Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePrvá bitka
Autor
gabi tá istá
Malá bola divoká, bolo nás v ten deň u nás plno, odmietala pred odchodom upratať hračky. Chystala som v kuchyni jedlo a nákup pre mamu, neviem presne, ako sa situácia vyhrotila. Počula som len pleskot a Monkin úžas: „Ty dostávaš po holej?“ Vzápätí Hanin usedavý plač.
„Stále som ti len sľuboval, raz si sa musela presvedčiť, že to myslím vážne,“ prehovoril otec.
Veľmi ma to pobúrilo, ale nezasahovala som, pochopiteľne. Monka sa postavila na stranu tatina: „Vidíš, Hanka, takto to dopadne, keď neposlúchaš.“ V tejto situácii nemohla reagovať inak, navyše s ním naozaj súhlasila.
Predýchala som a využila moment, keď prišiel do kuchyne.
„Bola som na teba pyšná, ako si viedol Haňu. Trpezlivo, bez náhlenia, vždy si ju nenásilným spôsobom doviedol k tomu, aby hračky upratala, alebo ti pomohla. Toto bolo tvoje zlyhanie, nie jej. Nepáči sa mi to. Hnevám sa na teba. Vieš, že som tolerantná, do výchovy vám nezasahujem, ale toto nie.
„Čo som mal urobiť?“
„Mal si sa s ňou rozprávať.“
„Skúšal som, nepomáhalo.“
„Toto je výchova? Ponížil si ju pred všetkými, aj pred babkou Zuzkou. Ona je príliš rozumná. Tento plač nie je o bolesti, počúvaj ju.“
„Monika s Ivanou, doteraz spomínajú, že by radšej dostali po papuli, ako počúvať tvoje nekonečné dohováranie a vysvetľovanie.“
Otočia to na srandu.
„Hanka, prestaň plakať, lebo príde babina a bude ti dohovárať,“ žartuje Mišo.
„A povie ti, ako si ju sklamala,“ pridáva sa Monka.
Keď sa malá upokojí, Monka si k nej čupne: „Plakala si, lebo ťa to bolelo, alebo si sa zľakla?“
„Žjakja šom ša.“
„No vidíš, obráti sa Monka na mňa. Bola to len symbolická bitka.“
„Počula som, ako to plieskalo,“ trvám na svojom. A keby aj, som proti fyzickému násiliu.
19 názorů
Přesně. Prostě se učíme chybama. Už jen pár tisíc reinkarnací nás dělí od dokonalosti :) :) :)
Měj veselej den, co nemá chybu! Pá a.
gabi tá istá
04. 11. 2021annnie, ja som nekričla, neporovnávala s inými deťmi, iba vysvetľovala, dohovárala...sklamala si ma, som používala v nádeji, že si to zapamätajú, poučia sa, že takto nie...že som tým ubližovala psychicky, som si vtedy neuvedomovala...učíme sa, nerobila som chyby mojej mamy, robila som iné, moje dcéry sa vyvarujú mojich chýb, ale celkom bez chýb to iste nebude
Vidím, že mi unikla zajímavá debata.
Já to znám z tý druhý strany. Dlouho, dlouho do dospělosti jsem to svý mámě v srdci vyčítala. Pochopení a odpuštění byl proces mnoha desítek let...
Mám to téma prošťouraný všema směry. Můj závěr: Snad je v určitých situacích u určitých dětí někdy plesknutí potřebné či užitečnější než sáhodlouhé výklady. Ale plesknutí a výprask jsou absolutně odlišné věci. Je však taky dobré si uvědomit, že slovní násilí (křik, výhrůžky, výčitky) bolí úplně stejně jako to fyzické.
Holt - nikdo jsme na rodiče nestudovali a všichni se snažíme to dělat nejlíp, jak to umíme. A vždycky děláme chyby; a vždycky je možnost se zlepšit. Naše děti jsou učitelé našich duší, a platěj za to... Takže jim náleží veškerá možná láska a respekt, kterejch jsme schopný...
