Anděl

Anděl

Anděl tu na zemi, v prachu leží.

Hýbat se nemůže, dýchá jen stěží.

Kdo mu jen ublížil,

Na toho vemte kuši.

Kdo zranil jeho čistou duši?

To možná nikdy nedozvíš se.

Anděl nemluví, jen sotva dýše.

Jen v jeho očích čteš a vidíš,

Kolik bolesti způsobil pád z výše.

Kdo shodil ho do temnot,

Kdo zradil duši čirou?

Ptáš se, však odpověď zná jen on.

A z očí slzy se hrnou.

Ty oči…dříve veselé a šťastné

Najednou bez jiskry jsou.

Už neumějí dávat radost

Samy jdou svou temnotou.

Prázdnota všude kolem

A i v lidských srdcích.

Odráží se v jeho očích

Dříve plných naděje…

Kdo teď slůvkem pochopení

Kdo úsměvem je zahřeje?

Anděl leží. Je nešťastný a sám.

Už asi nikdy nevzlétne.

A já se tedy ptám. Proč jen, proč?

Mohl dál lidem pomáhat

a možná i šťastný být

lásku dál by rozdával…

Teď však smrt vysvobozením

Býti zdá se

A lidská smečka na jeho bolesti

Jen s radostí se pase.

Nikdo neuroní slzu

Pro tohohle anděla

Jeho duše odlétá pryč

Přestože nikdy nechtěla.

A lidé utrápili anděla.

Citlivost stala se osudnou.

Pro ně jen další případ v řadě.

A pro něj? Už žádná cesta temnotou.