Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seYou Ain't Me
Autor
Biskup z Bath a Wells
Válíš se ve vaně, pěnu u huby. Znuděně listuješ časopisem. Zaujme tě titulek článku „Americký konzervatismus vzhůru nohama“, ale číst ho nebudeš. Má přes šest stránek, vystydla by ti voda.
Raději zauvažuješ nad titulkem pro svůj článek. Bude to tvůj majstrštyk. Bude o nové generaci klonování a bude uveden slavným citátem Jana Bělehrádka. Být to na mně, vyberu si jiný citát. Třeba: „Kdo s čím zachází, tím taky schází.“ Ale jak víme, ty nejsi já…
Odhodíš časopis na kachličky a celý se ponoříš pod vodu, aby sis smyl šampon z vlasů. Teď jsi jako děcko, které ztratilo pojem o čase. Stačilo by napochodovat do koupelny a utopit tě. Nebo ti vrazit do krku kus střepu a dívat se, jak se levandulová pěna mísí s tvojí krví.
Ale proč pospíchat…?
„Chce o nás napsat,“ odplivl si muž v kostkované košili. „A je jenom otázkou času, než mu to všecko docvakne.“
Druhý muž v bílém plášti pokrčil rameny; zřejmě nepovažoval za nutné odpovídat. Jeho prací bylo vyrábět kopianty, ne řečnit.
„Co budeme dělat?“ dodal ředitel.
„Máme pisálkův vzorek?“
„Máme. Získal jsem ho v Podolí, tam se narodil… Už je na čase zavést jednotnou databázi vzorků.“
„Zavedeme, zavedeme,“ pokýval hlavou vedoucí laboratoře. Posvátně převzal plastový pytlíček se vzorkem DNA; lidskou manou, která je klíčem ke všem tajemstvím. A také branou do ďáblova jícnu.
„To rád slyším,“ řekl ředitel. „Zítra si pro něj přijdu.“
„Už zítra?“
„Ve čtvrtek mají redakční radu. To jsou tři dny. Do té doby musí zmizet, jinak si můžeme hledat novou práci.“
Laboratorní krysa sklapla podpatky a odkráčela z ředitelny. Její první kroky vedly k obří 3D tiskárně, u níž bylo nezbytné nastavit nové parametry. Stolní počítač hbitě analyzoval pisálkovu DNA; vše šlo jako po drátku.
Víš, co je podstatné? Že nemáš šajna, že existuju. Klidně si stahuješ džíny a hrabeš se mezi nohama jako neandrtálec, piješ vychlazené pivo a krkáš.
Užij si to. Už brzo to budu dělat místo tebe.
Otevřu si dveře kartou ze supermarketu, kterou někdo pohodil na parkovišti. Nasaju tvoji vůni, je stejná jako moje. Prohlédnu se v zrcadle. Koukám na svůj plochý obraz a směju se.
Spokojeně chrápeš a slintáš si do polštáře. Máš zavřené oči. Bude to hračka.
Nahmatám v kapse kus střepu (co člověk nenajde před supermarketem). Říznu se přitom do prstu. Budeme krvácet oba.
Co se děje?
Proč si moje ruka dělá, co chce? Patří mi vůbec?
Najednou vytřeštíš oči do tmy. Naše pohledy se setkají.
Hodím střep na zem a utíkám pryč jako pominutý.
Ty upadáš zpátky pod poklop snů.
„Jak to jde?“ zeptal se ředitel, dnes v nové košili okrové barvy.
„Jako po másle.“
„Jak dlouho ještě budu čekat? Chci si jít lehnout.“
„Maximálně dvě hodiny. Možná tři,“ odvětil muž v bílém plášti.
„To je rychlost,“ řekl ředitel a poklepal si prstem na čelo. „Zvládne toho pisálka zneškodnit?“
„Určitě,“ odpověděla laboratorní krysa. Jakmile zabrousili do vědy, připadala si jako ryba ve vodě. „Nesmíte zapomenout, že kopiant bude překypovat nenávistí. Bude ho hnát touha zaujmout jeho místo a nepřestane, dokud ho nedostane.“
Ředitel ukázal na nehybné tělo vedle tiskárny. „Co dělá? Spí?“
„Má stavy podobné snění.“
„A co se mu tak může zdát?!“
„To samé, co našemu pisálkovi.“
29 názorů
Biskup z Bath a Wells
06. 02. 2023díky, kolego ;)
Zajíc Březňák
04. 02. 2023Máš originální nápady, zpracování možná trochu pokulhává (a možná je to opravdu tou zkratkovitostí), ale ne zas tolik.
Biskup z Bath a Wells
11. 08. 2022:-))
Já jsem svoji kopiantku osobně potkala už před třiceti lety. Zrovna očuchávala květy třešní a vypadala neškodně... a teď si teda nejsem jistá, jestli nejsem ona... a kde jsem potom já?
