Na rozhraní vody, ledu

Hezky, poklona! Krásné!

Děkuji všem, co nakonec pozorovali se mnou... a pěknou neděli přeji:)

Pěkné, pěkné! *

na rozhraní hraní ... i kousek za 

Je zvlástní, že tady na Písmáku často zpracováváme stejná témata. Dievča z lesa a já jsme zpracovávaly téma les= chrám. Já a ty jsme zpracovaly téma loňský list ve větru:

...pocestný míjí kříž a otáčí se když

se ozve první hrom jak kanonáda v dálce...

Armáda v útoku - on v širém poli cíl.

První blesk, první hrom, ten, kdo chtěl utéct válce

ten, který zbytečně s vichřicí zápasil...

V poryvech loňský list a na kalužích vrásky.

Je brzy na lítost? Je pozdě na otázky ?                       

A jak vypadalo to původní haiku?   Tip.

Hezké  /*

Hezké  /*

Já jsem si tím hodně jist,

dub nemá jen onen list,

který pozná cizí vody,

severní, jež zastudí,

rostou na něm také plody,

nesou jméno žaludy,

když dopadnou na zem líně,

spapají je časem svině. ;-)

Příjemné, hravé čtení, těšilo mě a i to co je mezi řádky. Napadlo mě, že svoboda je právě jen tak "plout" a nepřemýšlet o ní :)

(PavleK, v rámci přijímaných estetických řešení jde o vázaný verš již nyní.

Sylabotónický trochej, přičemž ve verších 3, 5 a 8 dostala přednost větná skladba před metrem; ovšem způsobem, jenž je pokládán za zažitý a obvyklý.) 

Atkijkovské.

Máš šťastnou povahu. Je v Tobě hravost, radost se života (i trochu závidím). Jen tak pro radost je odpočinková kategorie pro básně bez ambicí, nebo pro ty, o kterých autor neví kam s nimi. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že by stálo za to, nechat to v šuplíku, za čas se k tomu vrátit a dotáhnout to na regulerní vázaný verš. Ale ber to jako pohled laika, který toho o vázaném verči ví hodně málo.

Buď ráda za svou imaginaci, toto je teprve báseň.

Do poloviny se mi to líbilo (po "Kvetu") a potom mi to zesláblo.

Větrem v žebrech jemně vláčen... Hmmm, povedené! Tip a.