Ti literáti...

Já se bojím politiky

ne nějakých veršíků.

Z politiky mívám tiky.

Neřadím se do šiku.

Patřím k těm, co lidi prudí

podivnými názory.

Jiným nechám vzduté hrudi

a vlající prapory.

Já jsem pouhá literátka,

žádná lvice barikád.

Rovoluce? - Stačí hádka.

Kdo by neměl hádky rád?

Mari,

já tady žádné politické názory nepropaguji ani nehlásám. Jsem paleokonzervativní monarchistka a tak vím, že by to nemělo smysl, ani kdybych propagovala své názory alexandrínem. Ale vy mladí se klidně utkávejte trochejem, jambem i daktylem a já vám budu tleskat.

mari,

díky. Máš talent pro satiru. ...Třeba se tady časem rozvine i nějaká diskuse prostřednictvím veršíků.

kadeřavá,

je to přesně tak, jak píšeš... Už pár let tady upozorňuji na to, že poezie "pro normální lidi" je už dnes jen ta zpívaná. Myslím, že to začalo v šedesátých letech Bobem Dylanem a taky francouzskými šansony. Rusové měli svého zpívajícího básníka Vysockého, který dost ovlivnil i naše folkaře.  Já bych ale zvlášť vyzdvihla Jiřího Suchého, také zpívajícího básníka, který měl "kulturně výchovný" nejmíň na dvě generace.  Těch známých textařů by byla spousta, bylo by to na dlouhé povídání. Určitě bych nechtěla zapomenout na Michala Horáčka. Jako člověka ho moc nemusím, ale jako textař byl výborný a třeba ještě bude. Taky Zdeněk Svěrák napsal hodně vtipných textů. Vymýšlel skvělé rýmy.

K3,

minulý týden jsem musela předčasně opustit knihovnu, takže dnes ještě dodatečně dokončuji svou odpověď na tvůj koment.

Já bych neměla nic proti tomu, kdyby tu lidé deklarovali své politické názory vtipně a neotřele například prostřednictvím vázaných veršíků. Možná by to pro mnohé bylo osvěžením. Pocitářsko - vztahařských egocentrických zpovědí je tu už trochu moc. Písmák by neměl být jen odkladištěm emocí a sběrnými surovinami pro slzami pokapané deníčky.

Před pár lety se ve Tvaru volalo po vzkříšení "angažované poezie"... Proč ne? Já ji sice nikdy psát nebudu, ale kdyby se tady na Písmáku na ni někdo zmohl, ráda si ji přečtu.

Ali na poezii jestě bohatnou ti co si ji umi i zazpívat(Cohen,Radůza, Hapka .......je jich hodně ,a můj kamarád teď už z druhého břehu by řekl,že je to proto,že jejich básně mají přidanou hodnotu :-)

K3,

v případě Leonarda šlo ovšem o tezi, že jeho freska Poslední večeře Páně obsahuje jisté skryté poselství. Tuto tezi Dan Brown ukradl a rozvedl ve svém románu... Soud rozhodl, že Brownův román je umělecké dílo, zatímco zdroje ze kterých čerpal jsou "pouze" populárně vědecká literatura.

Alen.. ono už je toho napsané tolik, že se to může stát nechtěně, omylem. Alespoň v hudbě se to často stává. Co se týče Písmáku, nemyslím si, že je to něco jako sběrné suroviny, nebo sběrna starého ošacení. Ale je fakt, že tu jsou i tací, kteří to tu používají jako vývěsní štít svých politických proklamací. Těm bych vzkázal ať jdou tedy do politiky, tam jistě uspějí...

K3,

já ale přece vůbec netvrdím, že se každý literát hádá.

Někteří se ale hádají i tak, že to může skončit až u soudu. Arciže to nejsou básníci, ale spisovatelé. Ti mohou na svých dílech někdy i notně vydělat a tak může jednoho naštvat, když mu druhý ukradne zápletky detektivky nebo třeba děj románu, trošku to přepracuje a vydělá na tom miliony. Poslední takový případ, který veřejnost asi zná, byla žaloba na Dana Browna, autora Šifry mistra Leonarda.  Shodou okolností jsem dokonce četla knihy oněch pánů, kteří ho žalovali a které hanebně vykradl a byla bych u soudu zcela na jejich straně. Ale - žijeme v "právních státech", kde vždy vyhrává ten, kdo má lepší právníky. Zákony platí tady jen pro chudé.

