, čím více jsou vidět, tím je člověk inteligentnější a naopak, všichni jsme si pak prohlíželi ruce a někteří možná tehdy  vzdali všechny ambice a smiřovali se s tím, že pigment nehtů je předurčil k životu na okraji společnosti, kamarád z lavice měl měsíčky do poloviny nehtů, takové úplňky, a dneska nenapíše souvislou větu, kdoví jaký vynález mohli na svět přivést ti s nehty bezměsíčkovitými, nebýt té babizny. Každopádně na nehty té ženské spící na palouku Petynky nikdo nehledí. Koukají na její zadnici a když se pak probudí a otočí na záda, na její stejně ohromná prsa, která se jí až tlačí k bradě, jak si roztírá po břiše a těch stejně ohromných prsou kokosový olej a ony se lesknou, tmavé dvorce, stejně ohromné jako to břicho a prsa pohledy zvědavců opětují, jako smutné oči Hany Karadžičové, řekla by učitelka literatury.

Polyamorici

Přivedl si dvě blondýny. Vyžilé dívky kolem čtyřicítky, bude s nimi horko. Objednal tři lehátka na molo, ulehl mezi ně a hověl si. Potetovaný muž s habitem taxikáře.

Ony kouřily z elektrocigaret, protože každá správná blondýna musí kouřit, a tvářily se znuděně. Petynka, pch.. Ale i kdyby byly na Playa Bianca nebo v Karibiku, netvářily by se jinak, protože každá správná blondýna musí držet znuděný výraz - celý svět, všechno kolem je málo, nic nemůže dostát jejím nárokům.

A teď k místopisu jejich těl, na který čekáte. Jedna měla zadek kulatý a zdravě tučný, usazený na poněkud slabších stehnech, takže její spodní partie připomínaly ionský sloup. Druhá měla proporce v harmonii, jen hruď měla útlou, dosud nevydanou mléčnému dobrodružství. Obě zvolily dress code Petynky, totiž černé brazilské kalhotky a drobný textil přes prsa.

Dlouho tak leželi a vykuřovali, moc toho nenapovídali, škoda slov pro tohhle úpadkové koupaliště, pro tenhle nemastný svět, pak se zvedli a zkusili vodu. Nejprve jen tak na palec nožky, pak víc, až voda jako tisícileté moře zakryla dva ionské sloupy a taxikář mezi nimi proplaval jako Miro Žbirka Atlantidou.

Pulci

Petynka, poledne. Donesli si od kiosku na papírovém tácku rybí prsty a teď hledají, kde by je snědli. Páni kluci, tři prvňáčci o prázdninách. Takoví pulci, snivě by podotkl kapitán Iglo.

Bílá velryba

Připomíná to souboj kapitána Achaba s bílou velrybou. Sedí mu obkročmo kolem těla, on se kymácí, jen podpora vodní masy ho drží na nohou, velká zadnice v bílých kalhotkách svítí až na hladinu, ta se čeří, Achab znaven klesá v kolenou, velryba propadá běsnění, piští ultrazvuk, trhá svého člověka ze strany na stranu, stačí nepatrný pohyb zadnice a bazén vzdouvají vlny, voda se vylévá na břeh, z můstku to bezmocně pozorují plavčíci, počítají mrtvé, netroufnou si do vody, za pár korun brigáda, letí jim hlavou, a jen volají vysílačkou posily, zanedlouho se na obloze objeví helikoptéra, ostřelovač cílí na velkou bílou zadnici, ale pohyb je tak divoký, že nesvede vystřelit, Achab chrčí vodu, vtom ale velryba povoluje sevření silných stehen, odplouvá ke schůdkům, plavčík konečně skáče do vln, tahá polomrtvého Achaba ke břehu, velryba vystupuje z vody, div schůdky nevyrve z betonu, a zadnicí svítí dodaleka lačný triumf.