Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČlověk
Autor
Štírka
Člověk
Ten kdo se stínu neleká
ten zbytečně si nekleká
Dost možná chce být sám a sám
a k cíli cesta daleká
Jde po ní kam jen on chce jít
nepřišel sklízet přišel sít
Třímá svůj nehotový sen
Kousek z něj staví den co den
Neprosí se nás o návod
A čas s ním běží o závod
Smíš přidat se či závidět
Po kapkách dá se měnit svět
35 názorů
Z.E.:Děkuji za zastavení – kvůli Tobě jsem se musela vrátit až k Benetkovi... ale prošla jsem se ráda:-). Vlastně je fajn, že každý vnímáme po svém, a vlastně ne vždy jinak...P.S. dnes máme první sluneční den tohoto roku –paráda...
Jiřinko, je to tvé dílko, já jen vyjádřil svůj názor. Ty sis zvykla na volný verš, tak to nevnímáš tak silně jako já, který si potrpí na řád a zpěvný rytmu a i k cizím dílkům hledá melodii. Možná je to spíš chlapská záležitost...
Měj se krásně!
P.S.Markétku jsem viděl v pátek, kdy měla 2 roky a slavili jsme i 2 Věrky.
Ale mladí nejsou přímo z Plzně, navíc mají i příbuzné z její strany a přátele rovněž s dětmi. Ty měli pozvané na další dny. I my to tak měli! A včera byli kupovat malé věci na zimu. Taky synovi začala i škola, studuje při práci. :-D
Jsou ale cíle dosažitelné a cíle nedosažitelné. Asi největším problémeme je, když si neustále stanovujeme jen a pouze nedosažitelné cíle. Tip.
ale jo, Miro, máš to dobře promyšleno... ale pocitově to vyzní jinak... a já to chtěla a chci takto... samozřejmě nenutím... prostě dokonalost asi není má parketa.... Přesto: díky za zájem a snahu... a hezký večer :-) (a krásný den s Markétkou...)
Milá Jiřinko Štírko!
S tím mým sypáním veršů z rukávu to už to až tak pravda není, někdy ano, jindy ne. (Můj vzor byl ovšem A.V.Frič a jeho Dlouhý lovec, který v Jižní Americe obratem veršoval dokonce v portugalštině v klání s místním bardem. Možná jsi četla!)
Ale pořád zůstávám stoupencem rytmiky a řádu vázaného verše.
Ano, všiml jsem si, že je to po osmi slabukách, ale ten třetí verš tím odklonem od rýmování působil na mne rušivě, protože se nesnaží ani o slabší rým, např.
"samotě často přednost dá..."
Nebo to překopat, kupř.:
■Spíš v samotě si libuje
vždyť cesta k cíli dlouhá je!●
Prostě má připomínka se vztahuje k té odchylce, myšlenka je dobrá!
Zda to přijmeš, je jen na tobě! >{•♡•}<
BlackS: děkuji... závist také neznám... a za tip děkuji - je devátý (mé šťastné číslo...)
Janina: jj píšeš jak to cítíš... a to je asi to nej vždy : pocit se nedá přepsat, nedá se okecat, musí se přijmout takový, jaký je... Ač se dá přemýšlet nad tím, proč takový je... a to je zase "soukromá parketa"... Víš, já na tyto verše "někam směřující" a "cosi sdělující" vlastně nemohu sázet.... protože nelze říci jedno a nepřijmout druhé a třetí... Není to tedy o pravdě... Ani o správném nasměrování. Prostě to možná je jedna z možností, jeden z příběhů... A ač si myslíme a říkáme cokoli... kdo je bez omylů, bez překlepů, bez bloudění a bez občasného temna, ze kterého musí ven... Takže beru: mohlo "to" být lepší. Ale píši jak umím... a jak se který den cítím... a taky : co chci zkusit... Každý z nás už zná spoustu cest a cestiček, na kterých se ocitne velmi rychle... Ten kdo píše i ten, kdo čte. Vlastně jsi mě tím, co jsi napsala velice potěšila... přístupem...a tak : přijímám Tvůj koment se vším všudy : je totiž "čistý"... a sděluje co má.
blacksabbath
09. 10. 2021nezávidím - přidávám se k tipujícím
Gabi má pravdu, co se týká formy, ale myslím, že tobě šlo hlavně o to, vyjádřit myšlenku... a ta je pěkná. Jak jsem báseň četla, líbila se mi doslova čím dál víc (nejvíc závěrečné dvojverší). Naopak nejslabší mi přijde začátek, který mi něčím připomíná taková ta vlezle výchovná hesla, co jsme jako děti měli v čítankách a v textech "budovatelských" písní... promiň. Je mi jasné, že takové pocity to vzbuzovat nemělo. Proč to tak je, to už se týká právě formy, třeba zrovna těch "gramatických rýmů", jako je neleká - nekleká, které působí prostě příliš jednoduše až lacině. Je to škoda, protože zbytek básně je opravdu čím dál lepší a má, řekla bych, hlubokou myšlenku a silný přesah. A za ty přidám tip. Sympaťák, ten tvůj člověk. Asi bych mu nezáviděla, ale možná bych se neodvážila "přidat se", jak píšeš. Spíš bych se mu asi snažila nepřekážet :-) a jít si taky stavět něco z toho svého snu...
pro mě moc pěkné, není to rafinované a dokonalé, ale upřímné, takové "čisté"
Miro - Delfín:
Tak vlastně nevím, zda mi radíš po právu...Vím jen že verše – okamžitě – dokážeš sypat z rukávu. Ale věz, že každou radu dobré přijmout není. Možná je lepší stát se, zastávku na znamení.A možná lepší někdy zavřít oči – a cítit jen, že svět se točí, ne po tvém, ne po mém, Ale tak jak je mu dáno. Tak jenom přeji dobré ráno.
(jen: Každý řádek je na 8 slabik a prvá sloka : AABA... )
Ta první sloka v kontextu působí trochu rušivě tím, že se 3.a 4.verš nerýmují.
První dva verše mi připadaly jako poselství, viz trn slovenský fotbalista, co hraje v Anglii a:
odmítl se černých lekat
a před zápasem si klekat!
:-D
Benetka : máš zcela pravdu, původně tam byla cesta - tak ji vrátím- a děkuji za zastavení...
To rozjímání o vázaných a nevázaných verších jde mimo mě. Tohle už dávno neřeším. Píšu si jak chcu a co chcu. Doporučuju to samé! ;)
Jinak -promiň- po přečtení prvního odstavce mi tam hned naskočilo: ...jsou dlouhý schody do nebe a štreka dalekááá!!! :)
Ten druhý se mi líbí nejvíc. Dokonce bych si ho uměl i představit samostatně. Akorát by se muselo jmenovat
Člověk a cesta
Dianko, díky... někdy mám z vážně psaných témat "osypky"... Zatím to tak je... Přesto je někdy nesešuplíkuju.... :-)
Ž: děkuji - Dříve jsem psala váz. a teď mám z toho takový zvláštní pocit. Návraty nejsou jednoduché
Gábi... nejsem teoretik a vzdělanec v této oblasti - proto ani neposoudím váhu Tvých slov. Ale díky za zastaveni..
no...keby tam nebolo veľakrát za sebou "se" a gramatické rýmy neleká nekleká,jít sít, sen den, návod závod, tak možno...prepáč :)