Dívka a moře - Nudle s mákem II.

Nudle s mákem

(březen 2003)

II.

Po večeři zamířila k Plešounově kajutě. Klíč trčel zvenku v zámku. Po chvíli váhání odemkla a opatrně strčila hlavu do dveří. Kormidelník ležel na lůžku otočený obličejem ke stěně.

„Plešoune,“ zavolala tiše, aby ho nevzbudila, pokud spí.

Otočil se a pohlédl na ní očima plnýma slz, byl to smutný obrázek.

„Můžu dál?“ zeptala se.

„Jestli se nebojíš, tak pojď, už jsem dobrej.“

Dodala si odvahu a usedla na pelest: „Přišla jsem se omluvit za ránu prutem.“

„To nic. Udělala jsi dobře, nic jinýho jsem si nezasloužil.“

„Co mám zejtra uvařit? Na co bys měl chuť?“ zahrála na Plešounovu citlivou strunu.

Zasněně se zahleděl na strop, několikrát polkl a potom mu obličej rozzářil úsměv: „Něco sladkýho. Miluju sladký, ale v posádce podporu nenajdeš. Jsou to masožravci.“

„To nech na mě,“ ujistila ho a zvedla se k odchodu, „nechám odemčeno.“

„Ne,“ zavrtěl hlavou, „šéf by nás sjel oba. Zamkni!“

Druhý den se od čtyř ráno otáčela v kuchyni. Všechny ingredience měla k dispozici, včetně kilového sáčku s mákem a sušené droždí. Vše  přivezla v lednu spolu s moukou a kysaným zelím. Jediným problémem byl mlýnek, ale poradila si. Nejprve zadělala kynuté těsto a potom sedla k hmoždíři. Tlouct samozřejmě mák nešel, ale obstojně se jí podařilo zrnka třít. Zalitá potem skončila po dvou hodinách před hromádkou, která jakž takž vypadala k světu. Zapnula troubu a po půlhodině vkládala dva pekáče buchet.

Většinou připravila snídani pro posádku formou jednoduchého  bufetu. Dnes na stole před Plešounovým místem stály dva talíře plné do zlatova upečených buchet bohatě sypané cukrem. Vůně se nesla celým podpalubím a přilákala strávníky dřív, než tomu bývalo jindy.

Zpočátku nikdo nezvyklé bochánky nekomentoval, ale po chvíli se ozval zvědavý Čočka: „Co to je?“

„Buchty s mákem, nic pro tebe. Urazím ruce každýmu, kdo na ně sáhne. Jsou pro Plešouna, až ho šéf pustí z kajuty.“

„Pokud bude v pořádku,“ zvedl se šéf, jemuž dívka připomněla kormidelníkovu existenci, „jdu se na něj podívat.“

Po chvíli se vrátil v doprovodu Plešouna, který zůstal stát ve dveřích s pohledem upřeným do podlahy a mumlal omluvu za včerejšek.

„Nech keců a podívej, co máš na stole,“ zarazil ho Pumpička, „chcem taky ochutnat, ale Prcek to zakázala.“

Plešoun udiveně pohlédl na buchty, potom stočil pohled k dívce: „Ty?“

„Jo,“ kývla.

Obřadně usedl na židli, přisunul talíř, ukousl kousek buchty a s rozzářeným obličejem přejel pohledem kolegy.

„Mana nebeská,“ prohlásil, když polkl, „Prcku díky, jsi kouzelnice.“

„Plešoune, nebuď hamoun,“ ozval se Zrzoun, když viděl, jak do bezedného kormidelníkova žaludku mizí obsah talíře.

„Tak si vemte,“ postrčil jedlík druhý talíř doprostřed stolu, ale první láskyplně objal, aby někoho nenapadlo sáhnout i do něj.

Nejen pro Plešouna, ale celou posádku neměla být snídaně jediným gastronomickým překvapením dne. Sice odsouhlasili, že občas by mohla místo vajíček na všechny možné způsoby, uzenin a různých toastů upéct nějaký koláč, ale přesto si nebyla jistá, zda to v poledne nepřehnala.

„Protáhnou nás pod kýlem,“ zachmuřeně předpovídal Čočka, když válečkem zpracovával těsto do velkých placek, které odnášela usušit do jídelny.

„Taky si nejsem jistá. Radši se zamknem v kuchyni a okýnko zabedníme,“ navrhla.

I když jako kuchaři mohli obědvat dřív, a za hlavní jídlo dne byla na lodi považována večeře, většinou jedli s ostatními v jídelně. Nakonec riskli případnou odvetu. V jídelně panovalo naprosté ticho a kromě Plešouna, který si evidentně pochutnával, nikdo nejedl. Ještě než usedla ke stolu, sáhla okénkem do kuchyně pro půlmetrovou mačetu, kterou používali místo sekáčku na maso. S patřičným důrazem ji položila na stůl a rozhlédla se po posádce.

„To, kdybyste měli k dnešnímu obědu výhrady. Useknu hlavu každýmu, kdo na mě zkusí sáhnout. Čočka za nic nemůže, byl to můj nápad,“ vzala odpovědnost na sebe.

„Copak jsem nějakej Talián, abych žral placatý špagety,“ mračil se Zrzoun a píchal vidličkou do centimetr širokých a tři centimetry dlouhých pásků těstovin sypaných mákem s cukrem a zalitých přepuštěným máslem.

„Tohle nejsou žádný placatý špagety, ale poctivý nudle s mákem. Neurážej je,“ zamračila se, s rukou významně položenou na mačetě.

„A kde je maso?“ vyhrkl zamračený Pumpička.

„K čemu?“ zastal se kuchařů Plešoun. „Je to výborný. Prcku, tohle můžeš dělat častějc.“

„Chraň tě Pán Bůh,“ přidal se na stranu nespokojenců šéf.

„Už to někdo kromě Plešouna ochutnal?“ zeptal se Čočka, který již vypucoval talíř. „Vždyť je to dobrý.“

Nakonec se nudle s mákem, typicky nefrancouzské jídlo, dočkaly na palubě Mary zasloužené amnestie. Byly zařazeny na jídelníček, i když existovalo omezení ohledně četnosti.

- konec -