Já se zajímám o literaturu odjakživa. Mám tu příspěvky do diskuse -Literatura; Poesie/proza; Čtěte staré knihy; rozhodně tu nejsem proto, abych se hádal:).

Kadeřavá,

myslím, že platí všechny ty důvody pro hádavost básníků, které uvádíš. Mě nejvíc fascinuje nadutá sebestřednost, přesvědčení, že já jediný mám vždy pravdu, protože já jediný přece píšu ty nejlepší básně. Diskutovala jsem tady s autory, jejichž dílka zdobily pouze nuly a jednociferná čísla, kteří se mnou jednali jako velcí znalci poezie a vůbec jim nevadilo, že jejich nadšení nad vlastními výtvory nikdo nesdílí... Takový životní postoj možná brání rozčarování z vlastní malosti, ale z psychiatrického hlediska je to život ve světě nebezpečných bludů.

Já jsem přízemní - ptám se, co je nejlepší, hlavně trhu a také odlišuji to, co říká universitní profesor od toho, co tvrdí hospodský štamgast z Horní Dolní. 

Tak to fakt nevím ,asi jsou přiliš sebestřední teda jistě ne všichni jen ti hádaví:-)připadají si nejvzdělanější a nejchytřejší ?Závidí úspěch ? Nebo jsou jestě takové velké děti.Ale pokud nelítají půllitry nebo kulky tak může vzniknout taková zajimavá báseň jak je tato.

kadeřavá,

je celkem zvláštní, že se básníci tak často hádají o poezii, když poezie už vlastně zmizela z veřejného prostoru. Poezie nikdy neposkytovala výnostné zaměstnání. Poslední, kdo snad mohl z poezie zbohatnout byli truvéři na královských dvorech. Ještě bych snad chápala hádky mezi básníky, kdy šlo o publikování veršů v prestižních novinách a časopisech. Ale proč se básníci hádají dnes, když už v prestižních novinách a časopisech poezii nikdo netiskne?

Zajímavý pohled na básníky a i diskuze.Můj svět je mezi řemeslníkama ,keramici,sochaři prostě ti co se živí vlastni originalní tvorbou a pak své výrobky sami prodávaji,většinou do obchůdků ,galerii a na stáncích.Je to nadherný svět kde se k sobě všichni chovaji moc hezky a navzájem se respektuji a pomáhaji si.Bez nich by mne život nebavil :-))Každé povolání přitahuje určitý typ lidí.

Juliáne,

díky za típek a jsem ráda, že se líbilo.

Marcelo,

díky za kritiku. Pro mě bývá většinou ironie až na prvním místě.

Rem,

zobecňující soudy tady předvádějí například "suveréni" typu "Literárního kritika". Jen si přečti jeho kritiku mého Přívěsku.

vesuvanko,

jsem ráda, že se ti to líbilo a díky za hvězdičky.

Janino,

moc děkuji za tvůj příspěvek. Mohla bych ho podepsat celý, ale nejvíc mě zaujal jeho závěr. Ano - současní literáti, třeba porotci na soutěžích vůbec nechtějí diskutovat o literatuře. Vždyť oni přece všechno vědí. Své názory vyslovují v oznamovacích větách jako verdikty: tak to prostě je a spadla klec.

Několik let jsem se tady pokoušela o mezibublinový dialog a když jsem jendouprávě vrstvila své argumenty, jistá místní vševědoucí modernistka mi napsala: o co se to tady pořád snažíš? Tos ještě nepochopila, že my tady diskutujeme jen mezi sebou, ale ne stebou?  Od těch dob respektuji, že tady mnozí patří jen a jen do své bubliny. Problém je ale v tom, že jistá bublina tu má své literární teroristy, kteří bez ustání obracejí lidi "na tu správnou víru".

Květoni,

dělám totéž a pokud se už o kritice a "kriticích" na tomto místě bavím, pak jenom proto, abych uchránila nevinné před řáděním místních literárních teroristů. S teroristy se nevyjednává.

Uličný,

měli bychom si ale ujasnit jednu zásadní věc. Každou kritiku píše konkrétní člověk, který má jistý světový názor a ztotožňuje se s jistou, zpravidla módní literární doktrínou. Kritiky bývají psány z hlediska velmi omezené dobové doktríny, nějakého toho přihloupého "ismu", co právě frčí a při tom se tváří, že jsou objektivní. S tímhletím zároveň groteskním a zároveň velmi agresivním pojetím "kritiky" se tu setkávám dnes a denně a už mě to za ty dlouhé roky unavuje. Proto "názory" pánů jako Kamamura nebo Literární kritik už rovnou mažu, aniž bych je četla. Takovéto kritiky jsou totiž vlastně jen náborovými žvásty doktrinářů, kteří nemají žádný misionářský talent.

