Asihaiku 2

Štírka: děkuji za druhou podnětnou návštěvu :-))

Pozlacený kříž

opuštěné lavice

sotva oživí

A Tak to je.. Když už je jednou téma, může se kdokoliv zúčastnit a psát donekonečna. Ale pozor: tohle téma je přece tvoje! Takže: co brát vážně?

Jo Marto, uzavírat tuto TOP 10 je jiz takrka cest. (lehký úsmev)

Petr: mně jsou Asiaté cizí, nemohu za to, necítila jsem se tam doma, myslím v Japonsku. Doma jsem se cítila ve Španělsku, nevím proč, dýchla tam na mne atmosféra domova, snad moji předci..fakt nevím, ale bylo to silné, až jsem byla překvapená. Taky Itálie byla fajn..

Kočkodan: jen jsem tě škádlila, opice mám ráda, teď ten žebříček, ten by tě měl uklidnit: kočka, pes, kůň, slon, antilopa,papoušek, morče,medvěd, levhart, opice :-))

„Kocko“ tady slýchávám pomerne casto a pripadám si trochu jako puvabná zena, kterou ale nejsem. Kdyz si uvedomím, ze jde o zkráceného Kockodana, jiz jsem více ve své pokozce. Takze s oslovováním problém není. Ponekud by mne ovsem drásalo, kdybych se dozvedel, ze me u tebe v oblíbenosti predbehli napríklad tchor, pirana, srsen nebo skorpion. Asi bude lepsí, kdyz mi svoje staflicky (zebrícek) víc konkretizovat nebudes. (mrkající smajlík)

Petr Pointa - jestli můžu radit, nech si udělat "upgrade" od někoho certifikovaného. Tenhle "Japonec" je falešný jako dudák na Vlachovce. Vždyť nemá ani náramek, Ješita jeden!

Kočko: nevadí to oslovení? Já jsem totiž milovnice koček, opičky až na desátém místě :-)), černý humor- dobře zpracováno

Marto, ještě přežij černohumornou variantu. ;-)

S vrahem máme kříž

masový je docela

plná márnice

Na háku

se pověsil kostelník

šel rovnou do nebíčka

(x0x)

Zpustlý kostelník

Rum, ráhno, strach a síra.

