Linda III. - pan Němý řve jak na lesy

"Krčmáá na dohlééd! Pane Němý, nevřískejte tak, nebo z vás ohluchnu. Pojďme tam tedy hledat posádku, která čeká na svého nového kapitána Zlomvaze. Určitě tam bude pár smutných námořníků toužících po životě na moři." Prohlásila sebevědomě Linda a energicky otevřela dveře, ale pohled na námořníky ji trochu zarazil, seděli tam chlápci ve svetrech, tričkách, přes opěradla měly kabáty, nebo bundy. Linda se poněkud minula s dobou, třírohé klobouky už zrovna nefrčely.

Linda našpulila pusu ke svému papouškovi a zašeptala mu:

"Pane Němý, to jste mi nemoh' říct, že móda kapánek pokročila? Ale moc vám to sluší kapitáne." Pak se Linda odhodlala a skočila doprostřed krčmy s rukama v bok.

"AHOJ!" zařvala na celou hospodu, až jeden úplně nejstarší námořník, úplně vzadu u zdi se z toho probudil, "jsem kapitán Camil Zlomvaz a tohle je pan Němý. Hledám k sobě posádku s lodí a nabízím vám DOBRODRUŽSTVÍ." Zavřískala Linda jako pavián, až se pomalu sesunulo i polínko v krbu.

"Ha, dobrodružství, jo?" Otočil se jeden námořník k Lindě od stolu s kartami.

"Přesně tak! Má loď se však ve strašlivě bouři, málem si vzala i pana Němého, potopila." Námořník se nechápavě díval na přešitého plyšáka, zvaného pan Němý, po chvilce se ale začal ohromně smát.

"Když dobrodružství, tak přisedni kapitáne k nám." Když Linda dosedla koukali už všichni námořníci u stolu jak zvláštně vypadá.

"Kapitáne Camile," ozval se znovu předchozí námořník, mimochodem Bruno, "co že máte šaty z jiné doby?"

"Jsem totiž z jiné doby," odpověděla pohotově Linda, "tak dlouho jsem se plavil na moři, až odešla i má doba, spolu s lodí ke dnu i s celou posádkou, mezi náma to stejně byly padavky. Potopili jsme sotva dvacet lodí." Chvástala se Linda, div se jí neprášilo od pusy. 

"To chce zapít kapitáne, aby vaše loď i s těma padavkama mohla na dně v klidu odpočívat, což takhle kořaličku?"

"Kapitán je abstinéént. Ano, pan Němý má pravdu, co se má loď potopila nemohu alkohol ani vidět, je to strašné prokletí."

"To vás tedy strašně lituju kapitáne Camile. Určitě s námi budete spokojen, my rozhodně padavky nejsme. Představím vám vaši novou posádku, já jsem Bruno, tady je dlouhán John." Protože John nesmí chybět v žádném pořádném námořním dobrodružství.

"Zdravíčko kapitáne."

"A tady je Tony."

"Těší mě kapitáne." Ozval se Tony, ale díval se na Bruna, protože nechápal o co Brunovi jde. On Tony měl vůbec dlouhý vedení a trvalo mu dost dlouho, než uviděl věci, které byly zjevné jako den.

"On Tony má dlouhý vedení." Řekl ještě Bruno Lindě a kopnul Tonyho pod stolem do nohy, aby se vzpamatoval, aspoň kapánek.

"Tak tedy ať nám vítr přeje, vyrážíme. Dyť je dávno nóóc kapitánéé. Pravda pane Němý, tak posádko! Ráno vyrážíme na výpravu po sedmi mořích!" Křičela Linda nadšením co jí síly stačily, vstoje na židli s minerálkou v ruce.

"Na výpravu po sedmi mořích!" Zakřičeli ostatní námořníci od stolu. Zbytek osazenstva si je už vůbec nevšímal, měli moc práce se dny svých půllitru a parta bláznů je rychle přestala zajímat.

"Bruno, ty ji vážně chceš vzít, vždyť je to malá holka."

"Ale Tony, je s ní přece sranda a potřebuje zmizet."

"Jak zmizet?"

"Ty máš fakt dlouhý vedení Tony. To je ta hledaná holka, pochybuju že se jmenuje Nikol."

"Jo ahá, takže s náma popluje?" Bruno mlčel, jen se díval na Tonyho se založenýma rukama, "no jo, no jo, jako bych nic neřek'."

"Tak naše pasažérka už spí, promiň Bruno, kapitán Zlomvaz." Smál se dlouhán John, když vyšel z podpalubí.

"Chlapi, odvezeme ji ze země. Nevím o nikom druhým, kdo by na to šel stejně jako náš nový kapitán."

"Takže teď jsme piráti, Bruno?" Smál se zase dlouhán John.

"Pokud koupíš děla." Odpověděl Bruno a šel si schrupnout do své kajuty, byla už pokročilá noc a bylo třeba si odpočinout, ráno posádka vyrážela na cestu. Také bylo záhodno uniknout úřadům, strážcům zákona, i vzorným občanům, neboť kapitán Camil budil pozornost a souvislosti začínaly zapadat pomalu do sebe.

Po noci přišlo ráno, rackové řvali jako pominutí a námořníci na lodi vykonávali 'nějaké' své námořnické úkony a loď si to zvolna brázdila kolem po proudu na řece. Linda zatím teprve vstávala.

"Vstávat kapitáne, všichni už jsou vzhůru a my ještě spíme, hrůúza, hrůúza. Pane němý, vy umíte zkazit každéé..." Linda si mocně zívla, "ráno." Vyšla na palubu po nezbytných kapitánských úpravách zevnějšku a narazila na Bruna.

"Děvče, teď jsme vlastně všichni zločinci, když ti pomáháme v útěku." Pan Němý hodil vycpaně vyděšený pohled na Lindu.

"Kapitánéé byli jsme prozrazeníí. Ale kuš pane Němý. Děkuji vám Bruno, tak vy jste to věděli?"

"Samozřejmě, nejsme jako ti pitomci ve městě."

"Hm, já jsem Linda." Povytáhla si trochu bezradně kapitánský kabátek.

"Žádnej strach Lindo, my tě nedáme, s námi se neztratíš."

Loď si to po proudu hnala a dále bylo, co vlastně bylo? No to přece bude až v dalším dílu zase.