Prostě píšu to, co bych si sám rád přečetl.

Bez ohledu na to, co mi zlomyslně radí kritici.

Květoni,

myslím si, že skutečný kritik by měl myslet pozitivně. Celý život jsem se věnovala sportu, v mládí i závodně, později jsem byla trenérkou mládeže. Dovolím si tedy říct, že skutečný kritik by se měl podobat spíše dobrému trenérovi. Mělo by mu jít o to, aby se jeho svěřenci, například básníci, zlepšovali a neměl by jim jen strkat hlavu pod okap a dlouho ji tam držet.

Aleno, aniž bych se chtěl srovnávat s mistrem bonmotů G. B. Shawem, mám také svoji teorii, totiž že leckterý umělec, kdyby uměl řádně kritizovat, měl schopnost analýzy, sarkasmu a disponoval zdravou dávkou nevraživosti, praštil by s trapným povídkařením, básněním nebo čím se to zanáší a šel by kritizovat. Jenže kumštýř je coby kritik neschopný břídil a tak mu nezbude než se lopotit s uměním.

Květoni,

moc ti děkuji za tvou kritiku, i když vím, že nebyla určena mně. Reakce různých lidí na tuto básničku jasně ukazují, kdo je schopný brát život s humorem a kdo je jen samolibý narcistický autoritář opájející se svou "důležitostí".

A co se týče samozvaného "Literárního kritika", který se právě objevil na Písmáku, dovolila jsem si poněkud upravit bonmot G.B. Shawa o učitelích:

Kdo umí psát, ten píše. Kdo neumí nic, je literárním kritikem.

Rem, měla jsem na mysli takové soudy, které tu píše Alenakar: "Fakta jsou ovšem taková, že ve skutečnosti tady literatura zajímá jen místní literární vědce jako jsou Silene, Safián nebo Dajakbol."

Tu převahu "autorů" nad "čtenáři" nemůžu doložit žádnými konkrétními čísly, to ne, ale když tu pár let sleduješ cvrkot, tak vidíš, že těch, kteří POUZE čtou a komentují a přitom sami nic neuveřejňují, tu je menšina. Ale myslím, že je to celkem přirozené.

Kdo píše, je většinou i emotivní. Z toho se pak může odvíjet ta schopnost "hádat se". On se vlastně ani hádat nechce, jen většinou obhajuje svůj postoj, názor. No a časem buď zmoudří, nebo zblbne ;-)

Svázané to máš dobře, a ironie je v tom dost.

Pěkně a vtipně napsané :-))) ***

Já znám na Písmáku docela pěknou řádku lidí, kteří se zajímají o literaturu. Myslím si ale, že je při takových zobecňujících soudech (jako že tady nikdo zájem o literaturu nemá atd.) potřeba brát v úvahu, proč sem lidi vlastně chodí. Literární server je skvělý v tom, že můžeš okamžitě něco uveřejnit a téměř okamžitě taky dostáváš zpětnou vazbu od čtenářů. Proto sem chodí v první řadě autoři, kteří chtějí sami něco publikovat, ne čtenáři, kteří by hledali kvalitní literaturu. Takový půjde spíš do knihovny, přečte si knížku nebo časopis. Sem přijde ten, kdo píše, aby si ověřil, jak jeho text přijme čtenář. A samozřejmě, pokud chce nějaké čtenáře získat, musí sám taky trochu číst a komentovat, bez toho by to těžko fungovalo. Takže zdejší „hry na vzájemné čtení a tipování“ jsou celkem přirozené a neviděla bych na nich nic špatného. Důležité aspoň pro mě je, že tu potkám lidi, kteří mi dokážou poradit, inspirovat mě, prozradit mi, co se jim honí hlavou, když čtou moje řádky, zvednout mi náladu tím, že si se mnou zahrají nějakou „literární hru“ a podobně. Tohle mi tištěná knížka nedá. Hledejme tady to, co je reálné, že tu potkáme. Nevidím smysl v tom, dělat tu na sebe navzájem ramena, kolik dokážeme vyjmenovat současných básníků. Mimochodem, před pár lety jsem se trochu aktivněji účastnila různých literárních soutěží a můžu říct, že většina porotců (což byli obvykle zkušení literáti) vůbec neměla zájem o nějaké diskutování o literatuře. Přijeli si tam udělat reklamu, najíst se, popít a pokecat o věcech, o kterých se obvykle kecá v hospodě. A tak si říkám, že posuzovat, jestli nějaký člověk něco ví o literatuře, podle toho, jak se navenek projevuje třeba v diskusích, je vlastně dost ošidné… Nehledě na to, že aspoň z mojí zkušenosti ti, co něco opravdu umí, jsou většinou skromní a nemají potřebu se předvádět.

