Ticho pro dva

Začíná sněžit

vločky se snášejí do bílých polí

jakoby maminka vytáhla parádní ubrus a dala jej na stůl

a jen stopy nočních zvířat, runové znaky ptáků a kroky padlých andělů

nám připomínají minulé

je ticho, které je pro dva

a slova ještě ve zdvižích a výtahových šachtách  

mimoděk hledají to správné patro kde vystoupit z úst

a prolomit tak ráno

a tak mlčky mícháme spolu čaj

proti sobě každý ve svém kruhu

a modré stíny zimy

ti leží pod očima

kdybys mě políbila na krk

budu od tvé rtěnky

a kdyby na rty

tak ti spustím oko na punčoše

protože mé ruce

by propadly ohni

a jazyk peklu

však víš

že bychom pak hovořili o knížkách a nové desce od Stinga

nazí jako narození nebo mrtví

a shořelí jako knoty druhého adventu

zalití voskem v objetích

a v jantaru věčné vteřiny

bychom si ve světle spálených mostů ke včerejšku

psali milostné dopisy na hladiny vod

jimiž jsme

právě tady a teď

a ty kamsi kolem mne teď protékáš