Místo ruky hák!

~~~\(-T-)/~~~

Já píšu o jednom konkrétním zpustlém kostelíku. Ale nikdo se nechystá jej opravovat. Písek, vápno a naději jsem si vypůjčil od Petra Pointy.

Musaši: máš to pěkné. Ten můj kostel je veliký, vysoký, pak tu máme spousty malých kostelíků v okolí, zpustlý ale není žádný, což je fajn, pěkný den

Petře Pointo,

pokusil jsem se spojit dohromady mou a tvou improvizaci:

Zpustlý kostelík. -

Písek, vápno a víra.

Modlitba rukou.

Karpatský knihomol: za milou návštěvu moc děkuji, i za názor, mně se tohle zatím poslední asihaiku líbí nejvíc, pokud to tak mohu říci, pěkný den :-))

Na rozdiel od viacerých si myslím, že je to vydarený text

vesuvanka: díky, Jani, za milou návštěvu a T, tajemno, to je moje :-))

Pěkný obrázek, působí tajemně :-))), TIP

Petr: ráda jsem tě - viděla :-))

Alegna: díky za přečtení

Díky za návtívení a zájem, Petrovi za krásnou báseň

Ano, tak to bohužel je. Pěkně nakresleno.

Snaha se cení

PavelK: mně to zlato v kostelech čas od času vadí, ale pak...má to něco do sebe :-)), díky za navštívení

atkij: stačí jen jeden návštěvník a není pusto, měla jsem jen špatný den, dík za náhled na tuhle miniaturku

Rozumím Ti. Taky jsem v kostele rád sám. je v tom něco co nedokážu popsat.

Já to nevnímám tak marně.

pozlacený kříž –

v přítmí kostela

pusté lavice

Za pozlacený kříž bych dal kireji, to je ta pomlčka v místě zlomu. Nutí mne to k zamyšlení jestli je správné, že je kříž pozlacený. Jestli to pozlacení ve skutečnosti odkazu krista spíš neškodí.

Nakonec za mne super!

Je fajn, že vidím dalšího haiku "blázna"( myšleno v tom nejlepším smyslu)...

Pokud můžu. Tři řádky, tři motivy, trochu mi chybí propoj, hlubší význam. Např. si mohu myslet, že přece jen někdo další přišel a pootevřenými dveřmi světlo rozzářilo kříž. Nebo naopak netečnost farníků...pozlátko kříže versus pusto v duši...

Ráda jsem se zastavila, popřemýšlela...

Musaši: nic nevzdávám, díky za zájem, přečtu si doporučené, taky fotím a ráda, známým se snímky líbí, moje vidění, prý :-))

Markel,

nevzdávej to proboha po dvou dnech. K haiku vede velmi dlouhá cesta a ne každý po ní někam dojde. Ta cesta spočívá jednak v četbě haiku a druhak v přemýšlení o nich. Samotné psaní haiku je až to úplně poslední. Mnozí lidé, kteří se haiku delší dobu věnují, vidí pak haiku všude kolem sebe asi tak jako dobrý fotograf všude kolem sebe vidí dobré záběry. Až budeš číst místní haiku, zvláště ta dobře ohodnocená tipy, několik týdnů či měsíců, postupně se vžiješ do jejich podstaty.

Já už teď žádná nová haiku v hlavním seznamu děl nezveřejňuji, ale, pokud bys měla zájem, má nová haiku jsou v kritikách pod Předehrou, Výhledem ze skleněné věže, Ti letití, Diskusí a Allenovým kufrem.

Musaši: za povzbuzení děkuji. Vrátím se k mé klasice, občas zkusím asi- haiku. Nelituji, že jsem se do něj pustila, může pomoci oprostit se od přebytečných slov a balastu vůbec.

Štírka: myslím, že pro Japonce NIC, máš pravdu, asi jsme si přivlastnili něco specifického, jen japonského, ale i české haiku může být zajímavé, teď nemyslím zrovna ty moje začátky :-)). Byla jsem v Japonsku, úplně jiné uvažování, jiný svět. Byla jsem v japonské domácnosti, tedy ve dvou, asi měsíc, naučila jsem se dokonce trochu číst, psát i mluvit (asi roční výuka od paní, co tam měla přátele a vzala nás tam), než jsem odletěla, ocenili to

Markel,

tvoje verze už naznačuje jakousi haikovou myšlenku, kterou Štírka posunula o kousek dál. Jsi na dobré cestě, za což máš ode mne tip.

Zpustlý kostelík -

Po hromosvodu šplhá

ke kříži svlačec

Ne - to není o tom, jak "to" kdo napise... ale zda to vubec psat...? Ja vim: je to zpocatku zajimava hra... nevim, co k tomu maji v dusi Japonci za souzvuk ... my ale NIC... pro nas to zustava asi hrou...?

Štírka: pěkně jsi to napsala dík. Já to tvoje ale v textu mám, myslím jemně naznačeno.

Kočko: díky za milou reakci :-))

Když přišla pěst blíž

rána fakt moc bolela

vejpůl sanice

Pozlacený kříž

opuštěné lavice

sotva oživí

A Tak to je.. Když už je jednou téma, může se kdokoliv zúčastnit a psát donekonečna. Ale pozor: tohle téma je přece tvoje! Takže: co brát vážně?

Vidíš, dcero rybářova

Norsko: i chytání ryb je misteriózní záležitost, vím to, neb jsem dcera rybářova, pěkný den :-))

Jsem u rybníka a radši chytám ryby