Pobavilo b:-)
Nějak se v tom textu nemohu zorientovat; snad je to trochu způsobeno jeho cizojazyčným názvem, ale nejpíš je to i moje chyba. Přeju lepší čtenáře.
Biskup z Bath a Wells
23. 06. 2022Jé, díky, jsem rád, že se ta "slepenina" na konci propojila... :-)
Biskup z Bath a Wells
23. 06. 2022Bacha na krysy, jsou všude :)
Jako obyčejně se mi u tebe hodně dobře četlo - nezklamals. O klonech a "dvojnících" se toho už hodně napsalo i natočilo, ale i tak mě tvůj příběh bavil. Nevím, jestli to není vedrem a stárnutím mého mozku, ale trochu jsem měla ze začátku potíže uvědomit si, kdo je kdo. Možná tím řazením - na začátku mluví klon, ale v další části se teprve začne řešit jeho výroba... Každopádně fajn povídka.
Biskup z Bath a Wells
10. 06. 2022Díky za reakci ;-); s tou zkratkovitostí to možná fakt někdy přeháním... :)
ale jo, četlo se to docela dobře, klidně to mohlo být delší, ta zkratkovitost byla místy až moc... ale zase beru, že je v tomto prostředí je to vlastně ideální délka.
některý obraty mě teda trochu mátly - upadl pod poklop snů třeba... anebo jak se levandulová pěna mísí s krví... hned mi naskočilo, že ta pěna je levandulové barvy, ale tak to asi nebylo myšleno. ale jinak dobrý.
Biskup z Bath a Wells
24. 05. 2022ale jistě... :)
Biskup z Bath a Wells
04. 05. 2022já si vybavil Ptáky... ;-D
nikdy nevíš... ;-)
blacksabbath
04. 05. 2022brrrr......snad nemám kopianta
to už nevím, je to řada let, co jsem to viděl, anniina poznámka oživila zasutou vzpomínku
Biskup z Bath a Wells
04. 05. 2022A jak se jmenoval? To mi uniklo..
zajímavý, něco podobného jako s jednovaječnými dvojčaty.
Hitchcock měl ten film, kde když člověk usnul, převzala jeho tělo a kontrolu nad ním jeho kopie
Dobře, dobře, příště třeba zas něco delšího, i když poslední dobou jsou to spíš jenom ty miniatury, drží se mě holt jako klíšťata...
Já jen, že kdyby tvé povídky neměly mít čistě zábavný charakter, bylo by dobré mít vychytané všechny podstatné souvislosti, aby nic nebylo "řečeno jen tak"... prostě víc si s nimi pohrát, věnovat se víc stylistice, dialogům apod. Tvůj argument - proč "ruka neuposlechla" je docela logický, jen by tam mohla být v tom smyslu přidaná nějaká věta, kde bys dal čtenáři na vybranou.
Nakonec - i čtení "pro volný čas" může mít vyšší úroveň.
Biskup z Bath a Wells
03. 05. 2022No, to je spíš otevřené... na čtenáři... a bylo to "jeho" tělo; proč ho zradila ruka - možná chyba výroby, ale spíš výčitky, morální dilema..., kde je ta hranice mezi člověkem a strojem/jeho kopií
Košile; barva význam nemá, i když chápu, že to tak třeba na první pohled vypadá, ale je to spíš jen pro jeho charakteristiku, aby bylo jasné, kdo právě mluví, barva je čistě arbitrární... ;-)
Máš dobré nápady, Biskupe.
Z povídky jsem moc nerozuměla tomu, proč kopianta /mimochodem - originální výraz/ náhle "neposlouchala ruka"/ a jestli to bylo jeho polospící/polobdící tělo tam u kopírky. Taky proč měl "plochý" obličej, měla by to asi být dokonalá kopie?
Ještě maličkost - je důležité, jako barvu košile měl ředitel ústavu ten který den? Takové detaily by se daly ještě vychytat. Buď aby měly v povídce význam- anebo pryč...
Jako zábavná povídka je to fajn.
Biskup z Bath a Wells
03. 05. 2022díky za reakci; je to tak, navíc já jinak 3D tiskárnu k ničemu neplatním, leda že bych si vytisknul auto nebo barák...
K čemu jsou ty 3D tiskárny dobré!
Líbí se mi naprosto věcný styl, a to jak při popisu onoho pisálka, tak při popisu ředitele a pracovníka laboratoře. Horor se odehrává jaksi v pozadí, ale tím spíš vyvolává u čtenáře mrazení. To je podstata hororu, že je popisován jako úplně bšžná, normální situace.
Dík a dík ;-)