Věštění z kávové sedliny chaotické rodiny

Děti se dívají do prázdných lahvích, co tu zanechali rodiče, jak do kaleidoskopů.
Jak do nebeských dalekohledů.
Nasávají nosem kapičky alkoholu.
Pronáší svoje Proč?
Takové hybridní pro neplánované těhotenství.
    Na zdi se rozzáří nápis Brain demage.

    A když si tak vzpomenu na své dvě první lahvové piva, s nimiž jsem odjel na kole do remízku k rybníku.
    Zalezl jsem si tam s nimi.
    S nechutí je vypil, abych pochopil.
    O co, že to vlastně jde?
    „Já pořád nic necejtím,“ tvrdila spousta kluků po šesti pivech.
        Proč jen tehdy nepřišla ta holka na rande.
        Vše přišlo vniveč.

    Zbytečná ukvapenost, kdy přichází pokusy o řád v okamžiku, kdy vezmeš do ruky první pastelku.
 Vytváří onu touhu po řádu zmatek v hlavě?
    Něco upřímného by mělo existovat.
Přeložený papír, kterým si podkládáme stůl, aby se nehoupal.

PS.
    Pořád tu máme ještě ten problém se slepicí a vejcem.
    Udělejte rizoto!