Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pevně na zemi (1971)

24. 04. 2022

531

Autor

annnie

Když dnešek bolí, vybíráme ze včerejších šuplíků...

Pevně na zemi (1971) Matylda, sobota 23.4.2022 odpoledne

Vezměte čtverec tmavě hnědého leštěného dřeva

o hraně – neklame-li mě paměť – cca 15 cm

a obložte jej světlými, zhruba pěticentimetrovými lištami

To je typ 1

Máte to?

Tak mrkněte

a za zavřenýma očima

to celé otočte:

čtverec je medový

a pásky ztmavly

Typ 2

Výborně!

A nyní raz dva, raz dva:

řaďte je pěkně vedle sebe,

zhruba tak na délku sedmi a půl metrů

Pěkné, že?

Teď druhá řada

Pozor! Samozřejmě

začínáme typem 2

Skutečně: velmi pěkné!

Nejste unaveni?

Pokud ne, pokračujte, prosím,

dalšími řadami

dokud před vámi nevyvstane

krásný hladký čtverec,

vonící voskem

Ach... děkuji. Začínám

to poznávat.

Nyní ještě, prosím,

k jižní straně čtverečkované podlahy

zdvihněte kolmo stěnu

Stop! Pardon...

Jste rychlejší, než jsem čekala...

Teď tedy – omlouvám se – zase kousek ubourejte

Opatrně! Ať se parkety nezapráší.

Perfektní: osmdesát čísel bude akorát.

Jdem do finále:

už to bude

Na stěnu nepřijde už nic než pás tří obrovských

stahovacích oken v pevných dubových rámech.

Hotovo! Díky. Už jen těžké dřevěné žaluzie,

nechte je však vytažené

a vyhlédněte na terasu:

v obrubníku tu právě kvetou

tmavě fialové macešky

a pod širokým schodištěm se vine cesta zahradou

od stříbrného smrku

k prastarému ořešáku,

vítr nese vůni jeho listí až sem...

Vraťme se ale zpátky,

zbývá poslední kousek

Nemějte obavy, už nebudete stavět,

tenhle svět nepotřebuje uzavřít zaklopit dokončit

Poslední věc, co zbývá,

sem s dovolením dosadím už sama,

závanem jediného povzdechu,

který mi vyklouzl přes rty

Podívejte:

ač je to poněkud absurdní,

prostorem právě ladně pluje

matně se lesknoucí černé klavírní křídlo

vznáší se ve vzduchu,

aby jeho kolečko nepoškrábalo

tu krásnou podlahu

a pomalu a opatrně,

měkce jak kočka

dosedá do jihovýchodního kouta

Dlouze zazní jediný tón, myslím, že je to F

a v tom, pohleďte – no tohle!

Kdosi si přitáhl pod piano

starou hnědou deku

a tiše na ní leží

v modrých tepláčkách s laclem

No, možná se to do obrazu nehodí,

ale buďte shovívaví:

té holčičce je sotva pět

a je to její pevnost,

Dát tip

Kaji, to je pěkné shrnutí :) Díky. Měj se krásně, pá a.

Kaj

25. 04. 2022

Dát tip

Bunkr z tónů :-), tam se žádný kulturně vzdělaný voják neprostřílí (kolik takových ale je?).

Mě evokují tóny už ty dřevěné čtverce. Potřeboval bych ale, aby se lišily velikostí (něco jako plíšky na xylofonu).

annnie

25. 04. 2022

Dát tip

Ach, Cassy... To je nádhernej dodatek k mý básni!!!!!! Moc děkuju!

Měj krásnej den a.

Zpočátku dodržuji technologický postup...a na závěr se propadám o mnoho let zpátky...rok 63, 64...ve školce, vedle lehátek, na kterých musíme po obědě spát...nebo se alespoň tak tvářit...je klavír se zlatými klávesami...stavím věž z barevných kostek...ještě není hotova, ještě kousek...tak proč na mě někdo volá...

annnie

24. 04. 2022

Dát tip atkij

Atkij, díky, vážím si té nabídky :)!

No - jiná báseň... Je i není. Chtěla jsem se čtenářem nejdřív pečlivě vybudovat ten svůj kdysi-dávno-mikrosvět proto, abych v něm pak mohla spočinout. Takže z mýho pohledu je to vlastně dloooouhá příprava na báseň a pak krátká báseň :)

Díky! Měj krásnej večer a.