...žertuji samozřejmě:-)Nemusím mít ani kačku a vždycky budu bohatý.Jak je to možné?Dostal jsem dar od Boha,dvě krásná dítka.A ty jsi to popsala hezky čtivě, tvůj styl mi přijde příjemně srozumitelný,takže se dá číst víckrát.Neomrzí.Tak se drž dál.
gabi tá istá
29. 10. 2021vzhľadom na tvoj vek, nie si v pozícii starčeka, ktorého bijú dospelé deti, s tým sa dá niečo robiť, teda ak nežartuješ, ale to by bol smajlík veselý, nie smutný
gabi tá istá
29. 10. 2021áno, bixley, moja dcéra to popisuje ako citové vydieranie, trpela tým, keď som jej povedala, že ma sklamala, druhá zasa ako dospelá uznala, že toto malo väčší efekt...radšej by dostala vtedy facku, z tej by sa otriasla, ale nebránila by jej v tom, aby znova nedodržala slovo, neprišla domov neskoro a pod.
kamamura - veľký tip odo mňa
fmrc - vďaka
Kočkodan - já jsem na svoje dítě ruku také nikdy nevztáhl, a mám třináctiletou dceru, protože jakýmkoliv použitím násilí vůči vlastnímu dítěti rodič přiznává vlastní selhání - takže by měl v první řadě namlátit sám sobě, a to tak vydatně, že by pro vzniklá zranění neměl na mlácení svého potomka vůbec pomyšlení.
Nevím, děti nemám, nemohu soudit,ale jako malá jsem se často rozbrečela, když mi maminka domlouvala, často mi dávala za vzor jiné děti, psychicky mě to bolelo víc než to plácnutí.
gabi tá istá
28. 10. 2021vďaka za názory, milo ste ma prekvapili, obávala som sa, že tu bude viac "bitkárov"
Evženie Brambůrková
28. 10. 2021Takové třepnutí po zadečku je spíše symbolické, ale dobře se pamatuje. Je to spíše leknutí z toho poskočení. Může nastoupit jen v krajní situaci. Horší je pro ty moje, když mluvím hodně potichu.
Nás táta mlátil, protože si nevěděl rady. Dříve to prostě bylo jinak.
...já dodnes lituju že jsem kdy vůbec na Adámka vztáhl ruku... No jo no - už jsem to tu dnes v komentářích jednou napsal: Po bitvě je každý generál...... :(
Souhlasím s gabi a hankou... násilí není cesta. Nic dobrého z něj nepovstane.
neviem ako sa mi podarilo nikdy nedostať bitku od rodičov...sestra i brat dostali viac ráz, brali to ako nespravodlivosť, naši tvrdili, že ma nemali dôvod udrieť...
synov som neudrela nikdy, keď ma nahnevali, neodvážila som sa ich dotknúť, aby som v hneve neublížila a vôbec, čo sa dosiahne bitkou? Chlapci podobne ako Monka s Ivou hovorili - mala si nám radšej vlepiť ako na nás zvyšovať hlas... ten som mala fakt silný...stále si myslím, že udrieť dieťa je zlyhanie rodiča, ono je slabšie, zraniteľnejšie, má cítiť lásku a nie strach...
gabi tá istá
28. 10. 2021vďaka, black! zaujímajú ma vaše názory, predpokladám, že budú viacerí, ktorí so mnou nebudú súhlasiť
blacksabbath
28. 10. 2021no Gabika....od teraz si bude pametat.....(P.S. vím, že se mnou nebudeš souhlasit....a respektuji tě jako bojovničku proti fyzickým trestů....ale někdy třepnout není na škodu....:-)))) sorry:-)))) )
vtipálek Kočkodan...keby si nebol taký mierumilovný človek a ja bojovníčka proti fyzickým trestom, napísala by som - zato teba bili málo :)
Já jsem na svoje dítě ruku nikdy nevztáhl. Bylo to asi hlavně tím, že žádné nemám. ;-)