Kamamuro, nejen že se nehádáme mezi sebou; my se nehádáme ani s kritiky, jazykozpytci a gramatickými narcisty, nebo jak se jmenují.

Fejetonista je obdařen kaleidoskopickým viděním světa, proto se nenechá rozházet tím, že ať napíše cokoli jakkoli, dřív nebo později se objeví mudrlant, který ví daleko lépe, co měl psát, jak to měl psát a začne o tom opovážlivě vynášet soudy s očekáváním prudké konfrontace. Se soucitným úsměvem dá tomuto pseudointelektuálskému frustrátovi zapravdu a dál si píše svoje.

Co se výše uvedené básně týče, líbí se mi. Má pravidelný rytmus, zvučné rýmy a rozumím jí i já, prostý člověk chatrného vzdělání. Navíc se potměšile domnívám, že pranýřuje řevnivost tvůrců tak zvaných volných veršů, předkládajících čtenářům něco, co by si mohli napsat sami, pokud by se jim zachtělo a měli na to čas. Básník, který bezostyšně páše poezii tohoto druhu, se jistě neštítí ani žádného jiného zločinu a nezaslouží si soucit. Ostatně autorské čtení často odhalí, že básníci, kteří neumějí psát, neumí ani číst; pouze do omrzení vedou řeči zdánlivě vysoké intelektuální úrovně a své soky neurvale zesměšňují, čímž vyvolávají pře.Kdybych byl zákeřným pomstychtivcem, stanu se obávaným a nelítostným básníkem a zahltím server gigabajty svých veršů. Ale nejsem. Zůstanu pouhým fejetonistou.

Kdo se pohybuje na lit. serverech ho znát může, ale běžná populace? Myslíš, že kdybys zastavila dělníka na ulici a zeptala se na pět současných básníků, znal by aspoň jednoho?    Před čtyřiceti lety by ti nejspíš vyjmenoval třeba Hrubína, Seiferta, Floriana, Sýse nebo Skarlanta, jehož manželka byla televizní hlasatelkou.   ...Poezie jaksi žila v obecném povědomí. Dnes poezie pro drtivou většinu lidí přestala existovat a hlavně: celospolečensky nemá dnes pozie už žádný význam. Větší význam měla i za Máchy.

Květoni,

já se přiznám bez mučení: dříve jsem se hádala docela dost. Ale k čemu to bylo? Já jsem si pořád myslela to své a ti na druhé straně barikády si taky mysleli to své. Já jsem nepřesvědčila je a oni zase mne. Jen jsme se zbytečně rozčilovali a pár lidí tu patrně kvůli mně smazalo svůj nick. To mě mrzí. Mlčeti zlato.

My fejetonisté se nehádáme. 

Rem,

ve své naivitě jsem předpokládala, že tady, na literárním webu bude zúčastněné zajímat literatura. Fakta jsou ovšem taková, že ve skutečnosti tady literatura zajímá jen místní literární vědce jako jsou Silene, Safián nebo Dajakbol. ....Máš ale pravdu, že Seiferta dnes třeba gymnazisté asi znají, protože obdržel nobelovku. Ale zeptej se někoho na ulici, kdo je to Ladislav Zedník.   Ostatně - kdo je Ladislav Zedník neví ani polovina čtenářů tady na Písmáku.

Poezie rozhodně nebyla vždy menšinový koníček. Vždyť ještě nedávno, ještě v sedmdesátých a osmdesátých letech byla jistá vrstva básníků známa v celém národě. Nebyli sice tak populární jako Matuška nebo Vondráčková, ale takového Hrubína nebo Seiferta znal prakticky každý, snad i dlaždič nebo kanálkop. To až dnes se poezie ocitla v ghettu a absolutně nikoho nezajímá.

Na druhé straně jsme tu ale my, internetoví bardi a internetových básníků je dnes možná dokonce víc než čtenářů poezie.

Rem,

ve vikingském pekle pod kořeny posvátného jasanu Yggdrasil mají básníci své vlastní oddělení, protože to jsou prý ty nejješitnější a nejhádavější bytosti na světě. ...Ale konec konců, z historického hlediska nebylo divu. Básně skaldů, oslavující hrdinské skutky dávných reků se platily zlatem. 

Dnes si za básničku básník musí zaplatit sám, aby mu ji vůbec někdo vytiskl ale povahy básníků se nezměnily, třebaže už dávno nejde o zlato ale jen o nicotnou "prestiž". 

Dík,Danny,

myslela jsem, že to pochopí hlavně jistí lidé. Ti to ale buď nepochopili, nebo to pochopit nechtějí.

vtipně napsáno. tip.

En,

pokud člověk bere život s nadhledem, dožije se přirozeného počtu let. Neraní ho mozková mrtvice a nedostane žaludeční vředy.

...Jsem ale taky dost nervní a tak se učím s "autoritami" se nehádat. Ony většinou "vypění", což časem následně "vyšumí".

Dík za koment a za zastavení.

Abakusko,

paličkující babky v kroji i "diskutující" křiklouni v hospůdce - to obojí je svéráz a folklór. Obojímu se dá přijít na chuť, když se člověk dívá jen zpovzdálí, když jde "jen tak náhodou kolem". Zaplést se s literáty, to by mohlo být i životu nebezpečné, poslouchat pamětnice při paličkování, to by mohlo být naopak i literárně inspirativní.

Moc děkuji za kritiky a tipy pro má haiku. Uvědomila jsem si, že haiku asi pro mne nebude to pravé ořechové. Zůstanu konzervativní klasičkou.

Evženie,

ty jsi velká optimistka a to se mi moc líbí. Ano, někdo si může vzít z hádky i něco pozitivního. Pokud je ale schopen si přiznat, že jeho protivník měl v něčem pravdu. Mám dojem, že dnes se to moc často nestává. Každý si najde na internetu kamarády, kteří mají stejné názory jako on a s těmi se (obrazně řečeno) poplácává po zádech.

Čudlo,

někteří manželé se hádají rádi a hádky si moc užívají. U jiných to končívá rozvodem, když ne dokonce vraždou. A s literáty je to stejně. Někdo se umí hádat decentně a vtipně, jiný by toho druhého slovy nejraději zabil.

netWoore,

většinou jsem romantická, ale tenhle kousek je tak nějak ze života v hospodě.

Diano,

s básníky jsem ale komunikovala hlavně přes internet. Osobně jsem se stýkala jen s regionálními básníky a to je trošku něco jiného. Většinou to byli učitelé buď středoškolštní nebo vysokoškolští. Ale i básníci ze současného mainstreamu jsou často bývalí učitelé(google většinou nelže) a snad proto každého rádi vytrvale poučují.

Takový prodloužený epigram, jakoby. Mohlo by být fajn brát takto s nadhledem život, včetně vlastního. Život je tragédie pro toho, kdo cítí, a komedie pro toho, kdo myslí. Řekl prý Swift.

Abakus - ty znám, říkám jim Sesterstvo Štrikujících Mudlů (SŚM). Jejich nejstrašnější síla je v tom, že je jich hodně a chodí všude spolu. 

ešte horšia môže byť partia prestárlych paličkujúcich babičiek v kroji.

Potešilo.

Musím tedy říci, milé dámy, že pro mé múzy byla ta vaše rozkošná dámská jízda vítanou inspirací!

S každým kouskem přibude chytrosti. Pak se pohádají o čemkoli.

No užívám dne jak to jde. /*

Alenakar - tak to máš jediné štěstí, že jsi nezabrousila mezi šachisty. 

supr verše

To je strašně zajímavé, co se dovídám. Do takových společností se nedostávám. Tak díky! :-))) 

Diano, díky.

Neznám nikoho hádavějšího, než jsou básníci. Strávila jsem život mezi sportovci (ti se hádají jen málokdy, většinou tvrdě makají), mezi kaktusáři (ti se občas hádají, co je dobrý druh a co je varieta a to tak zuřivě, že by se i zabili), mezi výtvarníky ( ti se hádají spíš o to, kdo měl dostaat jakou zakázku, jde tam hodně o prachy) a mezi básníky. - Ti, co se zuřivosti hádek nemají konkurenci. Lepší je dívat se z povzdálí, aby člověk nepřišel k úrazu.

Velice povedené :-))))